Ruiny Persepole – jeden z neoficiálních divů starověkého světa
V Íránu se nachází svět starověkých tajemství: některé lokality jsou staré více jak 7000 let, mnohem starší civilizace Perské říše a její metropole Persepolis. Tato archeologická lokalita je hlavním turistickým cílem v zemi, což má svůj dobrý důvod. Dávná Perská říše je jedním z největších divů starověkého světa.
Persepolis je nepochybně hlavní atrakcí pro turisty přijíždějící do Íránu. Nachází se asi 70 km od moderního města Šíráz a dnešní ruiny kdysi představovaly metropoli Perské říše, která v době své největší moci (500 – 350 př.n.l.) sahala od severní Afriky a jihu Evropy až po Indii. Město, které místní nazývají Takht-e Jamshid, založil král Kýros II. Veliký v 6. století př.n.l., a průběhu 150 let ho vystavěl jeho syn Kambýsés II. a vnuk Dareios. Jméno Persepolis znamená „město Peršanů“ a jeho architektura odpovídala svrchovanosti města. Vznikly zde budovy, jako je Královská pokladnice, Palác Apadana a další, které byly natolik velkolepé, že dodnes představují vzor pro íránskou architekturu, jak je možné vidět na příkladech Dariush Grand Hotelu na ostrově Kish nebo Ministerstva zahraničí v Teheránu.
Dnes je však Persepolis pouhým stínem své někdejší slávy. Velkolepá schodiště a dochované kolonády v Paláci Tachara (nejstarší palác) patří k nejlépe zachovalým částem. Kdysi zde stál také Sál stovky sloupů s vysokými dřevěnými pilíři, avšak jediným svědectvím o nich jsou jejich kamenné základny. Nejzachovalejší zbytky jsou vystaveny v několika muzeích v Evropě a v Severní Americe, ale i přes svůj význam nemohou zachytit velkolepost a neskutečný pocit, který budete mít, když se budete procházet po dávném městě a stanete se součástí minulosti…
K nejkrásnějším prvkům památek patří basreliéfy, které často zahrnují lotosové květy a cypřiše. Další pozoruhodné výjevy představují vznešené lidi, hodnostáře a vyslance etiopské, tádžické, indické, egyptské a arménské národnosti, kteří sem přicházeli vzdát hold perskému Králi králů. Každý detail jejich tváře, vlasů, vousů a oblečení je fantastický a „jako živý“.
Persepolis je nejen symbolem Íránu, ale jeho význam a velkolepost jsou také zakořeněny v mysli dnešních obyvatel Íránu. Pro ně to nejsou jen ruiny dávné říše – je to místo, kde vznikl Kýrův válec, první charta lidských práv, která vyjadřovala toleranci a rovnost všech náboženství, ras a jazyků. I přes negativní pozornost, které se dnes Írán těší v médiích Persepolis i dnes působí jako připomínka jedné z nejmocnějších říší a je zdrojem pýchy pro Íránce, kteří si pamatují, že jsou potomky velkých vládců a nejcivilnější starověké civilizace.
Hrobky achaimenovských králů Persie
***
Proč není Írán arabská země
Kvůli své pozici na Blízkém východě, převaze muslimů a jazyku, který se podobá arabštině, bývá Írán často nesprávně považován za arabskou zemi. Název Írán je však odvozen od národa Árjů a země nepatří do seznamu národů Arabské ligy na Blízkém východě a v severní Africe. Zde se dozvíte více, proč není Írán arabskou zemí.
Etnická příslušnost a předkové
Encyclopedia Britannica definuje Araby jako „ty, jejichž mateřským jazykem je arabština“ a říká, že název historicky zahrnoval kočovné semitské obyvatele Arabského poloostrova. V moderním užití pak zahrnuje arabsky mluvící lidi od africké Mauritánie až po jihozápad Íránu. Kromě různých menšinových etnických skupin v Íránu (z nichž jen jedna je arabská) jsou však Íránci Peršané. Perská historie začíná od krále Kýra II. Velikého, kterému je přičítáno osvobození Babylonu v roce 528 př.n.l., a také nejstarší známá charta lidských práv označovaná jako Kýrův válec (dnes se nachází v Britském muzeu v Londýně). Perská a arabská historie splynuly až v 7. stol.n.l., po islámském dobytí Persie.
Náboženství
i když v současnosti žije v Íránu pouhá menšina vyznavačů zoroastrismu, staří Peršané byli zoroastriáni, což je náboženství založené na učení proroka Zarathuštry, který povýšil Ahura Mazdu na nejvyššího boha. Proto řada současných íránských svátků, jako je Nourúz, Châhârshanbe Suri a Yaldâ, pocházejí z tohoto původního náboženství. Islámské dobytí země během perské Sasánovské říše však vedlo k postupnému úpadku a nahrazování zoroastrismu islámem. Další odlišující aspekt je skutečnost, že převážně muslimské země většinou následují sunnitskou větev islámu, zatímco Írán je mezi hrstkou zemí následuje šíitskou větev.
Jazyk
Snadno si můžete myslet, že perština a arabština jsou si blízké kvůli podobnosti jejich písma, ale stačí krátké seznámení s jazykovými skupinami a zjistíte, že perština je indoevropský jazyk, zatímco arabština semitský jazyk. Před islámským dobytím země se stará a střední perština psala různými druhy písma, jako je staroperské klínové, pahlaví, aramejské písmo a avestánské písmo. Až dynastie Táhirovců v 9. století vyměnila pahlaví za arabské písmo. Abeceda s 32 písmeny, která se dnes používá, obsahuje navíc čtyři písmena, která arabština nezná (p, ch, g, ž). I když má moderní perština mnoho slovních výpůjček z arabštiny, byla by velká chyba si myslet, že jsou si vzájemně srozumitelné. I přes zavedení islámu si Írán udržel svůj jazyk, identitu a tradice, kterými se liší od sousedních arabských zemí.