Podnikání si najde svůj způsob stále. V dobách, kdy několik milionů lidí trpělo kvůli hrůzostrašným důsledkům války, existovaly společnosti, které vzkvétaly a dokonce profitovali z nacistických koncentračních táborů.
Většina těchto společností existuje a rozkvétá dodnes. Některé z nich přiznali svou roli a zaplatili multimiliónový poplatky pro různé fondy.
10) Bertelsmann
Bertelsmann je mezinárodní mediální společnost, která byla založena v roce 1835 a vybudovala si kontakty během režimu Adolfa Hitlera. Společnost publikovala noviny a knihy, které obsahovaly antižidovský postoj. Součástí publikace byla propaganda, která se soustředila na teenagery. Knihy „Vánoční kniha Hitlerových mladíků“ a „Vzrušující série“ byly publikovány s cílem podpořit nauky o nacismu.
Rovněž bylo známo, že Heinrich Mohn, prezident společnosti, dotoval prostředky pro SS, koncentrační tábory a speciální síly Hitlera. Mohn osobně nevstoupil do politické strany, byl však členem patronů SS, kteří symbolizovaly politické spojení s nacisty.
Později se zjistilo, že společnost měla nepřímý styk s židovským pracovním táborem v Lotyšsku a Litvě. Společnost měla blízko k Ministerstvu propagandy a vytlačila 19 milionů knih, díky čemuž byla největším vydavatelstvím německé armády. Bertelsmann později vyjádřila hluboké pokání svého úkolu během války.
9) Kodak
Podle složek v Národním archivu, dceřiná společnost Kodak obchodovala s nacistickým Německem po tom, co mu USA vyhlásilo válku. Kodak využíval v Německu nucených pracovníků. Stuttgartská továrna Kodaku měla 80 otrokářských pracovníků, zatímco berlínská zase 52.
Další dceřiná společnost v Portugalsku podporovala nacistů jiným způsobem. Posílala zisk pobočce společnosti do Hague, která byla okupována nacisty v polovině roku 1942. V témže roce španělská pobočka nakoupila importované věci z Německa a zaplatila za ně 17 000 říšských marek.
Wilhelm Keppler, osobní ekonomický poradce Hitlera, byl americkou zpravodajskou službou známý jako „Kodak Man“, kvůli svým osobním a podnikatelským kontaktům ve společnosti. Byl to právě Keppler, který poradil Kodaku odstranit židovských zaměstnanců. Díky podnikatelským kontaktům tržby Kodaku narostly a expandovaly do vojenského hardwaru a rozbušek.
8) Hugo Boss
Účast Huga Bosse, vlastníka společnosti, byla horkým tématem dlouhá léta. Existoval mýtus, že Hugo Boss osobně navrhl černé uniformy pro SS, avšak nebylo na tom ani kousek pravdy. Přestože Hugo Boss tuto uniformu nenavrhl, jeho společnost ji vyráběla.
Svou továrnu na oblečení založil v roce 1924 a mezi jeho prvními klienty byl Rudolf Born, který požádal Bossa o výrobu hnědých košil pro organizaci „Nacionalistická socialistická strana,“ která byla později známá jako nacisté. Prvního dubna 1931 se Boss přidal k nacistické straně ze dvou důvodů. Věřil, že jako exekutiva bude profitovat z kontraktů s nacisty. Také věřil, že Hitler je jediný člověk, který dokáže zachránit Německo.
Od roku 1933 byl Boss známý pro vytváření oblečení pro SS, Hitler Youth a Brownshirts, co byl polovojenský oddíl nacistů. Jeho podnikání se dařilo velmi dobře, v roce 1940 vydělal přes 1 milion říšských marek. Jak jeho podnikání rostlo, potřeboval více zaměstnanců. V roce 1940 použil na 8 měsíců 140 donuceno pracovníků. Toto číslo později narostlo o dalších 40 vězňů z Německa.
Po válce dostal Hugo Boss pokutu 100 000 marek za jeho podporu nacismu. Jeho právo volit a vést podnikání mu bylo odebráno, nicméně, odvolal se a podnikání mu vrátili. V roce 1948 zemřel. V roce 1999 společnost přispěla do fondu určeného pro odškodnění nucených pracovníků.
7) IBM
Když se Hitler dostal k moci, jeho konečným cílem bylo zničit 600 000 Židů. Poté, co byli židé označení a identifikováni, čelili trestu a byli odstraněni. Nicméně, hledání a identifikaci všech židů bylo nemožné, protože v té době neexistovaly počítače. Jistá společnost však vytvořila děrný štítek a třídící systém. Mluvíme o IBM.
IBM Německo známá jako Deutsche Hollerith Maschinen Gesellschaft, vytvářela a zásobovala celou technologickou podporu nacistů. Technologická asistence byla ve formě automatizace lidské destrukce. V Německu bylo umístěno několik tisíc strojů a dalších tisíc ve zbývajících částech Evropy. Koncentrační tábory využívaly automatizační systém IBM. S informacemi, které obsahovaly děrný štítek, byly židé identifikováni.
6) Bayer
Svaz IG Farben sestával z Agfa, BASF, Hoechst a Bayer. Jiné menší německé společnosti byly také součástí tohoto svazu. IG Farben mělo největší roli jako největší chemická společnost. Od roku 1933 do 1944 byla IG Farben považována za největšího finančního podporovatele nacistů, kdy přispěla s 81 miliony marek. IG Farben se všemi svými pobočkami profitovala. Zásobovali nacistů a jejich spojenců s jejich benzínem IG Farben.
Společnost vybudovala továrnu nedaleko Osvětimi, kde pracovali nuceni pracovníci. Na vybudování koncentračních táborů se využily 2 miliony dolarů (1,85 milionů eur). V těchto pracovních táborech zemřelo přibližně 370 000 vězňů z důvodu nedostatku jídla a hrozných pracovních podmínek.
5) Siemens
Siemens byl známý pro využití nucených pracovníků na vybudování plynových komor. Cyklon B byl původně insekticid a využíval se v plynových komorách na eliminování židy. Cyklon je německy cyklon a považuje se za velmi nebezpečný plyn, který zabil během války množství lidí. V roce 2001 se společnost snažila použít tento termín v nové linii produktů, které zahrnovaly troubu na pečení, no neúspěšně. Siemens vyjádřil upřímnou lítost a založil fondy pro oběti války a jejich rodiny.
4) BMW
Guenther Quandt, rodina jehož vlastní BMW, využívala nucených pracovníků ve svých továrnách na zbraně. Začátkem května 1933 se Guenther přidal k nacistům, bylo to jen měsíc poté, co se Hitler dostal k moci v Německu. Následně byl odměněn lukrativními státními zakázkami. Společnost vybudovala svůj byznys během války. Odkoupila několik židovských společností prostřednictvím procesu „arizace“.
V roce 1937 získal Guenther titul Wehrwirtschaftsfuhrer, který se uděloval lídrovi ekonomiky vyzbrojení. Po letech ticha, BMW v roce 2001 přiznalo, že společnost využívala nucených pracovníků. Gabriele Quandt přiznal, že jeho dědeček Guenther využil 50 000 pracovníků ve výrobě munice a baterií do ponorek. V rámci pracovníků se nejvíce využívaly ruští a ukrajinští zajatci.
3) Audi
Během 2. světové války, Audi, tehdy známé pod názvem Group Auto Union, využívalo tisíce nucených pracovníků z koncentračních táborů. Společnost měla dohodu, pomocí které mohla najmout 3700 jednotlivců z koncentračních táborů. Kromě vězňů zapojila do procesu dalších 16 500 nucených pracovníků.
Všechny tyto informace byly získány z archivů Audi za účelem očištění jména této značky. Průzkum uskutečnil Rudolf Boch, ekonomický historik na University of Chemnitz a Martin Kukowski, vedoucí historického oddělení Audi. Zjistili, že za celou válku pracovalo pro Auto Union 62 000 pracovníků, kteří žili v nelidských podmínkách. Pracovníci, kteří práci nezvládali, byli posláni do plynových komor a nahrazeni jinými. Do konce války jich bylo dohromady 688. Audi na veřejnosti litovali své činy a zaplatilo miliony do fondu, určenému obětem války a jejich rodinám.
2) Daimler-Benz
Od roku 1937, Daimler, výrobce luxusních aut značky Mercedes Benz, vyráběl motory letadel DB 701 a vojenská vozidla jako náklaďák LG3000. Továrna Daimler, kde byly vyráběny letecké motory, se nacházela jižně od Berlína. V roce 1942 již společnost vyráběla součástky využívány v námořnictvu, letectví a armádě. To vše vedlo k velkému počtu pracovních míst, které bylo třeba doplnit.
Na začátku společnost najímala ženy, to však nestačilo a proto začala využívat nucených pracovníků. Podobně, jako všude jinde, i tito lidé žili v nelidských podmínkách. Ke konci války pracovalo pro Daimler-Benz dohromady 63 610 pracovníků.
1) Deutsche Bank
Deutsche Bank nakoupila během války 4 446 kilogramů zlata z Říšské banky, tehdy centrální banky Německa. V té době mělo takové množství zlata hodnotu více než 5 milion dolarů (4,63 milionů eur).
V jednom z těch nákupů se nacházelo „Melmer zlato“. To pocházelo od vězňů, kteří byli posláni do koncentračních táborů. Dalším úkolem Deutsche Bank bylo poskytnutí půjčky pro Adolfa Hitlera. Půjčka byla využita v konstrukci Osvětimi. V roce 1998 Deutsche Bank AG přiznala svou morální odpovědnost za obchody provedené v „nejtemnějších kapitolách historie.“