Byl jedním z těch, kteří věděli vyhrát bitvy ne díky hrubé síle, ale díky skvělé taktice a strategickému myšlení.
Georgij Žukov – vždy vyzdobený generál Sovětského svazu, který je všeobecně považován za jednoho z největších vojenských taktiků Druhé světové války. Žukov velel sérii zásadních bitev, především Bitvě o Berlín, která ukončila nacistický režim a válku v Evropě, píše slavorum.org.
Narodil se v chudé rolnické rodině, jako 13-letý poprvé přišel do Moskvy, aby studoval obchod s kožešinami. 13-hodinová denní výuka z něj udělala jednoho z nejlepších učňů v daném oboru. Brzy začal proto pracovat v obchodech s kožešinami na slavné moskevské ulici Tverskaya. Jeho úspěšná Kožešnická kariéra netrvala dlouho. Když měl 19 let, naverbovali ho Rusové. Bez jakékoliv vojenské přípravy se však z něj stal vynikající voják a zakrátko ho povýšili na důstojníka. Velel různým vojenským plukům a absolvoval i školu jezdectví.
Poprvé zvítězil v boji u řeky Chalchyn v roce 1939. Byla to rozhodující bitva, v níž prohráli Japonci. Za toto vítězství získal vyznamenání a titul Hrdiny Sovětského svazu. Naplno se však jako stratég projevil v roce 1940, kdy bránil Leningrad, Stalingrad a Moskvu tím, že přesně předpověděl pohyby a manévry nepřítele.
Žukov velel i ve finálním protiútoku Sovětského svazu v případě Německa a okupace Berlína v roce 1945. Stalin ho však kvůli jeho oblibě u lidí neměl rád. Po skončení druhé světové války Žukova vytlačili co nejdále od Moskvy. Po smrti Stalina se však stal ministrem obrany a tuto pozici si udržel až do vyloučení Chruščovem. Zemřel v roce 1974 na následky mrtvice a proti své vůli byl zpopelněn. V roce 1996 vznikl rád G.K. Žukova jako státní cena Ruské federace.