Máte pocit, že jste již na světě viděli kdeco? Vsadíme se, že těchto sedm jevů šokuje i těch najzbehlejších cestovatele.
Venezuelské nikdy nekončící bouřky
Asi 300 nocí za rok se podél řeky Catatumbo, blízko venezuelského Maracaibo, nabízí nevšední zážitek. Tuto oblast zasáhne denně asi 40 tisíc blesků. Ročně je to více než milion blesků! Neustále pálí do místních kopců, jsou nenahraditelným navigačním signálem pro rybáře, námořníky i cestovatele a dokonce několikrát pomohly zabránit invazi nepřátel.
Oblast je jakýmsi přírodním majákem, který je vidět až na vzdálenost 450 kilometrů. Všechny blesky vlastně vznikají v jedné nikdy nekončící bouři, která trvá už miliony let. Blesky mají délku neuvěřitelných pět kilometrů a za minutu se jich na obloze objeví 280. Každý z blesků má takovou sílu, že by rozsvítil 100 milionů žárovek. Stačilo by jen deset minut bouře, aby rozsvítila celou Jižní Ameriku.
Déšť ryb v Hondurasu
Nevěříte? Navštivte Departamento de Yoro v Hondurasu, konkrétně od května do července, a nebudete věřit vlastním očím. Svědci tohoto jevu říkají, že nejprve se přiženou na oblohu temné mraky následované blesky, hromy, silným větrem a deštěm, který trvá i tři hodiny.
Poté, co déšť ustane, domorodci nacházejí na zemi stovky ryb. Děje se to od roku 1998, kdy lidé po tomto úkazu sbírají ryby na ulicích, odnášejí si je domů a vaří. Důvodem je pravděpodobně to, že vodní smršť vychrlí do ovzduší během silného větru ryby nebo žáby, ty se dostanou do mraků a vítr tento „náklad“ odnese do vnitrozemí.
Kozy stromolezkyně
Kozy lezoucí po stromech se vyskytují většinou jen v Maroku. Lezou na nich, protože se jim líbí jíst ovoce arganového stromu, které je podobné olivám. Zemědělci následují celá stáda koz pohybujících se od stromu ke stromu, aby za nimi sbírali nestrávené zbytky plodů. Ovoce nedokážou strávit celé, proto jádra vyplivnou nebo vylučují. Z nich se lisuje arganový olej, který se používá při vaření av kosmetice.
Červený déšť
Od 25. července do 23. září 2001 v jižním indickém státě Kerala padal červený déšť. Stejně byl hlášen i žlutý, zelený, černý déšť. Zpočátku bylo podezření, že deště byly obarvené spádem z výbuchu meteoritu, ale výzkumy podporované vládou Indie zjistili, že déšť zbarvily spóry uvolňující se z místních řas.
Začátkem roku 2006 barevné deště z Kerale opět vzbudily pozornost světových médií kvůli dohadům Godfreye Louise a Santhosh Kumara z Univerzity Mahátmy Gándhího, že barevné částice jsou mimozemské buňky. Jejich dohady byly podpořeny nálezům isotopových poměrů dusíku a uhlíku v červeném dešti.
Ohnivá duha
Ohnivá duha je nejvzácnější atmosférický jev, který se objeví, když je slunce vysoko na obloze (vyšší než 58 ° nad obzorem) a jeho světlo prochází přes průsvitné mraky tvořené z hexagonálních deskových krystalů. Přestože se kvůli vnějším znakem zvykne tento jev označovat jako „ohnivá duha“, nejde o duhu a nemá nic společného ani s ohněm.
Právě naopak. Na místě, kde „duha“ vzniká, je pořádně chladno! Ve skutečnosti jde o cirkumhorizontální oblouk, který se tvoří pouze za určitých podmínek, ve výšce přes šest kilometrů nad zemským povrchem a objevuje se pouze na oblacích typu Cirus, když jsou ledové krystalky, z nichž jsou oblaka tvořeny, v specifickém postavení a množství.
Oblouk se vyskytuje hluboko pod Sluncem a jeho trojbarevný obvod je paralelní s horizontem. Nejčastěji jsou ohnivé duhy pozorovány během letních měsíců v různých lokalitách USA. Naopak nejmenší pravděpodobnost vidět jev na vlastní oči mají obyvatelé severních států Evropy.
Dánské černé Slunce
Neuvěřitelný zážitek se vám naskytne během dvou jarních měsíců v Dánsku, asi hodinu a půl před západem slunce, kdy se hejna více než milionu špačků lesklých (Sturnus vulgaris) shromažďují ze všech koutů světa, aby vytvořily neuvěřitelné formace.
Tento jev se nazývá „černé Slunce“, přičemž jeho svědky můžete být na začátku jara, od března do poloviny dubna, podél močálů v západní části Dánska. Právě tehdy špačci migrují a dokáží strávit celý den na loukách, aby získali potravu.
Nejdelší vlny na Zemi
Věděli jste, že na jaře vody Atlantského oceánu vyprodukují v Brazílii nejdelší vlnu na Zemi? Tento jev, známý jako Pororoca, je způsobena přílivem Atlantského oceánu v ústí Amazonky. Pororoca je místní označení pro přílivovou vlnu, která postupuje proti proudu Amazonky směrem do vnitrozemí. Zpočátku dosahuje výšky čtyři až pět metrů a její účinek je znát i 800 kilometrů od ústí.
Název pochází z místního indiánského jazyka a přeložit jej můžeme jako „hřmící vody“. Vlnu využívají k zábavě surfaři, přičemž jde o velmi nebezpečnou aktivitu, vzhledem k množství větví a kmenů stromů, které jsou unášeny proudem vody. Vlnu může být slyšet asi 30 minut před jejím příchodem, a bývá tak silná, že může zničit všechno, včetně stromů, místních domů a zvířat.