Mýty a poučení, které vzešly z nejsmrtelnější pandemie moderní historie.
Od největší pandemie v moderní historii uplynulo více než století. Chřipku dnes mnoho lidí vnímá jako banální onemocnění, ale v roce 1918 vyhladila pět procent světové populace. O životy přišlo podle odhadů 50 až 100 milionů lidí.
Velká pandemie je dodnes s předmětem zkoumání i spekulací. Virus se totiž choval jinak, než je běžné.
Kupodivu vědců neumírali lidé, jejichž imunita bývá přirozeně slabší. Namísto dětí a starších osob tvořily většinu obětí jinak zdraví mladí dospělí.
V průběhu století následně vznikaly nesčetné teorie, které měly vysvětlovat příčiny a následky smrtící pandemie.
Mnohé z nich přinesly namísto odpovědí pouze chaos. Španělskou chřipku opředli mýty, které brání lidstvu poučit se z historie a zabránit tomu, aby se pandemie zopakovala.
Nebyla ze Španělska
Název smrtící chřipky nemá pravděpodobně nic společného s geografickým původem viru. Historické epidemiologické data naznačují, že název vznikl v důsledku probíhající první světové války.
Infekce se podle všeho do Španělska dostala z Francie. Zřejmě byla způsobena přesuny španělské a portugalské pracovní síly, která vlaky putovala za do Francie.
Země, které se zapojily do válečného konfliktu, nechtěli nepříteli prozrazovat svou zranitelnost a způsobit paniku u obyvatel.