Jak chápat kulturu spojenou s jídlem v Itálii

Italská kultura má bohaté tradice spojené s uměním, hudbou, literaturou, a samozřejmě také s jídlem. Italská kuchyně bývá považována za jednu z nejlepších na světě. Je plná chutí a snad každý v ní najdete něco, co ho nadchne.

Pokud Vás zajímá, odkud se vzal všechen rozruch kolem italské kuchyně, měli byste se o ní dozvědět co nejvíce. A pokud máte rádi její chutě, budete ji milovat ještě více, až se seznámíte s celkovým konceptem.

 

O italské kuchyni

Italský poloostrov zahrnuje řadu různých kulinářských kultur, které připravují různé italské pokrmy. Například Sicílie nabízí jídla z darů moře, zatímco Toskánsko je známé svými jednoduchými specialitami ve venkovském stylu. Také jiné národy z různých zemí přispěly do italské tradice a dokonce jejich příspěvky pronikly mezi stálice. Rajčata jak známo pocházejí z Ameriky, zatímco Američané milují pizzu a těstoviny, oblíbené italské pokrmy. Italská kuchyně do svých pokrmů dává charakteristické ingredience, jako jsou rajčata, lilek, těstoviny, masné výrobky a sýr. Nesmíme zapomenout ani na sladké italské dezerty, které velkolepě zakončí každé jídlo. Italská kuchyně a s ní spojená kultura ovlivnila mnoho dalších zemí a zaujala chutě mnoha lidí z různých kultur na světě. Tito lidé se pak převzali, co se jim na italské kuchyni líbilo, do svých tradičních jídel, která si tak přizpůsobili svým chutím. Nejvýznamnějším aspektem je skutečnost, že pokrmy se připravují pouze z pár ingrediencí. Ingredience jsou pečlivě vybírány, a pokud některá není naprosto čerstvá, nahradí ji jinou lepší kvality – nebo jídlo vůbec nepřipravují. Každá ingredience musí zářit, protože je jich jen pár.

Charakteristiky italské kuchyně

Italská kuchyně – tak jako jiné kuchyně světa – má svou charakteristiku, díky níž je mimořádná. Zde uvádíme hlavní charakteristiky italského jídla, díky kterým ho snadno poznáte.

Pouze čerstvé ingredience. Když uvidíte italského šéfkuchaře nebo domácího kuchaře/kuchařku připravovat jídlo, hned si můžete všimnout, že všechny ingredience použité při vaření jsou naprosto čerstvé. Italská kuchyně se zaměřuje spíše na výběr čerstvých kvalitních ingrediencí než na složitou přípravu. Itálie je značně rozmanitá země a každý region nabízí jiné čerstvé plodiny, které jsou snadno dostupné. Ať už jde o vejce, olej, zeleninu, maso, ryby, bylinky či sýr, Italové hledí hlavně na čerstvost.

Tradice. Itálie má dlouhé a bohaté tradice. Každý region se může chlubit vlastními pokrmy, kde se uplatňují jeho osvědčené tradice. V rozporu s tím, co si mnoho lidí ve světě myslí, se v každém regionu v Itálii vaří něco jiného než v jiném. Například na severu Itálie se používá více masa, brambor a rýže, než v sousedních oblastech. Nejoblíbenější italská jídla, jako je pizza a těstoviny, jsou doma spíše v centrální části země. Oproti tomu na jihu se jídla obvykle připravují hlavně z čerstvých rajčat a ryb. Patří sem také Sicílie, která však byla v průběhu staletí okupována různými národy, což značně ovlivnilo styl zdejšího vaření. Na ostrov se tak dostaly např. mandle, kuskus a rajčata. V každém italském regionu existují trochu odlišné kuchařské tradice a ty jsou založeny na ingrediencích, které jsou okamžitě dostupné. Proto italská kuchyně neznamená jen těstoviny a pizzu, ale nabízí širokou škálu pokrmů z různých tradic.

Jednoduchost. Jak už bylo řečeno, kuchyně Itálie hledí především na čerstvost ingrediencí a nikoli na složitost receptu. Typické italské jídlo vyžaduje pouze pár ingrediencí, a právě s tím jsou Italové úžasní: dokážou dělat divy s pár ingrediencemi. V tom spočívá jejich talent, když jde o vytváření pokrmů. Italové považují vaření za umění a řemeslo a téměř všichni umí vařit. Jednoduchost v italské kuchyni sahá daleko. Pokud jsou ingredience čerstvě vybrané a je přítomna tradice, plán a láska, jistě vytvoříte skvělé italské jídlo.

 

Historie italské kuchyně

Historie italské kuchyně přechází v každé italské rodině z generace na generaci. Italům tolik záleží na historii rodinného vaření, že se recepty předávají ústně. Ale s tím, jak staří stárnou a mladí ještě nemají zájem, se uchylují k zapisování receptů, což je plus pro historii a navíc dnes díky internetu jsou recepty přístupné světu. Pak je jen na zodpovědnosti nové generace, aby uchovala tradiční recepty a předala dál svým dětem.

Ale v obecném pohledu vše začalo už u předchůdců Itálie. Římané, což byli nejvýznamnější předkové Italů, milovali jídlo, hostiny a ochutnávání pokrmů. To byla zároveň nejlepší příležitost představit nové pokrmy ostatním u stolu, aby je mohli posoudit. Římská říše přijímala nové chutě ingrediencí z míst, která dobyla, např. koření z Blízkého východu. Římané také začali zavádět obiloviny ze severní Afriky a podávat je v pokrmech. Pokud jsou dnešní italské pokrmy připravovány pouze z pár ingrediencí, v době římské říše byly recepty rozhodně složité, od sofistikovaných technik přípravy jídla až po volbu ingrediencí. To platilo především pro bohaté a vlivné. Bylo nutné zajistit, aby se na jejich stůl dostalo jen to nejlepší. Obyčejní lidé se však drželi jídel, která odpovídala jejich statusu a obvykle byla vytvořena ze 3 ingrediencí. Těmi bylo víno, olivový olej a obilniny, které obyčejní Římané používali ve svých jednoduchých každodenních pokrmech a v zemi se používají dodnes. Když se na scéně objevili barbaři, římská říše s její tradicí se blížila svému konci. Tradice obou se setkaly, takže jedna ovlivnila druhou také oblasti jídla. Římané mohli nabídnout kultivovanost, zatímco barbaři byli popisováni jako hrubě mluvící a drsně vyhlížející lidé. Nově příchozí přinesli Římanům pivo a máslo, zatímco Římané seznámili barbary s vínem a olivovým olejem. Sicílie byla během středověku kolonizována Araby, kteří ovlivnili zdejší kulturu a zavedli používání koření a sušeného ovoce. Arabské vlivy jsou na moderních sicilských pokrmech patrné dodnes. V rozporu s tím, co si mnoho lidí myslí, sušené těstoviny nevznikly v Itálii. Do země je přinesli Arabi, pro které bylo snadnější je převážet a uchovávat, a také byly vhodné na dlouhé plavby po moři. Také náboženství mělo obrovský vliv na to, jak a co lidé v Itálii jedli; když se rozšířilo křesťanství, mělo to velký dopad na výběr surovin. Historie italské kuchyně je však dlouhé téma a zahrnuje spoustu dalších věcí.

5 italských pokrmů, které byste si neměli nechat ujít

Teď, když jste se dozvěděli více o italské kuchyni a související kultuře, byste měli vědět, které pokrmy ochutnat, když navštívíte skutečnou italskou restauraci. Abychom Vám pomohli si vybrat ze široké škály vynikajících jídel, zúžili jsme je na následující, které byste měli ochutnat jako první.

• Lasagne. V italské kuchařce existuje nespočet různých těstovinových pokrmů, ale nejlepší z nich je patrně lasagna. Před mnoha lety byly lasagne známé jako jídlo chudých, prošly však proměnou a staly se oblíbeným pokrmem na stole bohatých. Restaurace podávají klasické lasagne zalité boloňskou omáčkou (bolognese) a posypané parmazánem a mozzarellou, což vše vytváří dokonalou harmonii. Kombinace chutí vzniklá díky čerstvým ingrediencím Vás zaručeně nadchne.
• Pizza. Tak jako u těstovin také pizza nabízí širokou škálu možností. Nejoblíbenější volbou často bývá pizza napoletana. Tento typ pizzy pochází z Neapole a je skvělým příkladem klasického, a přitom jednoduchého italského receptu. Pizza Napoletana používá jen pár surovin. Typicky se na pizzu dávají pouze rajčata, sýr a bazalka, kromě těsta a omáčky, která se rovněž připravuje z čerstvých rajčat.
• Zmrzlina (gelato). Když jde o dezerty, italská kuchyně se má čím chlubit, a to svou zmrzlinou. Nejedná se však o typickou zmrzlinu, jakou znáte. I když Italové zmrzlinu nevynalezli, dovedli proces její výroby k dokonalosti. Ke zrození italské zmrzliny došlo v období renesance, kdy ji rodině Medicejských představil alchymista (?). Dnes je přitom to jedna z lahůdek, které si nesmíte nechat ujít, když budete v Itálii.
• Tiramisu. Dalším významným dezertem je tiramisu. I když jeho název může znít spíše japonsky, jedná se skutečně o italský dezert. Nakonec může být dochucen odpařeným octem balsamico. Balsamico není obyčejný kyselý ocet. Má rovnováhu sladkého a kyselého, která dodá extra šmrnc už tak vynikajícímu dvojitému čokoládovému tiramisu. Když dezert ochutnáte, uvidíte, jak balsamico provede s tiramisu své kouzlo.
• Osso Buco. Pokud opravdu milujete maso, pak Vám můžeme jen doporučit ossobuco. Vydatný pokrm pochází z Milána, kde vznikl ve druhé polovině 19. století. Tradiční recept na osso buco používá telecí kýtu. Maso se pomalu připravuje s vývarem, bílým vínem a zeleninou. Pak je ochuceno petrželí, česnekem a čerstvou citronovou kůrou. Bohatá chuť pokrmu Vám umožní okusit bohatou kulturu italského Milána.