Nádoby staré 2200 let patrně dokázaly vytvářet elektřinu.
V roce 1938 bylo ve sbírkách Národního muzea Iráku objeveno několik na povrchu hliněných džbánů. Tyto nádoby, dříve přehlížené, byly zcela originální: každá z nich obsahovala měď a železo a byla zapečetěna asfaltem.
Podle jejich součástí vznikla hypotéza, že se jedná o typ baterie, možná v dávných dobách používané ke galvanizaci kovů. Vědci si jich však všimli až dlouho poté, co byly nalezeny a vyzvednuty ze svého archeologického kontextu, takže o nich není nic dalšího známo.
Podporovatelé mýtů v televizních pořadech je pak znovu objevili a zjistili, že nádoby skutečně dokážou vytvářet a udržovat elektrický náboj, a také poměrně efektivně galvanizovat. Ale když je něco možné, neznamená to ještě, že k tomu skutečně sloužily. Nádoby se totiž velmi podobají jiným, v nichž se uchovávaly posvátné svitky. Možná nikdy nepoznáme jejich pravou povahu, ale není pochyb, že lidé budou ještě dlouho spekulovat o účelu tzv. Bagdádské baterie.
Některé z původních 12 „bagdádských baterií“ bylo donedávna možné vidět v Národním muzeum Iráku.To je ale v součanosti pro veřejnost zavřeno z důvodů rabování – prý byla téměř polovina sbírek rozkradena.