Nové kohortové analýzy ukazují, že tzv. britská varianta souvisí s vyšší virovou zátěží, ale u pacientů obvykle nebyl pozorován těžší průběh nemoci.
Britská varianta viru SARS-CoV-2 (označovaná B.1.1.7.) Je podle nových dat spojena se zvýšenou přenosností pandemického viru, ale nesouvisí se zvýšenou pravděpodobností hospitalizace. Ve výzkumu předloženém týmem londýnských výzkumníků a zveřejněném v odborném časopise The Lancet byl kmen varianty covid-19, původně hlášený v jihovýchodní Anglii koncem roku 2020, skutečně sekvenován častěji než běžný virus SARS-CoV-2 mezi stovkami pacientů v reálném světě, kteří měli pozitivní test. Posouzení kohorty také uvádělo zvýšené virové zatížení prostřednictvím proxy spojené s B.1.1.7, přestože neexistuje žádná souvislost s pravděpodobností závažnějších onemocnění – což je proti výzkumným trendům naznačujícím souvislost mezi virovou zátěží SARS-CoV-2 a úmrtností. Pokud je výzkumníkům známo, nebyly provedena žádná odborná recenze kombinace genomových dat viru a klinických výsledků u pacientů s infekcí B.1.1.7 ve srovnání s jinými variantami SARS-Cov-2.
„Naše zpráva poskytuje včasné posouzení genomických charakteristik varianty B.1.1.7 a souvisejících klinických výsledků překlenující období, během něhož se varianta B.1.1.7 stal převládajícím kmenem ve dvou nemocnicích na severu a v centru Londýna,“ napsali výzkumníci.
Výzkumníci provedli sekvenování a vyhodnocení pozitivních vzorků z PCR testů, které pocházely ze dvou londýnských nemocnic z období od 9. listopadu do 20. prosince 2020. Hledali mutace definující variantu rájmu (VOC) B.1.1.7 u každé potvrzené infekce. Souvislost mezi infekcí variantou B.1.1.7 a těžkým průběhem covid-19, stejně jako mutacemi a úmrtími, byla hodnocena pomocí Poissonova regresního modelu do 28 dnů od pozitivního testu. Doplňkové genomové analýzy byly provedeny u kohorty pacientů s chronickým vylučováním viru, stejně jako u kohorty pacientů léčených na covid-19 remdesivirem. U těchto pacientů byla virová zátěž porovnána pomocí proxy a metrik prahových hodnot cyklu PCR a sekvenčních hloubek čtení. Kritéria pro zařazení stanovené výzkumníky splňovalo 496 pacientů s pozitivním PCR testem na SARS-CoV-2. Mezi nimi bylo 341 vzorků, které bylo možné sekvenovat.
Z těchto pacientů byla u 198 (58 %) zjištěna infekce variantou B.1.1.7, zatímco zbývajících 143 (42 %) měli jiný virový kmen. Poměr prevalence (PR) těžkého onemocnění covid-19 (podle bodu ≥ 6 na ordinální stupnici WHO pro závažnost covid-19) nebo úmrtí související s virovou variantou B.1.1.7 byl jen 0,97 (95 % CI, 0,72 – 1,31), což naznačuje nevýznamnou pravděpodobnost. Po úpravě pro nemocniční péči, pohlaví pacienta, věk, komorbiditu a etnickou příslušnost byla variantní linie spojena s mírně vyšším PR 1,02 (95 % CI, 0,76-1,38). Tým nehlásil žádné mutace definující VOC u 123 imunokompromitovaných pacientů s chronickým vylučováním viru nebo u 32 pacientů léčených remdesivirem. Virová zátěž pomocí proxy byla vyšší ve vzorcích s variantou B.1.1.7 ve srovnání s jinými vzorky SARS-CoV-2 jak o prahovou hodnotu cyklu (průměr 28,8 vs 32,0; P = 0,0085), tak o hloubku genomického čtení (1280 vs 831; P=0,0011 ). Při diskusi o nálezech virové zátěže výzkumníci poznamenali, že jejich výsledky jsou v souladu s nezávislými analýzami, které ukázaly větší počty mezi vzorky s variantou B.1.1.7.
„Ačkoli naše data ukazují, že varianta B.1.1.7 byla spojena se zvýšenou virovou zátěží pomocí proxy hodnot Ct PCR a hloubkového čtení NGS v nosohltanu, nezjistili jsme žádnou souvislost mezi B.1.1.7 a závažností nemoci. Předchozí studie naznačovaly souvislost mezi virovou zátěží a úmrtností.“
Došli k závěru, že data v kombinaci s in vitro hodnocením neutralizační kapacity očkovaných osob a osob, které se zotavily z přirozené infekce, jsou zásadními komplexními opatřeními pro pochopení covid-19.
„Velké snadno dostupné datové soubory budou klíčem k umožnění rychlého klinického hodnocení variant. Naše data v kontextu a omezení studie v reálném světě poskytují počáteční ujištění, že závažnost u hospitalizovaných pacientů s variantou B.1.1.7 se výrazně neliší od závažnosti u pacientů bez ní, a tato studie poskytuje model pro odpověď na stále znovu kladenou otázku s tím, jak se dostáváme do éry vznikajících variant. “