Čaj patří k nejoblíbenějším nápojům na světě a každý den se vypije odhadem 2,5-3 mld. šálků čaje. K obvyklým typům patří černý, zelený, bylinný, kořeněný či ochucený čaj, a existuje také mnoho způsobů přípravy, podávání a pití tohoto všudypřítomného nápoje. Zde se dozvíte o historii čaje a jeho obliby, o metodách přípravy a pozoruhodných čajových tradicích v různých zemích světě.
Historie čaje
Podle mnoha historiků byl čaj v Číně konzumován už před 4800 lety. Každodenním nápojem se stal ve 3. stol. během Období tří říší, kdy byla Čína rozdělena na státy Wei, Shu a Wu. Pro tuto dobu byl charakteristický chaos, ale válečné příběhy z té doby, s hrdiny a zloduchy, později inspirovaly mnoho uměleckých forem, včetně proslulého románu Shanguozhi Yanyi („Romance tří říší“). Kupodivu právě na tomto bouřlivém pozadí se prosadilo pití čaje, které je od té doby v čínské kultuře hluboce zakořeněné. Obliba čaje se pak rozšířila do sousedního Japonska a Koreje. Patrně to byl korejský velvyslanec v Číně, kdo s sebou zpátky přinesl čaj a daroval ho královně Seondeok (vládla 632-647 n.l.). Záznamy říkají, že buddhističtí mniši v Japonsku používali čaj při svých obřadech už v 8. století.
Ale trvalo pár dalších staletí, než se čaj dostal do Evropy. Poprvé ho sem přivezli holandští obchodníci na počátku 17. století a v Anglii ho zpopularizovala Kateřina z Braganzy, dcera portugalského krále Jana IV. a manželka anglického krále Karla II.. Když Kateřina a její věno přicestovali do Anglie, Portugalsko už více jak sto let vládlo v Macau. Vznešené portugalské rodiny proto dobře znaly orientální koření a bylinná léčiva včetně čaje. Anglie v té době však neměla žádný přímý obchod s Čínou a o tomto nápoji moc nevěděla. Nová královna začala být brzy považována za udavačku trendů a dámy na královském dvoře začaly kopírovat její způsob pití čaje, kdy se lístky zalily horkou vodou a nápoj se podával v maličkých porcelánových hrníčcích s podšálky, což působilo velmi vznešeně a královsky. Do 18. století si čaj oblíbilo mnoho bohatších lidí v Anglii a Walesu, ale vysoké daně uvalené na čaj také znamenaly, že ne každý si ho mohl dovolit. To pak nevyhnutelně přitáhlo pozornost pašeráků. V roce 1784 tehdejší premiér William Pitt mladší prohlásil, že z 6,5 mil. kg čaje, který se v Británii zkonzumuje, bylo jen 5,5 mil. přivezeno legálně. Proto rozhodl o prudkém snížení daně z čaje ze 119 % to 12,5 %, čímž přes noc zastavil veškerý pašeráctví.
Zhruba v téhle době také Britové začali experimentovat s pěstováním sazenic čínského čaje v Indii, ale jejich úsilí nemělo valný úspěch. Místo toho zjistili, že je klima v Indii vhodné pro pěstování máku. Začali tuto plodinu pěstovat ve velkém, především v současných státech Uttarpradéš a Bihár, a mák pak používali na výrobu opia, které pak s Čínou směňovali za čaj.
V roce 1823 assámský šlechtic Maniram Dewan nabídl čaj svým britským přátelům. Assámská varianta čaje nejprve Brity příliš nenadchla, ale když v roce 1833 britská Východoindická společnost přišla o své monopoly pro obchod s Čínou, Britové byli nuceni jednat rychle a brzy začali zakládat čajové plantáže v údolí řeky Brahmaputry v Assamu. Pomalu ale vytrvale se projekty kultivace čaje šířily do oblasti kolem města Darjeeling (která dala jméno špičkovému čaji) a na Šrí Lanku (tehdy nazývanou Ceylon).
Země, kde se vypije nejvíce čaje
Může to být překvapující, ale hlavní producenti čaje, jako je Čína a Indie, nejsou mezi první desítkou zemí, kde se vypije nejvíce čaje. Podle stránek WorldAtlas.com je na prvním místě Turecko, kde se vypije závratných 3,16 kg čaje na osobu (2016). Na druhém místě je Irsko s 2,19 kg na osobu, následuje Velká Británie s 1,94 kg na osobu. K dalším zemím v první 10 patří Írán, Rusko, Maroko, Nový Zéland, Egypt, Polsko a Japonsko.
Oblíbené druhy čaje
Všechny čaje kromě bylinných pocházejí z rostliny camellia sinensis (čajovník čínský) a jen díky procesu zpracování získají své typické charakteristiky. Jinými slovy ze stejné rostliny pochází černý, zelený, bílý i oolong, podle toho, kterou část vezmete (pupeny nebo listy) a jak ji zpracujete.
Bílý čaj
Jemný a minimálně zpracovaný bílý čaj se připravuje z neotevřených pupenů rostliny. Když se sbírají pupeny, jsou ještě pokryté jemnými bílými chloupky, proto se čaji říká „bílý“. Po sklizni se pupeny rychle usuší, čímž vznikne čaj s jemnou chutí, nízkým obsahem teinu a velkým množstvím antioxidantů. Doporučit můžeme bio bílý čaj od English Tea Shop, který je k dostání na Amazon.
Černý čaj
Nejrozšířenější typ čaje je černý čaj, který tvoří téměř 85 % spotřeby čaje v západním světě. Na přípravu černého čaje vezmete čajové lístky, pomačkáte je a necháte plně zoxidovat, tj. umožníte, aby kyslík působil na buněčné stěny a tím čaj ztmavnul; pak ho tepelně ošetříte a necháte lístky uschnout. Výsledkem je čaj se silnější chutí a s vyšším obsahem teinu ve srovnání s většinou ostatních typů. Většina černých čajů, které jsou dnes k dostání na trhu, jsou ve skutečnosti směsi různých druhů černého čaje pěstovaného v několika zemích, od tradičních vývozců, jako je Čína a Indie, až po méně obvyklé, jako je Argentina a Malawi. Každý výrobce má také vlastní charakteristický postup a návod (s ohledem na barvu a celkovou chuť), jak vytvořit směs, která je pro zákazníky lákavá.
Zelený čaj
Zelený čaj má typicky světle zelenou nebo teple žlutou barvu, za což vděčí výrobnímu postupu, kdy čajové lístky nestačí plně zoxidovat. Jakmile jsou lístky utrženy, jsou rychle spařený nebo opraženy, aby se zabránilo oxidaci a změně jemné chuti. Zelený čaj je známý svojí prospěšností pro zdraví, kdy se může chlubit vysokým obsahem antioxidantů; některé studie ukazují, že může také podporovat rychlost metabolismu a fungování mozku. K nejoblíbenějším odrůdám patří zelený čaj Gunpowder, což znamená zvadlé a napařené čajové lístky, které byly srolovány do těsných hrudek, připomínajících střelný prach (gunpowder) kdysi používaný do kanonů. Poté jsou hrudky usušeny, aby se vytvořil kouřový profil. Téměř všechny čaje typu Gunpowder pocházejí z Číny, především z provincie Če-ťiang. Chiswick Tea prodává silný sypaný zelený čaj Gunpowder premium, který doporučujeme.
Oolong
Výroba čaje oolong održí styl čajového mistra, který ho vytvořil. Musí především rozhodnout, zda nechá lístky zoxidovat jen minimálně, částečně nebo plně; pak musí dát tvar listům, obvykle tím že je sroluje a slisuje do tuhých kuliček. Poté přichází proces pražení – někteří čajoví mistři tuto část vynechávají, zatímco jiní přistoupí k pražení a proměně chuti. Tie Guan Yin („Železná bohyně“) je velmi oblíbená varianta čaje oolong, který byl silně zoxidovaný a pražený, zatímco Gao Shan („Vysoká hora“) se nachází na opačném konci spektra: je minimálně zoxidovaný a nepražený.
Pu-erh
Ve staré Číně se pu-erh připravoval z divokého čajovníku camellia sinensis pěstovaného v provincii Jün-nan (Yunnan), ale dnes se sklízí na plantážích. Při výrobě čaje pu-erh slisují čajoví mistři zoxidované lístky do „placek“ a nechají je zrát, takže sama příroda vytvoří charakteristickou „zemitou“ vůni, kterou je pu-erh proslulý.
Ochucený nebo kořeněný čaj
Earl Grey, jasmín, růže a chai jsou ochucené či kořeněné čaje připravené ze základu, který tvoří černý nebo zelený čaj, s přidaným olejem, příchutí či kořením. Například jasmínový (jasmine tea) čaj je obvykle směs zeleného čaje a sladce vodnících květů, zatímco chai je opojná směs černého čaje, hřebíčku, skořice a kardamomu.
Bylinkové „čaje“
Bylinné čaje neobsahují pupeny ani listy z rostliny camellia sinensis, ale jsou kompletně z rostlinných ingrediencí bez teinu, jako jsou různá semena, listy, kořeny, kůra, ovoce a květy. Jejich škála je široká a sahá od běžných (heřmánek, máta, rooibos) až po méně obvyklé (konopí, klitorie terstská). Celosvětový prodej bylinných čajů je vysoký a podle očekávání má dále růst, protože spotřebitelé hledící na své zdraví vítají zdravotní výhody různých druhů rostlinných odvarů. Pokud hledáte např. něco na zdravý spánek, vyzkoušejte Clipper – Organic Sleep Easy, který obsahuje skořici, heřmánek, kozlík lékařský a další přírodní byliny dochucené přírodním pomerančovým aroma.
Jak správně uvařit čaj
Černý čaj – většina výrobců čaje v pytlících doporučuje používat na přípravu právě vařící vodu, která má asi 95 °C. Ale když používáte sypaný čaj nebo kvalitní černý čaj, ideální teplota je 90 °C, pokud chcete přidat čerstvé mléko, nebo 80 °C, pokud ho chcete pít bez mléka. Každý má sice vlastní doporučovanou dobu louhování, ale většina černých čajů chutná hořce, pokud je necháte louhovat příliš dlouho.
Zelený čaj – při přípravě čaje z pytlíku je ideální teplota 80 °C a po 20-30 sekundách byste měli pytlík párkrát omáchat v horké vodě, než ho vyhodíte. Pokud používáte sypaný čaj, pak je vhodnější spíše nižší teplota.
Bílý čaj – jemný čaj by se měl louhovat při teplotě okolo 70 °C, protože vyšší teplota nejspíš čaj „spálí“ a zabrání rozvinutí jeho nejlepší chuti. Doba louhování by měla být někde od 20 sekund do 2 minut, což závisí na Vašich preferencích.
Ochucené a bylinné čaje – doporučovaná teplota bývá 80 °C – 90 °C, ale doba louhování závisí jen na Vás, resp. na použitých bylinkách.
Čajové tradice v různých zemích světa
Většina kultur má svůj jedinečný vztah k čaji a samozřejmě také svůj způsob přípravy čaje.
Tibet
V chladném vysokohorském prostředí Tibetu se do čaje přidává štědrá dávka mléka, soli a jačího másla. Tento čaj se nazývá po cha a při přípravě se nejprve louhuje černý čaj se solí a mlékem, pak se nalijte směs čaje spolu s jačím máslem do nádoby zvané chandong (válcová nádoba na stloukání vyrobená ze dřeva). Poté se tekutina pár minut stlouká paličkou a nakonec se mírně ohřeje předtím, než se horký nápoj nalévá do maličkých hrníčků.
Maroko
Marocký mátový čaj, nazývané také Maghrebi, Touareg či Sahrawi (podle toho, ve kterém regionu Maroka se nacházíte), je lahodná směs zeleného čaje, čerstvé máty a cukru. Maročané mají rádi silný čaj, takže často jako základ používají zelený Gunpowder.
Indie
Indie je proslulá především čajovou směsí chai, což je černý čaj s aromatickým kořením, jako je hřebíček, skořice a kardamom, s mlékem a cukrem. Každý prodavač čaje (chai wallah) má vlastní recept na přípravu a někteří přidávají čerstvě namletý zázvor nebo špetku nastrouhaného muškátového oříšku. V minulosti se chai podával v hrníčcích nazývaných kulhar, ale dnes častěji uvidíte plastové kelímky nebo malé skleničky.
Rusko
Rusové čaj milují, takže vytvořili samovar, kovovou nádobu s hubicí u základny a nahoře s konvicí (do které se dává čajový koncentrát-zavarka). Uvnitř nádoby jsou vertikální trubice obsahující žhavé dřevěné uhlí, které udržují vodu horkou (existují ale také elektrické samovary). Když si chcete dát čaj, nalijete čajový koncentrát do šálku a dolijete ho horkou vodou ze samovaru. Jedná se sice o ruský vynález, ale samovary se často používají také v Turecku, v Íránu a v některých částech Indie. Rusové si čaj dávají s mlékem, cukrem a sušenkou.
Japonsko
Japonsko je nejlepší destinace pro ty, kdo jsou fascinováni čajovým obřadem, který je zároveň uměleckým vyjádřením filozofie zen. Zelený čaj se pije de facto v každé čajovně, ale každý hostitel má trošku jinou metodu přípravy a podávání nápoje. Většina turistů navštíví chanoyu (kde se používá matcha, jemně mletý zelený čaj) nebo senchado (používá se sypaný čaj), zatímco formální čajový obřad (chaji) by měl zůstat vyhrazen pro skalní nadšence.
Velká Británie
Britové, kteří jsou oddaní milovníci čaje, zavedli rituál odpoledního čaje („čaje o páté“) v roce 1840, když vévodkyně z Bedfordu (přítelkyně královny Viktorie) měla odpoledne trochu hlad a požádala o šálek čaje a kousek dobrého pečiva. Dnes je celá záležitost mnohem komplikovanější: servírují se koláčky, koblížky a další sladké pečivo a také sendviče, vše pěkně naskládané třípatrovém čajovém stojánku (etažéru).