Zase něco z běžného života, něco, s čím se setkáváme poměrně často, skoro každý den. Někdo s tím bojuje v práci, někdo na ulici, někdo dokonce doma. To považuji za ten nejhorší možný případ. Jedovaté poznámky nám dokážou znepříjemnit celý den. Když je posloucháme denně, mohou na nás zanechat i hluboké stopy.
Pojďme ale po pořádku. Pokud se vám něco takového děje v práci, je to bohužel s 80% pravděpodobností zásluha „milé“ kolegyně. Ta se tváří, že vám chce pouze dobře a vlastně vám pomáhá. Tehdy nevíte, zda si chce svými poznámkami vynahradit neúspěch v nějaké jiné oblasti, nebo si jen neuvědomuje, jak ubližuje lidem kolem sebe. To, že v ženském kolektivu je umění přežít, jsem se přesvědčila už i já.
Nikdy jsem nechápala a ani nepochopím, PROČ jsou ženy na sebe tak špatné. Nedrží spolu jako tým. Neeeee! Předbíhají se v tom, která více ublíží a která přinese ty nejnovější pikantnosti o kolegyni, co právě vyšla z místnosti. Když se nedopatřením ocitne při takové debatě, rychle odcházím a stydím se za to, že jsem vůbec žena. Samozřejmě, i muži umí být dobře pomlouvaví a sem-tam i oni utrousil nějakou tu pomluvu nebo nevhodnou poznámku. Někdy se člověka poznámka dotkne tak, že mu život převrátí naruby.
women1Ďalším příkladem je pokřikování a nemístné poznámky na ulici. Stalo se vám, že jste vedle někom procházeli a ten se ani nesnažil ztišit svůj hlas, aby jeho perly nebylo slyšet? Počítám, dámy, že mnohokrát. V lepším případě jsou to slova nebo gesta uznání.
Může to však být i poznámka o oblečení, postavě, vzhledu či make-upu. Nevím pochopit ani to, že někomu vadí i ty nejmenší odlišnosti. Pokud má žena výrazný make-up, hned je považována za ženu lehkých mravů a možná se jí jen líbí výrazné líčení, kterým vyjadřuje své umělecké cítění 🙂 Totéž platí o oblečení. A pokud má žena tetování? Ta určitě bere drogy a táhne se s podivnými individui. Je až směšné, jak dokážeme někoho odsoudit jen pro jednu maličkost, která se vymyká normálu. I když, kdo ví a kdo určuje, co je NORMÁLNÍ ?!
V tom nejhorším případě se něco takového děje doma. Poslouchat jedovaté, urážlivé a zraňující slova od někoho, koho milujete nebo jste někdy milovali, je snad to nejhorší.
A jak se s tím vypořádat?
Na to neexistuje asi žádná rada, která zaručeně funguje. Je to velmi individuální. Každý takové řeči snáší jinak. Někdo si z nich možná nedělá absolutně nic a jiného zasáhnou tak, že ten, kdo ty řeči šíří, si to ani neumí představit.
A možná i ví a právě proto je šíří. To se však jeho oběť nikdy nedozví a není to ani podstatné. Mnohdy jde totiž pouze o závist. Pokud se někdo neumí vyrovnat s vlastním selháním nebo neštěstím, chce, aby se podobně cítili i ostatní. Cítí se lépe, pokud se mu podaří někoho rozesmutnit. Pokud takového manipulátoru setkáme, asi bychom si měli říci, že nemluví o nás, ale o sobě.
Řeší tak své vlastní komplexy a problémy. Chce svůj jed a svou nenávist jen posunout dál. Já si to řeknu vždy, když se mi něco takového stane a pak se dokážu na takového člověka i usmát a to ho dostane na kolena, zcela 🙂
Přeji hezký den.