Estacao de Sao Bento, Porto, Portugalsko
Nádraží Estacao de Sao Bento stojící na místě dřívějšího kláštera S. Bento de Avé-Maria je oslavováno pro své nádherné modrobílé obrazy znázorňující scény z historie Portugalska. Malíři Jorge Colaçovi trvalo 14 let, než dokončil mistrovské dílo vytvořené z 20 000 keramických dlaždic zdobených cínem. Ani exteriér však nezaostává – architekt Marques da Silva se inspiroval pařížskou architekturou a použil mansardovou střechu a kamennou fasádu.
Kanazawa, Japonsko
Supermoderní vstup na nádraží v Kanazawě byl otevřen v roce 2005, kdy se setkal se smíšeným hodnocením, od té doby se však stal velmi obdivovaným místem. Nejprve mnohým připadalo, že jeho moderní architektura nereprezentuje historické město, které zázračně zůstalo během 2. světové války nepoškozeno a zachovaly se v něm původní ubikace samurajů a okrsek gejš. Jeho dřevěná brána Tsuzumi (ve tvaru tradičního bubnu) a ocelovo skleněná klenba Motenashi mají představovat fúzi moderní technologie a tradičních forem. Venku se nachází futuristická fontána-hodiny, která ukazuje čas v podobě digitálních hodin.
Southern Cross Station, Melbourne, Austrálie
Zatímco místní lidé spíše považují nádraží Southern Cross za nezbytné místo, kudy procházejí na vlak, který je dopraví na centrální tepnu Flinders St., turisté a fanoušci designu z celého světa obdivují nádraží pro jeho inovativní a krásný design. Nádraží stojí na tomto místě už od roku 1859, ale zvlněná střecha připomínající tvarem písečnou dunu (od ateliéru Grimshaw Architects) byla dokončena v roce 2006 a zakrývá celý městský blok o rozloze více jak 60 000 m2. Střecha byla navržena tak, aby umožňovala ochlazování prostřednictvím přirozené ventilace a umožňovala zplodinám z vlaků unikat z nádraží.
Liege-Guillemins, Lutych, Belgie
Elegantní moderní vlakové nádraží v Lutychu (Liège) od architekta Santiaga Calatravy vyneslo autorovi nespočet ocenění a dnes přitahuje milovníky architektury do tohoto belgického města. Nádraží vybudované z oceli, skla a bílého betonu umožňuje „přinášet vnější prostředí dovnitř“, kdy světlo proniká dovnitř okny a světlíky. Rychlovlaky přepravují cestující do jiných částí Belgie, do Německa, Francie, Nizozemska a Lucemburska. Hlavní hala ukrývá spoustu obchodů, kaváren a restaurací, a také turistické infocentrum a prodej jízdenek.
Gare de Strasbourg, Francie 
Gare de Strasbourg je hlavní vlakové nádraží ve francouzském Štrasburku a jeho ústřední budova je příkladem historické architektury tzv. vilémovského období. Předtím, než byla otevřena trať pro rychlovlaky LGV Est, nádraží v letech 2006–2007 zrenovoval architekt Jean-Marie Duthilleul. Kapacita byla výrazně zvětšena zbudováním obrovské skleněné střechy, jež zcela zakrývá historickou fasádu. Hlavní hala je zdobena dvěma ženskými sochami v nadživotní velikosti, což jsou alegorie pro Průmysl a Zemědělství. Jsou dílem německého sochaře Otto Geyera, který rovněž vytvořil figurální reliéfy na historické fasádě.
Nádraží Chhatrapati Shivaji Terminal, Bombaj, Indie
Historické nádraží Chhatrapati Shivaji Terminus (UNESCO) představovalo symbol prestiže Bombaje. Původně se nazývalo Victoria Terminus a navrhl ho britský architekt Frederick William Stevens na počest královny Viktorie, která byla zároveň císařovnou Indie. Stavba impozantního viktoriánského novogotického nádraží trvala 10 let a dokončena byla v roce 1888. Jedná se o spojení západního a východního stavebního stylu, které bylo rovněž inspirováno architekturou indických palaců. Na stavbě pracovali také indičtí řemeslníci a vytvořili prvky, které představují obě kultury. Každý den tudy projdou asi 2 mil. cestujících, protože nádraží spojuje velkoměsto Bombaj s předměstími.
Berlin Hauptbahnhof, Německo
Berlin Hauptbahnhof (Hlavní nádraží v Berlíně), mohutná pětipatrová křížová konstrukce z oceli a skla, září a světélkuje proti nočnímu nebi. Zahnuté skleněné tunely a vertikální linie se protínají jako zářící rutilovaný shluk křemenného krystalu, s drahami vedoucími na sever, na východ, na jih i na západ. Skleněné stěny umožňují pozorovat – což působí jako jakési kouzlo – pohyb vlaků, které projíždějí jeho středem na horních úrovních a pak pokračují dál po síti zvýšených mostů. Když bylo nádraží v roce 2006 otevřeno, Hartmut Mehdorn (generální ředitel Deutsche Bahn) ho označil za „nejkrásnější nádraží na světě“.
Grand Central, New York City, USA
Grand Central Terminal je dodnes nejrušnější vlakové nádraží v USA a zároveň jedna z hlavních historických pamětihodností New York City, živý rušný chrám zářné minulosti města. Postaveno bylo v roce 1913 a vyhnulo se demolici díky městským památkovým zákonům a hlasům obyvatel, včetně Jacqueline Kennedy a Brendana Gilla, kteří si přáli nádraží zachovat a rekonstruovat. Grand Central Terminal bylo znovu uvedeno do provozu 1. října 1998. Dnes můžete na dolní úrovni nádraží navštívit food court s restauracemi.
St. Pancras International Station, Londýn, Velká Británie
Obrovské haly Mezinárodního nádraží Sv. Pankráce (St. Pancras International Station) vítají lidi příjíždějící do Londýna z celé Velké Británie, a také z Francie a Belgie vlaky Eurostar. Stavba nádraží trvala 20 let, a když bylo v roce 1868 dokončeno, jednalo se o největší uzavřený prostor na světě. Gotická fasáda z červených cihel je svědectvím velkolepé viktoriánské architektury v Anglii a přežila i letecké nálety během 2. světové války. Během ní představovalo významnou únikovou trasu a shromaždiště pro spojenecké vojáky.
Nádraží Antwerpen-Centraal, Belgie
Při stavbě Centrálního nádraží v Antverpách na samém počátku 20. století belgický král Leopold II. nešetřil. Okázalé neobarokní nádraží bylo dokončeno v roce 1905 a zahrnuje více jak 20 typů mramoru a dalšího kamene. Starožitné hodiny oznamují čas cestujícím, kteří čekají na svůj spoj pod klenutým stropem ze železa a skla. Původně bylo postaveno jako konečné nádraží pro trať Brusel-Mechelen-Antverpy, dnes však funguje jako průchozí nádraží pro různé typy vlaků: pro pravidelné spoje, meziměstské spoje i rychlovlaky Thalys spojující Amsterdam přes Belgii s Paříží a Lille.