Na jednom z rušných pařížských bulvárů, kde se v každodenním ruchu mísí vůně čerstvě pražené kávy a zvuky městského života, se odehrává malý, téměř nepostřehnutelný příběh. Francouz středních let, oblečený s nenápadnou elegancí, která je pro místní tak typická, právě dokončil svůj ranní rituál. V ruce drží použitý papírový kapesník, důkaz nedávného boje s nepříjemným rýmou, který mu jarní květy tak štědře darovaly.
Jeho postoj je uvolněný, až nezúčastněný, jakoby byl všedním shonem kolem něj nedotčen. V druhé ruce drží kelímek od kávy, odraz moderního životního stylu, který si i ve městě světel našel své pevné místo. Káva, dávno vypitá, zanechala v kelímku jen slabý zbytek své kdysi silné a aromatické přítomnosti.
Pak se stane to malé gesto, které se v každém jiném městě mohlo zdát zcela obyčejné, ale v Paříži, městě s výrazným smyslem pro styl a etiketu, poutá pozornost. Francouz s naprostým klidem, bez jakékoliv známky váhání, odhodí použitý kapesník na zem. Jemný závan větru ho přiměje, aby se chvíli vznášel ve vzduchu, než se neochotně dotkne dlažebních kostek, které po staletích nesou stopy nesčetných kroků.
Nezastaví se, neohlédne, pokračuje ve své cestě, jakoby jeho malý akt revoltou proti konvencím nebyl ničím výjimečným. O několik vteřin později, stejným bezstarostným pohybem, opustí jeho ruku i prázdný kelímek od kávy. Ten dopadne na chodník s tichým zvukem, který se ztratí v městském hluku, jako slabý echo jeho nedávné existence v rukou francouzského muže.
Tento malý příběh, odehrávající se na pozadí nekonečné symfonie města, může vyvolat řadu otázek o respektu k veřejnému prostoru, o změnách v sociálních normách, nebo možná jen o momentální nepozornosti jedince, který se nechá unášet proudem vlastních myšlenek. Nicméně, jakmile se tento muž ztratí v davu, zůstanou po něm jen dva malé artefakty jeho přítomnosti – použitý papírový kapesník a kelímek od kávy, opuštěné na chodníku pařížského bulváru.