Peníze, ženy, auta, luxus … To je jen jedna strana mince života mafiána z první poloviny dvacátého století. Samozřejmě, mafie byla, je a bude na tomto světě, avšak její největší lesk a sláva jsou z výše zmíněného období.
Pokud byste v tomto čase oslovili takového muže mafiánem, byl by to název výstižný, pro dotyčného však urážlivý. Cosa Nostra, v překladu naše věc, se vždy nazývá „ctihodnou společností.“ Její příslušníci se proto nazývají „ctihodní muži.“
Najít takové muže nebylo vůbec těžké. Stačilo přijít do nejdražší restaurace nebo hotelu, a vždy byste tam někoho našli. Ručně šité obleky, drahé hodinky, pánské šperky, venku zaparkované ty nejdražší automobily té doby.
Na druhé straně jsou to jizvy, vysoká ostražitost a zbraně, které se z ničeho nic objeví v rukou pouze při rozbití sklenice o podlahu.
Další a najnegativnější stránkou života těchto mužů byla životnost, jejíž délka se odrážela v závislosti na hodnosti dotyčného „ctihodného muže.“ Pokud byl člen společnosti na nižších příčkách, musel počítat s faktem, že se vysokého věku nedožije. Toto pravidlo, i přes pár výjimkám, fungovalo.
Voják (Soldato), který je na nejnižší příčce a provádí všechna nařízení, se dožívá v průměru 30, maximálně 40 let. Najdeme i vojáků, kteří se nedožili ani třicítky, ovšem jsou i tací, kterým do padesátky chybělo doslova pár let. Příkladem vojáka je Vincent „Mad Dog“ Coll (na obrázku první z pravé strany,) který se dožil jen 24 let. Za svůj krátký život však stihl jako zabiják provést dost své práce. Zemřel v roce 1932.
Nad vojáky jsou porucíci a kapitáni (dva druhy kapitánů- caporegime a caporosca.) Ty už velí jednotkám vojáků (kapitáni (caporegime) většinou deseti mužům, caporosca menší skupině mužů,) avšak jejich životnost je jen o malý dílek větší. Jako příklad zmíním Johna Scalise, člověka, který byl poručíkem jen pár vteřin, protože ho ihned po vyhlášení do funkce utloukl nejznámější mafián všech dob, sám Al Capone, baseballovou pálkou za zradu v roce 1929. Měl 29 let.
Podstatně více se dožívali tzv. Consigliere neboli poradci bossů. Také však jejich životnost dost záležela, stejně jako kteréhokoli jiného člena společnosti, od osudu a štěstí.
Největší životnost, i když to nebylo pravidlem, měli mafiánští bossové (padrino- kmotr). Zde byla životnost, pokud nebyly nějakým způsobem zlikvidováni, nadprůměrně vysoká. Například Stefano Magaddino, boss mafie v Buffalu, kterému podléhaly i bossové v Montrealu a Quebecu, se dožil 82 let. Přežil množství atentátů, až ho „skolil“ infarkt myokardu. Ještě větším rekordérem je Joe Bonanno, boss klanu Bonanno, který zemřel v roce 2002 na zástavu srdce. Od stovky ho dělily tři roky!
Mezi bossů s nízkou délkou života patří např. Salvatore Maranzano, Newyorský capo di tutti capi, tedy boss všech bossů, jeden z dvojice soupeřících bossů Castellamarské války, jehož „rozstříleli“ v roce 1931 ve věku 45 let. Jeho soupeř, Giuseppe Masseria, který byl v této válce také rozstřílená, avšak o pár měsíců dříve, se dožil 44 let.