Určitě znáte ty dny, kdy se nám nedaří zcela podle našich představ. Naše vztek se tehdy častokrát přenáší na celý okolní svět, chybu tak hledáme v každém kolem, ale ne v sobě. Je to osud, který nám nedovoluje dosáhnout cíle. Jsou to přátelé, kteří nás neustále brzdí v cestě za dosažením úspěchu. Sebelítost tehdy roste do skutečně skvostných rozměrů.
Je třeba si proto položit otázku, zda jsou věci opravdu takové, jak je vnímáme. Máme důvod se vůbec zlobit? Skutečně je to v našem životě až tak špatné? Skutečně potkala smůla právě nás? Pokud jste si alespoň na jednu otázku odpověděli slovem ne, pak jste na dobré cestě ke změně. Tvrdí to i Nicholas James Vujičič, muž, který se narodil bez nohou a přesto překypuje optimismem a střízlivým pohledem na život.
Ne každý má štěstí narodit se zdravý. Své by o tom věděl říci i samotný Vujičič, který nemá ani jednu zdravou končetinu. Ruce nemá vůbec. Na udržování rovnováhy používá zesláblé a zdeformované nohy, se kterými se postupem času dokonce naučil provádět i základní každodenní činnosti.
Svůj handicap má už od narození. Vujičič otec musel z porodního sálu odejít, protože se nemohl dívat na zdeformované tělo svého syna. Ani jeho máma s něčím takovým nepočítala. Navzdory všemu nad ním rodiče nezlomili hůl.
Neprošly ani dva roky a potvrdilo se, že se rozhodli správně. Když měl rok a půl, otec ho poprvé hodil do vody, aby ho naučil plavat. Jak již jistě tušíte, pro malého Nicholase to nebylo tak jednoduché jako pro ostatní děti. Instinktivně zkusil plavat svou zdeformování nohou. K překvapení všech se mu to dařilo. „I proto moje máma začala věřit, že mnohé věci dokážu i navzdory svému handicapu. Později mi vyrobila speciální plastový nástavec, se kterým jsem se naučil psát již v pěti letech. Psal jsem sice nohou, ale dokázal jsem to dříve, než moji vrstevníci, „rozhovořil se Nick. „Pokud chceš svůj život prožít s omezeními, prožij ho tak. Pokud chceš mít život bez omezení, můžeš ho takový mít. Vše závisí jen na způsobu myšlení, „podělil se o svou myšlenku skutečný hrdina.
Nicholas to v dětství vůbec neměl jednoduché. Když měl 8 let, spolužáci se mu často posmívali pro jeho handicap a pro jeho vzhled. „V té době jsem domů chodil s pláčem. Chtěl jsem se zabít. Život pro mě neměl smysl. Když jsem to řekl rodičům, ty na mě velmi lřičeli. Říkali, že pokud si za něco zasloužím odsouzení, tak za toto naříkání. „Od té doby se všechno změnilo. Nepřející si přestal všímat. Svou pozornost věnoval skutečným přátelům, kteří mu jeho handicap nikdy nepřipomínaly. Ti se mu při všedních problémech a potížích vždy snažili podat pomocnou ruku tak jako jeho trenérka surfování Bethany, která při útoku žraloka přišla o levou ruku. „Surfování beru jako zábavu. Ne vždy je to však vtipné. Hlavně, když spadnu z desky. Mé tělo se vždy ponoří na 80% a já ho nemohu nadzvednout. Tehdy využívám svou „nožku“, která mi slouží jako lodní vrtule. “
V současnosti se 32-letý Australan kromě surfování věnuje jízdě na snowboardu, golfu a fotbalu. Pokud si jednou Nick něco zamane, jednoduše to dosáhne, i kdyby měl sáhnout na dno svých sil. V jeho slovníku slovíčko’nemožné‘ nenajdete, „potvrdila jeho partnerka Kanae.
Tak co? Ještě stále si myslíte, že se něco nedá?