Můžu věřit svým očím? Pokud jde o tyto fascinující klamy a iluze, nejspíš nemůžete. Zde se podíváme po celém světě po věcech, kterým je těžké uvěřit.
Fata morgana, Antarktida
Na dalekém severu (nebo i jihu) způsobuje průzračně čistý vzduch, že jsou vzdálené předměty jasně patrné a jakoby zostřené. Vnímání hloubky je pak nemožné a svět získá podivnou dvojrozměrnou podobu. Dávní cestovatelé pečlivě zaznamenávali na mapách ostrovy, mysy a hory, které pak nikdo více nespatřil. Zajímavý příklad tohoto jevu se týká švédského objevitele, který popisoval ve svém deníku skalnaté výběžky s dvěma nezvykle symetrickými údolními ledovci: ve skutečnosti přitom viděl mrože! Fata morgana bývá obvykle způsobena odrazem od povrchu vody, ledu či sněhu a v kombinaci s teplotní inverzí vytváří iluzi konkrétních pevných předmětů tam, kde nejsou.
Chystáte se do Antarktidy? Podívejte se po společnosti, která je členem Mezinárodní asociace turistických operátorů pro Antarktidu (IAATO), což znamená, že uplatňuje principy odpovědné turistiky.
Eliášův oheň, Edinburgh, Skotsko
Spisovatel Herman Melville jev nazval „hořící boží prst“ a Julius Caesar ho pozoroval na oštěpech svých vojsk noc před bitvou. Tento pozoruhodný jev způsobený elektrickými výboji z bouřkových mraků vždy vyvolával představy osudových znamení a zásahů shůry. Často ho lze pozorovat na stěžních lodí při bouři a námořníci ho vítají – obvykle totiž znamená okamžik, kdy se bouře začne utišovat. Sv. Erasmus (Elmo – „Eliáš“) byl patronem a ochráncem námořníků a ohnivý jev byl považován za jeho „vizitku“ (jiní ho však zase dávají do souvislosti s biblickým prorokem Eliášem). Také je často možné jev pozorovat vysoko na skále Edinburghského hradu ve Skotsku. Ten nemůžete přehlédnout – dostanete se k němu po Královské míli (Royal Mile).
Polární záře, Alta, Norsko
Polární záře je dechberoucí světelné představení v blízkosti Arktidy i Antarktidy, kdy se během zimních nocí barevné světelné „závoje“ stále mění, podobně jako obří přírodní lávová lampa. Polární záře (aurora borealis, aurora australis) vzniká, když jsou sluneční částice vyvržené při slunečních erupcích přitahovány zemským magnetickým polem kolem severního a jižní pólu, v atmosféře se srážejí s plyny a produkují částice světla – fotony. Výsledkem jsou pak nádherné pásy zeleného, červeného, bílého, fialového či modrého světla. Norské město Alta se zeměpisnou šířkou 69° je známo jako vynikající základna pro pozorování „polárních světel“.
Nejlepší ledové hotely, iglú a sněhové vesnice
Brockenský přízrak, Goslar, Německo
Po celá tisicíletí se šťastlivci, kteří byli svědky tohoto mimořádného optického jevu, obvykle domnívali, že se setkali s bohem nebo že procházejí duchovním znovuzrozením. To proto, že divák je konfrontován se zvětšeným obrazem vlastního stínu obklopeným duhovou září (často kolem hlavy). K jevu nejčastěji dochází blízko horských vrcholů, když je vlhký vzduch a slunce je nízko. Jméno jev získal podle Brockenu, vrcholu vysokého 1141 m v pohoří Harz, které se táhne přes německé Sasko-Anhaltsko. Berlin Linien Bus provozuje spoje do města Goslar, které je vstupní branou do pohoří Harz; cesta vyjde asi na 40 EUR.
Zelený paprsek, St-Jean de Luz, Francie
Zelené světlo (nebo Zelený paprsek) je oblíbeným jevem lidí s romantickými představami, který jakoby zachycoval něco z nepopsatelné a pomíjivé povahy existence. Jedná se o jev pozorovatelný ke konci stmívání, kdy jakoby ze slunce vytryskl zelený paprsek. Příčiny této iluze jsou komplexní a souvisejí s lomem světla, tloušťkou atmosféry a zakřivením země. Můžete se pokusit ho zahlédnout v městečku St-Jean de Luz, které se rovněž objevuje v působivém filmu Le Rayon Vert (Zelený paprsek) od Érica Rohmera. St-Jean de Luz leží na baskickém pobřeží jižně od města Biarritz; zatímco budete čekat na západ slunce, ochutnejte zdejší proslulé dary moře.
Nový porost jehličnanů, Mount St Helens, stát Washington, USA
Jev, který spatříte v době jara. Když se budete blížit k hoře Mount St Helens ve státě Washington, uvidíte, že nové světlezelené přírůstky rašící na větvích jinak tmavě zelených jehličnanech vyvářejí vzor matoucí oči a působící téměř jako dílo op-artu. Tento efekt porývá celý les, takže je fascinující svým rozměrem. Sopka Mount St Helens v roce 1980 prošla mohutným výbuchem, kdy se celá její severní strana zřítila a uvolnila mohutný mrak sopečného popela; přitom zahynulo 57 lidí a okolní krajina se proměnila v jednotvárnou měsíční krajinu. Od té doby je oblast chránaněná, aby se mohla plně zregenerovat. Více najdete na stránkách Národní vulkanické památky Mount St Helens.
Magnetický kopec, Ladakh, Indie
Oblast Ladakh s vysoko položenými zasněženými průsmyky a prastarými buddhistickými chrámy gompa ležící na hranicích s Tibetem je místem, kde Vás Vaše představivost může snadno doběhnout. Zde se také můžete setkat s jevem „magnetického kopce“ (také se mu říká „gravitační kopec“), kde se zdá, že se nezabrzděná vozidla sama pomalu posouvají do kopce. Tento fascinující efekt pak vedl k legendám o magnetické síle, která stahuje letadla mimo jejich kurs. Ve skutečnosti se však jedná pouze o působivou iluzi: svah je mírně z kopce, avšak tvar okolní krajiny a hornatý horizont způsobují, že jsou obvyklé referenční body nejasné. Kopec naleznete 30 km od historické metropole Leh na dálnici Leh-Kargil-Baltic a je označen velkým nápisem.
Pouštní odraz, oblast Nullarbor, Austrálie
V horkých oblastech se jedná se o běžně pozorovaný jev: horký opar způsobuje chvění vzduchu a silnice vypadá, jako by byla mokrá. Je to však obyčejný trik, u vyčerpaných cestovatelů v brutálním vedru však spatření neexistujícího jezera v dálce krutě probudí a zase rozmetá jejich naděje. Pokud ale budete pohodlně cestovat autem s minerálkou v ruce, rozmazaná refrakce (lom) světla jedině přispěje k působivosti Vaší cesty. Australská poušť Nullarbor (což znamená „bez stromů“) má naprosto plochý horizont, takže při jízdě po zdánlivě nekonečné silnici budete mít skvělou příležitost si pohrávat s odrazy a mirážemi. Než se vydáte přes poušť Nullarbor, ověřte si, že je Vaše vozidlo ve vynikajícím stavu a že máte s sebou dostatek vody.
Ďáblové z Paasselkä, jezero Paasselkä, Finsko
V evropských zemích jim obvykle říkají „tajemná světýlka“ nebo „bludičky“ a jedná se o světlo či světla objevující se v noci nejčastěji v bažinatých oblastech. Když pak světlo začnete sledovat, unikne Vám – ale také se může zdát, že světlo jde za Vámi. Většina národů považovala světla za zlé duchy, kteří lákají cestující do záhuby, anebo zvěstující nějakou katastrofu. Hluboké finské jezero Paasselkä je proslulé tajemnými světelnými koulemi, které byly zachyceny i na film. Ve finském folklóru světla mají označovat místo, kde se ukrývá poklad. Podle tradice Finové věří, že nejlepší doba, kdy se můžete vydat hledat „světýlka“ a poklady ukryté pod nimi, je začátek podzimu.
Parhelia (sun dog), Timbuktu, Mali
Sun dog, parhelia či „falešné slunce“ je efekt patrný kolem slunce, který vypadá jako jasné světelné body („nepravá slunce“) na obou stranách samotného slunce, a může být patrný celé hodiny. V dřívějších dobách byl považován za děsivé znamení blížících se zlých časů, ve skutečnosti ho však vytvářejí obyčejné ledové krystalky rozptýlené ve vzduchu fungující jako maličká prizmata rozkládající světlo. Největší šanci na spatření jevu budete mít tam, kde je rovný horizont. Takovým místem mohou být vyhlídky a staré hliněné chrámy v africkém Timbuktu. V období sucha jezdí otlučená terénní vozidla 4WD z Mopti do Timbuktu téměř denně a cesta stojí asi 20 USD za místo.