Sníte o tom, že na kole přejedete stát nebo zrovna celý kontinent? Zde uvádíme zkušenosti tří cestovatelů-cyklistů, kteří takovou velkou cestu absolvovali a dávají rady těm, kdo váhají.
Závěr? Nebojte se jít do toho. Jen jedno je jisté – prožijete nezapomenutelnou cestu.
1. Pamírská dálnice (M41): z Dušanbe do Biškeku
„Dostanete výškovou nemoc a průjem… jídlo je mizerné a cesty ještě horší.“ To byla slova prošedivělého cyklisty, která mi řekl jen pár dní před mým odjezdem, cestou dlouhou 2000 km a vedoucí přes pohoří Pamír z Dušanbe v Tádžikistánu do Biškeku v Kyrgyzstánu.
O dva měsíce, zvládnutý ekvivalent několika Mount Everestů, úbytek 10 kg tělesné váhy a jednoho chyceného parazita později jsem se dostal do Biškeku, objel hranici s Afghánistánem, stoupal do průsmyků po cestě zvlněné jako valcha, tábořil vedle stád jaků, dostal ďábelské střevní problémy – a prožil snad nejúžasnější čas ve svém životě.
Pamírská dálnice se táhne úžasnou a odlehlou scenérií ve Střední Asii, od sněhem pokrytých vrcholků přes planiny s měsíční krajinou až po hluboké kaňony, a zároveň se při cestě po ní setkáte s desítkami menšinových společenství. Pouze nezapomeňte si vzít vodní filtr.
Co bylo během Vaší cesty nejnáročnější?
Šlapat dál, i když mi bylo zle. Jednou v noci, když jsem tábořil mezi skalami u Pamírské dálnice, jsem vážně uvažoval, jestli se dočkám příštího rána. Po dobu šesti hodin jsem trpěl tou nejhorší nevolností, zvracením a průjmem jako z hororu. Antibiotika mi nezabrala, byl jsem vyčerpaný, poražený, dehydratovaný a vzdálený kilometry od lidí, ale postupně jsem se vydal na cestu, a nakonec vyšlapal i do průsmyků ve výšce nad 4100 m.
Zvládnout střevní infekci bylo tvrdé, ale když přitom jedete po jedné z nejnáročnějších silnic na světě na naloženém kole, je to přímo noční můra! Dodnes je to jeden z mých nejdrsnějších cyklistických zážitků.
Mátě nějakou radu pro cestovatele, kteří se chtějí vydat na svoji velkou trasu?
„Pozoru na průjem!“ Tato tři slova nemusí být vždy k smíchu. Ale humor je často nejlepší věc, kterou si s sebou na cestu můžete vzít – spolu s vlhčenými ubrousky, potravinami pro případ nouze a s vodním filtrem.
Jak podle Vás vypadá „velká dálková trasa“?
Dlouhý vyčerpávající postup po namáhavých, ale úžasných cestách, které které Vás dostanou tak daleko za hranici vlastního pohodlí, že budete pochybovat o své soudnosti – a to opakovaně!
2. Z Amsterdamu do Benátek
V létě roku 2009 bylo našim dětem 4, 7 a 8 let a my jsme cestovali na kole mezi dvěma nejproslulejšími městy na kanálech, Amsterdamem a Benátkami.
Jeli jsme podél řek, aby byl terén rovný a co nejvíce bez dopravy: nejprve v Holandsku a Německu kolem Rýna, Mohanu, Tauberu, Lechu a Innu až do Rakouska. Je neuvěřitelné, jak daleko můžete dojet a nesetkat se s kopcem. Ale pak jsou tu Alpy. My jsme se vydali přes Via Claudia Augusta, nejnižší přechod přes Alpy, a odtud do Itálie a do Benátek.
Kombinace trasy vedoucí kolem řek a alpské scenérie nás stále upoutávala, nechyběly zastávky na břehu, abychom si zaplavali, dali zmrzlinu nebo zřídili improvizované tábořiště. K našim nejzajímavějším zážitkům patří plavání v zatopené vesnici v Itálii, cinkání kravských zvonců na alpské louce v Rakousku, živý lesk benátské laguny v dálce – a nakonec na oslavu víno Prosecco.
Co bylo během Vaší cesty nejnáročnější?
Bylo toho mnoho: táhnout přívěs i s dítětem nahoru po kamenité stezce v Alpách; ztráta všeho prádla v prádelně; nebezpeční řidiči na úsecích, kde jsme nenašli cyklistickou stezku; a pak hlavní opomenutí: uvědomili jsme si příliš pozdě, že jízdní kola nejsou ve Benátkách vítaná.
Mátě nějakou radu pro cestovatele, kteří se chtějí vydat na svoji velkou trasu?
Nepodceňujte svoje možnosti a neposlouchejte ty, co Vás odrazují nebo předem straší. Zjistěte si dostupné informace a pak si vytvořte vlastní pojem o tom, co je možné zvládnout. Udělejte si ambiciózní plán s taktickými únikovými cestami. Po dvou týdnech pošlete domů poštou vše, co jste nepoužili, kromě nouzových zdravotních a servisních potřeb. Nebojte se vzít si s sebou krabici vína pro útěchu nebo na oslavu.
Jak podle Vás vypadá „velká dálková trasa“?
Velkolepá jízda plná překvapení, pestrosti a nejistoty. Nejste si jisti, jestli ji dokončíte, ale čerstvý vzduch, úžasná krajina a křupající štěrk pod koly Vás ženou dál.
3. Velký předěl v Peru: z Cuzca do Huarazu
S manželem projíždíme na kole svět už od roku 2003. V roce 2013 jsme se rozhodli se vydat na dálkovou trasu a projet obě Ameriky. Plníme si tím svůj sen, kdy máme naprostou svobodu, setkáváme se s přátelskými lidmi a nezapomenutelnou přírodou. Během dvou let jsme ujeli 32 000 km a přitom si Peru zamilovali.
Projeli jsme Velký předěl, horskou terénní trasu v nadmořské výšce 4000-5000 m, z Cuzca do Huarazu. Tábořili jsme pod širým nebem a měli perfektní výhled na nejvyšší horu Peru Huascaran (6768 m), zatímco slunce zapadalo a obloha zrudla. Krajina je drsná a žije zde jen hrstka lidí, jejichž přítomnost naznačuje pouze pár opuštěných dolů, domky z hliněných cihel a pasoucí se lamy.
Co bylo během Vaší cesty nejnáročnější?
Trasa a nadmořská výška. Jeli jsme po většinu času v nadmořské výšce nad 4000 m, nejvyšší průsmyk byl ve výšce 5000 m. Přitom jsme tlačili kola bahnem, sjížděli velmi kamenité cesty i stezky pouze pro jednoho. Vzdálenosti mezi občerstvovací zastávkami v civilizaci jsou dlouhé především v horském terénu, takže jsme s sebou museli vézt spoustu jídla a naše kola byla těžká. Ani počasí nebylo naším nejlepším přítelem: denně pršelo a odpoledne přicházely bouře s kroupami. Po většinu času jsme byli pouze sami s živly.
Mátě nějakou radu pro cestovatele, kteří se chtějí vydat na svoji velkou trasu?
Jen do toho. Vždycky se najde důvod (či pět), proč z toho vycouvat, proto se začněte hledat důvody, proč jít do toho! Jste silnější, než si myslíte a na každý problém existuje řešení. Pamatujte na to, že nejtěžší momenty vytvářejí nejlepší vzpomínky.
Jak podle Vás vypadá „velká dálková trasa“?
Dlouhá dálková cesta bolí. Posouvá Vaše limity. Vydejte se však na takovou a budete odměněni výhledy, jaké jste nikdy předtím nespatřili, úžasnými setkáními s místními lidmi a pýchou, že jste dosáhli něčeho úžasného.