10 cestovatelských tipů týkajících se etikety, na které byste si měli pamatovat při své návštěvě této obrovské asijské země.
Říct pouze, že je Indie velká, by bylo hrubé nedocenění skutečnosti. Její obyvatelstvo čítající 1,38 mld. vyznává mnoho různých náboženských směrů. Lidé žijí ve 28 státech a 8 svazových teritoriích; komunikují stovkami jazyků a místních dialektů a uplatňují různé kulturní normy. Od rušných moderních měst a ikonických architektonických divů, jako je Tádž Mahal a Hawa Mahal (v Džajpuru), až po přírodní atrakce, jako je jeskyně Borra Caves v Araku Valley a rozsáhlé solné bažiny Great Rann of Kutch, tato jihoasijská země představuje úžasnou destinaci. Pro turistu, který plánuje svou první cestu, však může být zastrašující, především pokud se jeho kultura a systém víry výrazně liší. Nespočet kulturních a náboženských rozdílů mezi městskými a venkovskými oblastmi způsobuje v zemi, že existuje spousta pravidel pro to, abyste byli uctiví a ohleduplní k místním a jejich zvykům. To může znamenat jednoduché předpisy, jako je zouvat si boty, když vstupujete na posvátná místa, nebo komplikované, jako je způsob oblékání a veřejné vyjadřování citů za určitých okolností. Proto zde přinášíme 10 tipů, na které je z hlediska etikety třeba pamatovat, když budete cestovat do Indie.
Vyzujte si boty před vstupem na posvátná místa a do obydlí
Při návštěvě chrámu, mešity nebo sikhského chrámu (gurudwara) můžete před vchodem vidět spoustu seřazených bot. Důvodem je, že na posvátná místa se nesmí vstupovat v obuvi, a to platí i pro většinu domácností. Podle Shoby Mohan, zakladatelky agentury RARE India, „boty zakrývají nejnižší část Vašeho těla, kde se vše usazuje, takže je v úctě sundejte a nechejte prach světa venku.“ RARE India poskytuje cestovatelům v butikových hotelech a destinacích doporučení, která podporují ekologickou stránku a turistiku založenou na komunitách.
„V mnoha náboženských prostorách, jako jsou hinduistické chrámy a sikhské gurudwary, si musíte nejprve umýt nohy nebo projít stále dolévanou mělkou nádrží s vodou,“ dodává. Po vstupu na náboženské místo Mohan doporučuje sklonit hlavu: „Vaše hlava představuje vrchol, místo, kde spočívá Vaše celé ego a myšlení, a když úklonou pozdravíte, odložte své ego a uznáte sílu větší, než jste Vy“. Dále se nedoporučuje mluvit hlasitě nebo fotografovat ve svatostáncích, které jsou považovány za centrum velmi silné energie. Také se v tomto prostoru zdržte fotografování ostatních, a to kvůli respektu vůči soukromí. Navštívíte-li chrámy, které už nejsou aktivně používány, kde není žádné božstvo ani se neprovádí rituály, pak tohle neplatí. V mnoha indických domácnostech se nechávají boty a sandály venku, aby se dovnitř nepřinášela špína z ulic (poznámka: dtto v ČR). Tato kulturní norma nemusí platit všude ve velkých městech, ale je dobré se buď zeptat, nebo se podívat, kde se nechává obuv, před tím, než vstoupíte do něčího obydlí.
Zahalte se před vstupem na náboženská místa
Na náboženských místech se považuje za znamení úcty mít na sobě konzervativní oděv. Při vstupu do mešity či gurudwary se vyžaduje zakrytá hlava. Dokonce i v některých kostelích, kde obecně toto pravidlo neplatí, můžete vidět ženy se zakrytou hlavou. Pokud se při svém programu během dne dostanete na různá místa, Mohan doporučuje obléct si ráno konzervativní oděv, abyste měli jistotu.
„Pravidlo ohledně toho, kolik ukážete kůže a jak jste odhalení, říká: čím méně, tím lépe. I jako Indce mi vždy pomohlo mít svetřík zakrývající ramena nebo šátek, když probíhaly vícezájmové aktivity.”
Oblečení volte rozumně
Ženy mohou obecně nosit, co chtějí, v hotelech, barech a restauracích v městských oblastech, ale měly by se oblékat skromně na veřejných a historických místech, ve vlacích a jinde, kde mohou potkat jiné cizí lidi. Obyvatelé malých měst a vesnic často nejsou zvyklí vídat cizince a nevhodné oblečení přiláká nežádoucí pozornost. Podle Lisy Alam Shah, výkonné ředitelky Micato India v Dillí, v jejím kosmopolitním městě běžně uvidíte krátké sukně a kraťasy. Ve městě však stále existují konzervativní domácnosti, kde se od žen očekává konzervativní oděv.
„Někdo by řekl: žádné šortky a krátké sukně, paže zakryté; velmi konzervativní domácnosti mohou dokonce očekávat, že ženy budou mít na sobě indický oděv“. Podle paní Shah se tohle také děje z úcty ke starším v domácnosti. „Můžete se oblékat, jak chcete, když budete s přáteli, ale u jejich prarodičů buďte o něco konzervativnější.” Dalším důvodem, proč se zahalovat, jsou podle paní Mohan otravní komáři; záleží na ročním období, ale odhalená pokožka bývá cílem jejich útoků.
Vyhněte se hovoru o kastách a politice
Hinduistický systém kast, který vznikl zhruba mezi lety 1000 a 1500 př.n.l., určuje postavení člověka, způsob jeho živobytí a koho si může vzít. Hierarchický systém udržoval rozdělení populace a způsobovat předsudky vůči těm z nižších kast (jako jsou dalité, dříve nazývaní nedotknutelní). V moderní Indii se kastovní rozdělení stále projevuje v každodenním životě lidí a diskriminace založená na kastách představuje přetrvávající systémový problém. Napětí hned vzroste, když přijde řeč na tohle téma, říká Ruksana Hussein, komunikační konzultantka se základnou v Kalifornii.
„Je velmi dobře možné, že Váš hostitel/hostitelka bude z jedné kasty a služebná pracující v jejich domě nebo řidič z nižší kasty, a každý z nich může mít velmi odlišný pohled na tuto skutečnost,“ říká. Vzhledem k citlivosti tématu byste se měli zdržet dotazů na něčí kastu nebo o tom při své návštěvě dokonce diskutovat. Další citlivé téma, kterému byste se měli vyhnout, je politika, ať už jste na párty nebo na návštěvě u někoho doma. Indická politika se přenechává současné vládě země, což znamená státní správu na místní úrovni, přičemž o hlasy se uchází řada stran, každá s vlastní politickou agendou.
„Kdybyste se ocitli v místnosti, kde je přítomno několik lidí vyznávajících protichůdné politické strany, a chtěli diskutovat např. o bídě v okrsku, chybějící infrastruktuře či vzrůstající zločinnosti, tak by to velmi rychle vedlo k napjaté situaci,” upozorňuje Hussain. „Coby host přijdete a zase odejdete, ale diskuze může pokračovat a zůstat pro Vaše hostitele jako nepříjemné téma ještě dlouho poté.“
Dávejte pozor na veřejné projevy citů (PDA)
Většina Indů stále není zvyklá na veřejné projevování citů u párů, a proto PDA jsou stále vzácné. Indie je však také poměrně protikladná, protože některé doteky jsou kulturně normalizovány, říká dr. Anu Taranath, profesorka a poradkyně pro rasovou rovnost & autorka oceněné knihy Beyond Guilt Trips: Mindful Travel in an Unequal World („Výlety bez viny: Ohleduplné cestování v nerovném světě“). Během svých cest můžete být svědky intimnosti mezi přáteli-muži, kteří neformálně druhého obejmou kolem ramen nebo se drží za ruce při procházce či pobývání ve veřejném parku.
„I když tento druh doteku není nutně vnímán jako sexuální, veřejné projevy partnerských intimností (např. líbání) u párů, ať už hetero nebo homosexuálních, se nedoporučují a okamžitě vyvolávají nežádoucí pozornost,“ říká dr. Taranath.
Jakýkoli druh PDA nezůstane bez povšimnutí, někdy může být komentován, někdy doprovázen zíráním. „To je přitom méně pravděpodobné v nočním klubu v Dillí či Bombaji, ale obecně PDA nejsou běžné ani ve velkoměstech,“ říká paní Shah. PDA u párů, které uvidíte, budou zahrnovat držení se za ruce nebo lehké objetí, ale tím to končí. Obzvlášť opatrní buďte ve vesnicích a malých městech.
Něco málo pro LGBTQ
V roce 2018 Indický nejvyšší soud zrušil trestní zákoník známý jako §377 a pocházející z britského koloniálního období, podle něhož byla homosexualita trestná. I když to znamenalo výhru pro komunitu LGBTQ, dlouhodobé předsudky a kulturní postoje zůstávají, říká dr. Taranath. LGBTQ páry jsou vítány v etablovaných ubytovacích zařízeních a mohou se cítit bezpečně při cestování ve velkých městech. To však nemusí platit v malých městech a venkovských oblastech. „LGBTQ páry mohou narazit na zvědavost, stálé zírání i aktivní předsudky,” říká. Upozorňujeme, že cizinci jsou stále považováni za něco nového, a proto proto smí dělat věci, které by místní nedělali. To dává návštěvníkům včetně LGBTQ párů více volnosti. Přitom se však doporučuje dodržovat kulturní normy a krotit PDA.
Nedotýkejte se věcí chodidlem
Podobně jako byste neměli vstupovat do domácností nebo na posvátné místo v botách, protože nohy jsou považovány za nečisté, v mnoha domácnostech se také dodržuje zvyk nedotýkat se ničeho a nikoho chodidlem.
„Nikdo by se neměl dotýkat čehokoli v domě nohou; především knihy, která je spojována s věděním,” říká Shah. V některých domácnostech je považováno za nevhodné a neuctivé se jen někoho dotknout chodidlem, říká Mohan. „Není to pouze hinduistický zvyk, ale objevuje se ve všech indických kulturách. Objevuje se jako metafora v mýtech, folkloru a příslovích. Být pod něčí nohou (chodidlem) znamená na nejnižší možná pozici.“ A pokud se nevyhnutelně dotknete někoho (nebo knihy) chodidlem, omluvte se, že jste nechtěli být neuctiví.
Hovězí nebo vepřové maso objednávejte po rozvaze
Podle studie výzkumu Pew tvoří hinduisté téměř 80 % obyvatel Indie, zatímco muslimové 14,2 %. Typicky se hinduisté zdržují hovězího masa, protože kráva je považována za posvátnou, a muslimové nejedí vepřové, které islám zakazuje. Když půjdete do restaurace, je důležité brát ohledy na tato náboženství. Ve velkých indických městech je k dostání vepřové, ale hovězí stále představuje předmět debat. Pokud je uvedeno v menu, můžete si ho objednat, ale pamatujte na to, že se může ve skutečnosti jednat o buvolí maso nebo hovězí podřadné kvality. To však nemusí platit, pokud budete v luxusním hotelu nebo v oblíbené restauraci. V menších restauracích a malých městech pokud není hovězí či vepřové v menu, bylo by urážkou si ho objednávat.
Zdvořile ignorujte dotěrné otázky a pozornost
„Indové jsou obvykle zvědaví, a to i mezi sebou. Starší lidé se Vás bez zábran zeptají na Váš rodinný stav a podobné věci, co je bude zajímat,“ říká Mohan. Pro lidi nezvyklé se svěřovat se svými osobními informacemi to může působit jako útok na soukromí. Je však důležité vědět, že dotazy pramení z pouhé zvědavosti a nikoli ze zlé vůle.
„Ve společenském prostředí se můžete usmát a ignorovat dotaz nebo se zasmát a říct, že se Vás na takové otázky normálně nikdo neptá. Nebo že na to nechcete odpovídat – opět zdvořile a s úsměvem,“ doporučuje Shah.
Při jiném scénáři se mohou bílí turisté setkat s vesničany, kteří nikdy předtím nikoho takového neviděli, a chtít se s nimi vyfotografovat. I když to může představovat zvýšení ega, tato přátelská interakce je (podle dr. Taranath) „ve skutečnosti zakořeněna v problematické koloniální dynamice nadřazenosti bílých.“ Doporučuje se prostě usmát a odmítnout se zavrtěním hlavy. „Naučte se, jak říct ´ne´ v místním nářečí, ať se vydáte kamkoli. Řekněte v indickém jazyce ´ne, děkuji´ a jděte dál.” Pokud by si přesto chtěli povídat, je naprosto přijatelné se omluvit nebo ukázat na hodinky a říct, že musíte jít. Při cestování Vám turistický operátor, jako je Micato, může zajistit, že s Vámi bude indický průvodce, který může pomoci odklonit či zablokovat nevhodné dotazy a žádosti.
Nejlepší doba pro návštěvu Indie
Zdravte a děkujte pozdravem namaste
Výraz „děkuji“ se v indické rétorice běžně nepoužívá. Indové obecně vyjadřují svoji vděčnost řečí těla, a to úsměvem nebo přikývnutím, nebo někdy pozdravem namaste. V typicky cestovatelském prostředí, především v hotelech a turistických oblastech, je „děkuji“ dobře přijímáno. To však neplatí, když navštívíte mimořádně odlehlá místa, kde lidé neumí anglicky a/nebo jsou plaší.
„Použití výrazu ´děkuji“ s pokorou, projevení vděčnosti řečí těla a výrazem obličeje, je velmi efektivní a můžete je použít současně,“ doporučuje paní Shah.
Podobně podání ruky nebo objetí při pozdravu se obvykle neprovádí, především ve světě, kde stále probíhá pandemie. „Dokonce i personál v hotelu byl naučen nepodávat ruce, proto v této nové normě považuji za lepší sepnout ruce v namaste,” navrhuje Shah.
Celkově základní pravidlo při návštěvě Indie říká být laskavý, chápavý a skromný. Indové jsou mimořádně vstřícní k návštěvníkům z jiných kultur a rádi poradí bez souzení. Zbytek je, dle Mohan, „Vaše kulturní inteligence a přijetí nové kultury, a jak uctiví chcete být, když zde pobýváte.“