Aniž bychom si to uvědomovali, přímo pod našima nohama se nacházejí dávné stopy zanechané v zemi, po které chodíme. Vědci dnes používají zařízení GPR (ground-penetrating radar), díky kterému jsou dávné stopy opět patrné.
Když je řeč o dávných stopách, obvykle představíme si fosilizované otisky v blátě, které jsou dobře vidět pouhým okem. Ukazuje se však, že je možné najít také stopy, které byly skryté očím po tisíce let, včetně stop dávných lidí, mamutů a dalších tvorů, kteří žili v poslední době ledové. Tyto stopy ale můžeme spatřit jen za určitých okolností a potřebujeme k tomu zařízení GPR (radar pronikající zemí).
Při experimentu prováděném v Národním parku White Sands, New Mexiko, USA, použil tým vědců GPR v Alkali Flat na dně vyschlého jezera Otero, aby zjistil, zda je možné tuto techniku použít k nalezení prehistorických stop stejně efektivně, jako k objevení archeologických nalezišť.
Autoři studie publikované v odborném časopise Scientific Reports říkají:
„Otisky jsou dokladem přítomnosti zvířat, anatomie otisků odpovídá zadním nohám. Je jich zde spousta, jsou dokladem sdružování se různých druhů zvířat, a lze podle nich odvodit nejen velikost a hmotnost, ale také anatomii nohou a jejich biomechaniku. Na některých lokalitách, především na americkém Jihozápadě, mohou tyto důležité, ač křehké fosilie obsahovat klíč k zodpovězení otázek o lidském chování během horního pleistocénu, především co se týče loveckých aktivit. Otisky skýtají přístup k interakcím predátor-kořist, kromě obvyklejších objevů loviště vs. tábořiště.“
V podstatě se dá říct, že vědci dali dohromady scénář, co se dělo v oblasti v době pleistocénu (starších čtvrtohor), a to podle stop, podobně jako soudní experti používají stopy a otisky prstů k rekonstrukci činu.
Zjištění týmu je přitom průlomové, protože radar objevil tisíce stop. To znamená, že lokalita musela být jakási dávná „dálnice“, po níž cestovali lidé i zvířata. Tato práce je přitom ukázkou výkonu a efektivity nedestruktivní technologie GPR při objevování a dokumentování fosilních stop v měkkých sedimentech. Ichnofosilie (stopy po dávné činnosti) zanechané vyhynulou americkou faunou Rancholabrean se v NP White Sands hodně vyskytují a zahrnují stopy chobotnatců (mamuti), lenochodů (velký pozemní lenochod), masožravců (psovití a kočkovití), sudokopytníků (tuři a velbloudivití), ale také lidí. Vyskytují se na rozsáhlé sádrovcové pláni (Alkali Flat), což je erozní pozůstatek dávného jezera Otero z doby horního pleistocénu. Samotné množství stop, kterých jsou desetitisíce a pokrývající rozsáhlé plochy, umožňuje odvodit interakci zvířat a lidí za použití „paleo trackingu“.
Tento cenný zdroj však patrný na povrchu jen občas a částečně, a to za specifických podmínek (vlhkost, salinita), a i tehdy jej může rychle zakrýt posunující se písek. Stopy, které jsou patrné jen občas, bývají proto označovány jako „stopy duchů“. A vzhledem k rozsahu lokality jsou problémy se zdroji značné.
Stopy na stopách
Tým vědců byl dokonce schopen najít stopy na stopách, což mu poskytlo ještě lepší obrázek o dění, které zde kdysi probíhalo. Nalezeli zde např. lidské stopy v mamutích stopách. Průzkum pomocí GPR objevili řadu stop chobotnatců, pravděpodobně mamuta kolumbuského, které příčně protínaly dvoje lidské stopy.
Současné informace o přítomnosti prvních lidí v Severní Americe spolu s daty vyhynutí mamutů na tomto kontinentů podporují biostratigrafické datování stop do doby pozdního pleistocénu. Přesný obrys stop mamuta, patrně jeho předních nohou, není přesně definován, ale dle analogie s africkým slonem by stopy odpovídaly dospělému samci (50 let a více) s výškou přes 3 m.
„Nemysleli jsme si, že se budeme dívat i pod stopy,“ říká Thomas Urban, výzkumník a hlavní autor studie. „Ale ukázalo se, že sediment jako takový má paměť, která krásně zaznamenává působení hmotnosti zvířat a jejich hybnost. To nám umožňuje porozumět biomechanice vyhynulých zvířat způsobem, jaký jsme dosud neznali.“
„Za pomocí geofyzikálních metod je možné je nalézat, zaznamenávat a zkoumat stopy v 3D, což odhaluje interakci lidí a zvířat v době pleistocénu, jejich historii i mechaniku, zcela novým skvělým způsobem,“ dodává spoluautor Stuart Manning.
Tým zjistil, že stopy patří mamutovi, protože mohl srovnat údaje s těmi od současného afrického slona, které vykazují podobnosti. Tým také odkryl fyzické otisky, které nález potvrdily.
Kromě toho nalezli stopy patřící vyhynulému obřímu lenochodovi, velbloudům a psovitým šelmám. Je zřejmé, že region, kde dnes leží NP White Sands, býval bujně zelenou oblastí plnou života, než se proměnil v poušť.
Radarová technika však může odhalit ještě starší stopy patřící dinosaurům, především v podobných lokalitách v Severní Americe a v Africe, takže vykopávky už nebudou nutné. Když se zamyslíme, možná tisíce stop-záznamů otisků nohou čekají na své odhalení na místech, jako je White Sands nebo třeba africká Namibie, které už nebude nutné fyzicky odkrývat.
Zdejší potenciál podporující pochopení biomechaniky vyhynulých živočichů může přinést důležité informace pro vytvoření ještě lepších biomechanických modelů u současných slonů, a pomocí analogie u anatomicky podobných dinosaurů, např. sauropodů. Může také zlepšit kvalitu geotechnických modelů používaných u stop slonů i mamutů, protože umožní použití odhadovaných otisků chodidel místo dosavadních jednotných značek.
„Objevy mají širší dosah, než je tato studie,” říká Urban. „Tuto techniku bude snad možné použít na mnoha jiných lokalitách na světě, kde byly nalezeny fosilní stopy včetně stop dinosaurů. Metodu jsme už úspěšně testovali na několika místech ve White Sands.”
Samotné množství dat, které mohou vědcí získat při používání GPR je ohromující.
„Umožní nám studovat dávné migrace zvířat způsobem, který jsme dosud neznali. Možností je nekonečně mnoho. A jak se technika vylepšuje a je dokonalejší, můžeme v budoucnu očekávat ještě lepší výsledky. Dnes už můžeme rekonstruovat život v prehistorických dobách, odteď to ale budeme moct dělat mnohem přesněji.“