Dovádějte s maškarami, Bulharsku
Co se týče bohatého folklorního dědictví ve východní Evropě a na Balkánu, jen pár akcí má tak niterný náboj jako každoroční průvod maškar (kukeri) v Bulharsku. Při prastarých rituálech pocházejících ještě z předkřesťanských časů se muži scházejí, aby zahnali zlé duchy zimy, obléknou si přitom huňaté zvířecí kostýmy a tančí až do vyčerpání. Rituál se dodnes udržuje na venkově jižně od metropole Sofie a snadno jej můžete spatřit, když víte kdy a kam se vydat. V Pernické oblasti je tím významným dnem 14. leden, kdy má každá vesnice svoji skupinu kukeri („maškar”), které mají za úkol očistit místní lidi od zlého a zajistit úrodu a plodnost v příštím roce.
Ve vesnicích Jaržilovci, Košarevo a Baniště se oslavy konají vždy 14. ledna. Cestovní kancelář Lyuba Tours sídlící v Sofii Vám může zorganizovat výlet.
Pozorujte Rákosový tanec v Ludzidzini, Svazijsko
Když se budete dívat ze skalnatých výšin Hangman’s Rock („šibeniční skály“), spatříte úžasný rozsah celé slávy. Zástup za zástupem postupuje přes travnatou plochu spásanou dobytkem až na cvičiště v Ludzidzini, královské vesnici Královny Matky, než splynou s pulzující masou těl, která je už přítomná na místě. Směrem k horizontu spatříte stále nové příchozí, kteří klikatě sestupují jako obrovské mnohobarevné stonožky kolem obrysů údolí Ezulwini.
Brzy budete dole mezi diváky na dně údolí a zblízka vše bude mnohem reálnější. Řady tanečníků táhnou dolů ze všech stran. Dívky s holými prsy dupou a kývají se při chůzi, jejich nákotníky chřestí, zatímco se chaos barev a těl rozplývá v jeden zpívající a pokřikující lidský kaleidoskop. Spolu s každým zástupem kráčí válečník s doprovodem ozdobený kravským ocasem a svírajících sukovici a štít. Pohrdavě pohlédne na kameru, i když dívky za ním evidentně berou vše mnohem méně vážně: v řadách lze spatřit smích, záblesky úsměvů a žerty. Jedná se o největší svátek ve Svazijsku a po sedmi dnech běhání po svazích kopců, řezání rákosů a táboření venku jsou všichni rozhodnutí si oslavu opravdu užít.
Umhlanga se koná v srpnu nebo počátkem září, přesné datum se liší rok od roku.
Navštivte obřadní tanec v Taos Pueblo, Nové Mexiko, USA
Od pohoří Taos, které se tyčí za nezřetelnými okraji prastarého indiánského centra (pueblo), zaslechnete vzdálený hukot. Šumící dav ztichne. Tlumený rytmus bubnů začíná být zřetelnější, teď ho doprovází ještě rytmický zvuk zvonků. Čekající dav vytvoří hranici kolem prostoru určeného pro posvátný tanec, přičemž instinktivně nabízí nejlepší místa obyvatelům puebla starého zhruba tisíciletí.
Dav se rozdělí, jakmile přijde průvod mužů – teď už to nejsou muži, ale jelení zvěř, jejíž parohy se houpou a drobná kopyta hrabou zemi. Zvuk bubnů vzrůstá, skandování zvyšuje hlasitost a proměna je kompletní – kruhem je lesní paseka, lovci obcházejí její okraj a míří symbolickými šípy.
Míjí hodiny, možná jen minuty, a pak bubny zastaví. Iluze mizí: jsou to opět muži a chlapci namáhající se pod kluzkými jeleními kůžemi, z nichž mnohé vypadají, že byly stažené teprve dnes ráno. Muži bez košil těžce dýchají, jsou vážní a chvílemi trpí závratí. Pak ženy převezmou své místo v kruhu, začnou dělat jemné pohyby větvičkami mexické borovice, až se vše znovu poddá rytmu bubnů.
Obřadní tance se ve starém indiánském sídle Taos Pueblo předvádějí asi desetkrát do roka.
Pozorujte tančící bohyni v Kérale, Indie
Náhlé zesílení bubnů a činelů ohlašuje příchod Theyyam. Dav venkovanů utichne. Jen obtížně lze zprostředkovat elektrizující směs hrůzy a zbožňování, kterou kostým Teyyam vzbuzuje. Obrovská přehlídka zlatě nabarvené papírové hmoty, kovových šperků, závěsů s nášivkami, nákotníků z mušlí kauri a složitých náhrdelníků, na vrcholu s obrovskou „svatozáří“ ze stříbrné folie a rudé kožešiny, jejímž centrálním bodem je pečlivě namalovaná tvář se zahnutými chromovými tesáky trčícími z úst.
Teď a tady se tito lidé dostanou nejblíže k bohyni, jak je to jen možné. Prastaré dvorní předpisy jim však brání v přístupu do nejvážnějších tantrických svatostánků v Kérale, ale v tuto chvíli je Muchilôttu Bhagavati, místní podoba hinduistické bohyně smrti a ničení Kálí, mezi nimi přítomná: její duch zlostně hledí skrze krví podlité oči Theyyam a oživuje každý její pohyb a gesto. Zjevení, které se kroutí a otáčí v řadě póz ve světle ohňů, skutečně působí jako návštěvník z jiného světa. Chrámové bubnování a zpěvy doprovázejí její ladný tanec po aréně z udusané země, který v průběhu noci nabývá na intenzitě, až vyvrcholí v horečné posedlosti. Teprve až první paprsky denního světla proniknou skrz větve palem, se božstvo stáhne, přičemž žehná svým věřícím.
Nechejte se nadchnout při Durga Puja, Dháka, Bangladéš
Hinduisté tvoří pouze 9 % obyvatelstva Bangladéše, avšak slavnost Durga Puja v Dháce je přinejmenším stejně působivá jako její indická verze. Hinduistické enklávy však nejsou ghetta a slavnost Puja není určena výhradně pro hinduisty, ale je to náboženský svátek a pestrý karneval v jednom. Hlavním předmětem jednotlivých puja (což jsou náboženské rituály na počest hinduistických bohů a bohyní) jsou krásné vytvořené a namalované figuríny bohyně Durgy, které nejlépe spatříte v Shankharia Bazaar, největší hinduistické čtvrti ve Staré Dháce, kde je drama pouličního života v době slavnosti Puja intenzivní.
Večer desátého dne se promění Puja ve výbuch horečné aktivity. Pobídnuty zvláštní fanfárou v podobě troubení na mušle a hřmění obřadních bubnů se začnou davy zpívajících a skandujících věřících rojit směrem k Sadarghatu, přičemž nesou ve vzduchu podobizny své bohyně. Desetitisíce lidí lemují břeh řeky a shlukují se na ghátu, zatímco vytrvalý příliv podobizen Durgy je dopravován k okraji vody, kde kněží dohlížejí na jejich posvěcení a žehnají jejich nosičům šmouhou popela ze santalového dřeva. Poté jsou podobizny bohyně naloženy na malé čluny, které se divoce houpou a poskakují, jak na nich doprovázející muži tančí a rozhazují rukama ve vzduchu. Uprostřed řeky je pak vzácný náklad předán vodě, a opile působící muži ve vytržení šplhají po ghátu nahoru, což dává tušit, jaký chaos a mela nastane, až se setmí…
Durga Puja připadá na září nebo říjen, podle lunárního cyklu.
Shlédněte divadelní představení na Bali, Indonésie
Na ostrově Bali, který je hinduistickou enklávou v převážně muslimské Indonésii, potřebují bohové a duchové pravidelné usmiřování a zábavu. Obětiny rýže a květin se předkládají dvakrát denně v maličkých košíčcích z banánových listů a při zvláštních příležitostech je přítomna také rituální hudba a tanec.
Každé představení zahajuje kněz vysvěcující prostor pokropením posvátnou vodou. Pak spustí indonésky orchestr gamelan, v prostoru se zaleskne bronz gongů, činelů a metalofonů, hlavní bubeník pozvedne ruku a zahájí první kus bouřlivého synkopovaného řinčení kovu o kov.
Pak vstoupí tanečnice: pět bosých mladých žen pěkných tvarů začnou ritualizovaným uvítacím tancem a rozhazují přitom okvětní plátky jako oběť bohům. Poté následuje klidný kultivovaný balinéský tanec legong předváděný třemi dívkami zabalenými do zářivě růžového, zeleného a zlatého brokátu. Nakonec se koná maskované drama Barong a Rangda, věčné soupeření dobra a zla se sympatickým Barongem v podobě lva pronásledovaným a obtěžovaným mocnou vdovou-čarodějnicí Rangdou s drápy a tesáky. Díky typickému balinéskému pragmatismu však nezvítězí dobro ani zlo, zato je na „Ostrově bohů“ obnovena duchovní harmonie.
Taneční představení probíhá každou noc v Paláci v Ubudu vzdáleném asi 30 km od mezinárodního letiště na Bali.
Navštivte kmenové pohřby na ostrově Sumba, Indonésie
Ostrov Sumba je většině cestovatelů neznámý, avšak díky skořicovým a santalovým stromům, kolosálním náhrobkům a domorodému náboženství marapu, které zahrnuje také krvavé pohřební oběti, se jedná o izolované, a přitom fascinující místo.
Místní turističtí úředníci Vás budou informovat o nastávajících událostech a poradí Vám v oblasti protokolu. Cizinci jsou obvykle velmi vítaní, je však podstatné přinést pár dárků, nejlepší je tabák a cukr. Také oděv je důležitý: dostanete sarong (vyrobený z batikované látky) a pokrývku hlavu podobající se turbanu. Je zde běžné žvýkat betelový oříšek (sirih), což je mírný stimulant, který se kombinuje s vápnem.
V den události stovky dorazí stovky, často tisíce lidí ze sousedních vesnic, aby vzdaly hold zemřelému. Hlavní obřad začíná rozezvučením bubnů a gongů. Na vesnické náměstí jsou přivedeni buvoli a jeden po druhém jdou pod meč, aby uspokojili bohy náboženství marapu. Je to příšerný pohled, když „popravčí“ s turbanem dává zvířatům mačetou ránu do krku a krev se rozlije po zemi. Všechny části zvířat jsou pak rozděleny a snězeny (i buvolí lebky se uchovávají jako trofeje). Hrob zemřelého je vyložen drahými batikovanými látkami a nakonec se vztyčí kamenný náhrobek.
Poděkujte bohům s národem Tsou, Taiwan
Odlehlé sídlo Dabang (Tapangu), které navštěvují turisté jen zřídka, je obklopeno horami pokrytými džunglí, na jaře vždy zaplavenou bílými květy slivoní. Vesnice ožívá při svátku Mayasvi, kdy se členové kmene Tsou v rudých oděvech shromáždí před doškovým vesnickým domem, který působí trochu jako polynéský „dlouhý dům“, aby zabili „horské prase“, což je zde se hojně vyskytující divoké prase, a poděkovali kmenovým bohům.
Domorodé obyvatelstvo Taiwanu, které je v čínštině spíše známé jako yuanzhumin („domorodci“), tvoří pouze 2 % z 23 mil. obyvatel na ostrově. Národní scénická oblast Alishan ležící v srdci ostrova Taiwanu byla kdysi obývána převážně kmenem Tsou a dnes je to nejlepší místo, kde se o nich můžete něco dozvědět. Dodnes se jedná o divokou drsnou oblast, avšak při troše plánování ji můžete navštívit, bydlet u místních Tsou a ochutnat jejich okázalé jídlo.
Cizinci jsou vítaní na festivalu Mayasvi, který se koná každoročně v únoru. Tradičně se jedná o oslavu válečníků vracejících se z bitvy a fascinující rituál stále přivádí dohromady mužské členy kmene při dvou dnech věnovaných zpěvu, rituálům přechodu a žehnání novorozeným chlapcům. Muži utvoří kruh, zpívají staré písně a vzdávají díky bohu války a bohu nebe; nakonec je před duchovním stromem obětován horský divočák a každý muž si namočí oštěp v jeho rozlité krvi. Později se pečlivě opravuje cypřišový rám vesnického domu i jeho objemná došková střecha, přičemž hostina a pití pokračují dlouho do noci.