Britský polní maršál Bernard Montgomery, který se narodil 17.11.1887, patřil k nejvýznamnějším vojevůdcům 2. světové války. Původně nepříliš známý důstojník získal ostruhy v severní Africe, kde se mu v létě 1942 podařilo odrazit německý úrok na Egypt, aby o pár měsíců na hlavu porazil Afrikakorps pod velením Erwina Rommela.
„Monty“, jak mu jeho podřízení říkali, patřil také k vrchním velitelům invaze do Francie v červnu 1944. Postavou drobný, ale nepřehlédnutelný důstojník se proslavil sebevědomím a tvrdohlavostí, absolvoval slavnou vojenskou akademii v Sandhurstu, i když ho skoro vyloučili. Během prvních let služby strávil nějaký čas v Indii, v době vypuknutí 1. světové války už byl ale zpátky v Evropě, a brzy se dočkal nasazení ve Francii. Už v říjnu 1914 ho ale u Yper vážně zranila kulka německého odstřelovače a trvalo rok a půl, než se vrátil na frontu, ale do akce už se nezapojil, zůstal u štábu.
V 20. a 30. letech prošel mnoha funkcemi, mj v letech 1938 a 1939 potlačoval na Středním východě arabské povstání. Na začátku 2. světové války patřil mezi neznámé důstojníky, ale už během ústupových bojů ve Francii ukázal své vojenské nadání, ve dnech všeobecného rozkladu a paniky šířil kolem sebe důvěru a sebevědomí. I díky této pověsti na něj padla volba Winstona Churchilla, když v Africe hledal náhradu za generála Williama Gotta, který zahynul při leteckém neštěstí. Po úspěchu u El Alamejne, kde v říjnu 1942 donutil tolikrát zdánlivě nepřemožitelné Němce na útěk, se stal Montgomery jednou ze spojeneckých ikon. Během invaze do Francie ale podléhal D. Eisenhowerovi a mezi oběma slavnými veliteli to občas skřípalo. Rozcházely se například v názoru na způsob, jak dobýt Německo. Zatímco Eisenhower prosazoval širokou frontu, Montgomery chtěl ráznou operaci vedoucí k obsazení Berlína.
Své sice neprosadil, na podzim 1944 ale mohl připravit výsadkovou operaci Market Garden, která měla Spojencům zajistit nizozemské přechody přes Rýn. Místo toho ale skončila krutými ztrátami výsadkářů. Montgomery ale akci, která doplatila mimo jiné na špatnou práci rozvědky, až do konce života obhajoval. Po válce získal titul vikomta z Alamejnu, působil jako šéf generálního štábu nebo zástupce velitele NATO v Evropě. Z armády odešel v roce 1958 a zemřel v březnu 1976 jako uctívaný hrdina.