Některá z nejbizarnějších jídel světa vyžadují opravdu dobrý žaludek – a nejlépe i špatný čich. A možná i zavázat oči.
Má svůj dobrý důvod, proč se tento švédský pokrm ze sleďů obvykle jí venku. Po nasolení se ryba naloží minimálně na 6 měsíců, pak se (konzerva) opatrně otevře a konzumuje. Chuť prý není zdaleka tak zahlcující a děsivá jako zápach.
Na tento korejský pokrm šéfkuchaři useknou živé chobotnici chapadla a zalijí je sezamovým olejem se semínky. Protože se chapadla stále hýbou, jedlíci musí pamatovat na to, že neztratily svoji přisávací schopnost. Proto je třeba kousat opatrně – a nejprve zvážit etickou stránku věci.
Dovedete si představit zápach kuchyně poté, co se v ní po celé hodiny vařila kravská hlava, nohy a žaludky? Zřejmě ne. A právě to se děje při přípravě afghánského pokrmu khash, což je jeden z nejhůř páchnoucích vývarů, jaké kdy byly vytvořeny. Vypadá stejně tak odpudivě jak páchne.
Norský název doslova znamená „ovčí hlava“, a právě o tohle se jedná. Každý jedlík dostane půlku hlavy, která byla vyuzena nebo usušena a pak několik hodin vařena. Obvykle se začíná očima a ušima a k tomu se pije spousta kořalky akvavit… možná aby přehlušila chuť jídla, které Norové považují za předvánoční lahůdku.
Tito éteričtí mořští živočichové, vzdálení příbuzní medúzy a korálů, nepředstavují obvyklé kandidáty na pokrm z mořských plodů. Ale v rukách správného šéfkuchaře, lehce osmažené v těstíčku podobném tempuře, jsou ve skutečnosti docela dobří. Ochutnat je můžete ve španělské Andalusii, kde je nazývají ortiguillas.
Milovníci sashimi dobře dobře znají konzumaci syrových ryb Japonsku. Ale i oni mohou váhat nad pochybnou rybí lahůdkou nazývanou ikizukuri, což je ryba zaživa nakrájená na filety. A nejen to – podává se na talíři s ještě bijícím srdcem nebo – pokud to se selže – alespoň s hlavou, na níž se stále hýbou žábra.
Pokud Vás neodradí tlustá slupka s bodlinami, pak jistě zápach tohoto jihoasijského ovoce. Je tak silný, že některé hotely a veřejná doprava v Asii zakázala vstup lidem, kteří ho mají u sebe. Zatímco chuť nese náznak mandlí a je dobře snesitelná, pach má rozhodně víc než jen náznak syrové žumpy.
Vepřové maso by se mělo vždy dobře tepelně opracovat. Tak proč na to Tajwanci zapomněli, když přišli s pokrmem damamian? Jedná se o syrové vepřové, které bylo 30 dní naloženo v hrnci a pak se podává s rýží.
Slepičí nohy jsou běžnou součástí jídla v Číně, ale mnoho lidí si neuvědomuje, že se mohou jíst také červené hřebínky na slepičí hlavě. Tyto výrůstky se blanšírují a oloupou, a pak pomalu dusí ve vývaru. Nejsou to pouze Číňané, kteří si pochutnávají na kohoutích hřebíncích v dim sum; jedí je také Italové, kteří hřebínky přidávají mezi droby, jako jsou varlata a játra. Prostě nic nepřijde nazmar.
Předtím, než se ve světě rozšířila západní kuchyně, obyvatelé tichomořského Palau vždy využívali to, co bylo volně dostupné na tomto ostrově v Mikronésii. To zahrnovalo malé netopýry kaloně, kteří – kromě toho, že byli užitečnou součástí ekosystému při opylování rostlin – představovali významný zdroj bílkovin. Polévka ochucená chilli a zázvorem se od té doby stala drahou lahůdkou, i když její vzhled (s velkými plovoucími kusy netopýra) je už méně lákavý.
Jak Vám řekne asi každý návštěvník Asie, hmyz jako jídlo není nic vzácného ani bizarního, i když tato představa může být trochu odpuzující. Hmyz je všude, proto Thajci během období dešťů vždy prohledávají bambusové výhonky a likvidují kroutící havěť. Přitom je plná bílkovin a krásně syčí, když se hodí do rozpáleného oleje…
I když konzumace tohoto drobného zpěvného ptáčka byly v restauracích ve Francii zakázána, někteří přední šéfkuchaři, jako je Alain Ducasse, žádají vládu o přehodnocení. Není divu, proč došlo k zákazu: ptáčci (kteří se velikostí vejdou do dlaně) se nejprve utopí v sudu Armagnacu, pak vytáhnou a upečou. Jedlíci zakryjí hlavičku ubrouskem a celého ptáka dají do úst – včetně hlavy, kostí, orgánů atd. Ti, kdo ho ochutnali, tvrdí, že je to jedna z nejlahodnějších dobrot, jakou kdy jedli…
Smažení, dušení, pečení, grilování na špejlích – existuje nespočet způsobů, jak připravit tohoto jinak smrtelně jedovatého plaza. A většinou si ho ani nemusíte chytit sami – v USA ho můžete koupit už očištěného a připraveného k vaření.
Proč byla Sagrada Família zničena? To je otázka, která může vyvolat mnoho dalších niterných otázek…
Sagrada Familia, ikonická bazilika ve španělské Barceloně, jejíž stavba započala koncem 19. století, je jedním…
Sagrada Família, slavná stavba v Barceloně a jedna z nejsymboličtějších ikon nejen tohoto španělského města,…
Luxus a pohodlí na cestách s Wi-Fi připojením a lahví vody na palubě. Rezervujte si…
Vydejte se s námi za poznáním kouzelné Katalánie. Zajišťujeme pohodlné a spolehlivé transfery nejen po…
Začněte svou cestu po Španělsku s námi – nabízíme pohodlné, rychlé a spolehlivé transfery z…