Druhá světová válka znamenala pro mafii v USA nové možnosti, a to nejen z hlediska ekonomického. Nebylo to jen kšeftování s válečným materiálem, které přinášelo nemalé zisky. Mafiánem, na kterých dopadalo rameno zákona stále víc, se otevřela cesta ne pro vymazání svých trestů, ale pro zapomenutí ze strany zákona. Proto můžeme na všech frontách, kde bojovali vojáci USA, a zvláště na Sicílií a v Itálii, vidět italsky mluvících válečníků, kterým nakládání se samopalem Thompson a samotné zabíjení nedělali žádné problémy. Nebyly to jen bojové zóny války. I doma, přímo v USA, se tvrdě bojovalo proti nacistům. A velký podíl na vítězství nesla právě mafie.
normandieVšetko se to začalo 9. února 1942 na mole číslo 88 v New Yorku. V tento den poškodil požár bývalou zaoceánskou loď Normandie, později přejmenovanou na Lafayette, natolik, že se převrhla na bok a už nebyla schopna plavby. Tento parník byl v té době pod vojenským námořnictvem a měl sloužit jako vojenská transportní loď.
Loď shořela díky neopatrnému zacházení s hořákem. Voda, která byla do ní napumpována, své dílo zkázy dokonala. Všechny šetření, na kterých se podílela i samotná FBI, vedly k závěru, že příčinou zničení lodi byla nehoda. Média a veřejnost však byly jiného názoru. Nacistické Německo se přece vyhrožovalo USA útokem. Co když potopení lodi je dílem diverzantů, připravujících půdu pro útok?
Špatné myšlenky se ještě zhoršily, když v květnu téhož roku opravdu pochytali dvě skupiny diverzantů, přivezených z Německa. Tehdy měli USA štěstí, když operace Pastorius, jak byla nazvána německým Abwehru, skončila ještě dříve, než začala. A to jen díky veliteli operace, Dasha, který se ihned po začátku operace šel udat na FBI.
Diverzantů přivezli ponorky. Nikdo si jich ani nevšiml. Jak je známo, nacistické ponorky kontrolovali celý Atlantický oceán, takže dojít až k pobřeží USA by v tom roce by nebyl žádným problémem. Hysterie se ještě více vystupňovala, zvláště ve vládních a zpravodajských kruzích. A aby nebyl konec, jen pár set metrů od přístavů na východním pobřeží, ale hlavně u přístavů v New Yorku, se začaly potápět lodě. Příčina byla děsivá. Nacistické ponorky brázdily bez jakýchkoliv problémů okolí přístavů a z lodí si udělali doslova „terče jako na střelnici.“ Proslýchá se, že dokonce se chodili na tu „střelbu“ dívat zvědavci jako na turistickou atrakci. Zachovaly se i filmové záběry, na kterých je New York točený v noci z ponorky pomocí periskopu (na obrázku).
Nastaly komplikace. Zpravodajské služby zjistily, že někdo vynáší informace o pohybech lodí a formování nákladních konvojů do Velké Británie a SSSR. Dokonce přišli informace, že rybářské lodě tajně zásobují ponorky potravinami a palivem.
Proto se veškerá pozornost soustředila na mola a jejich pracovníků. A ti byli pod patronací mafie. Mafia těchto přístavních pracovníků kontrolovala prostřednictvím oborů. A proto vznikla dohoda, která by každému zastánci práva nešla po chuti. Mafia začala pomáhat v boji proti Německu odhalováním lidí, kteří nacistům pomáhali. Odboroví předáci dosazovali agentů do doků nebo sami zjišťovali informace. Objevovaly se i zmizení určitých důležitějších lidí z doků.
Největším pomocníkem a zároveň člověkem, se kterým byla tato dohoda vytvořena, byl Joseph „Mlátič“ Lanza (1904 – 1968). Už samotná přezdívka napovídá, jakým byl odborovým předákem. Kontroloval rybí trh ve Fultonu. Za každou loď, která zakotvila v New Yorku, mu muselo být zaplaceno 10 dolarů. Za každý náklaďák, který z přístavu vyšel, 50 dolarů. Nikdo mu neodporoval, všichni jeho pravidla dodržovali a ostatní obory mu raději nechodili do cesty.
Lanza byl zároveň blízkým přítelem Charlese „Luckyho“ Luciana, největšího mafiánského bosse všech dob. Luciano byl však v té době ve vězení. A tak se do hry dostává i on. Vytváří se určitý nátlak. Luciano má přece větší vliv. Pokud by pomohl, mohl by mu být trest zmírněn. Po potopení dalších lodí, dokonce už i při jiných přístavech než v New Yorku, z nichž stále větší počet tvořily zahraniční tankery a parníky, byl Luciano připuštěn jako pomoc. Setkání s ním probíhaly ve vězení a až do konce války se k návštěvám, které byly zasvěcené do operace, přidávali i další jména, kdyby Luciano byl nakonec propuštěn, ale za jinou pomoc v boji proti nacismu.
Luciano a ostatní mafiáni bojovaly proti nacismu nejen z důvodů určitých ústupků ze strany státu, ale i z nenávisti vůči fašismu, zvláště proti Mussolinimu, který tvrdě bojoval s jejich „bratry“ na Sicílií.
Díky Lanza, Lucianovi a Lansky, který se také přidal do operace, a také díky tvrdým mafiánským praktikám, se nakonec podařilo zpravodajem rozdrtit celou síť, pomáhající německým ponorkám v ničení lodí přímo u amerických přístavů. I díky nim museli německé ponorky navždy opustit pobřeží USA.