Francouzská kultura je plná zvyků a tradic, které tvoří její jedinečnou atmosféru. Jedním z nich je způsob, jakým se Francouzi zdraví. Nejběžnější formou pozdravu je polibek na obě tváře, který se používá především v přátelském prostředí. Tento zvyk je však patrný i v pracovním prostředí, konkrétně mezi ženami.
Nicméně, je důležité podotknout, že tento polibek na tváři není polibek v pravém slova smyslu. Jedná se spíše o dotek tváří, kdy se rty skutečně nedotýkají druhé osoby. Tento dotek je doprovázen zvukem polibku. Ve francouzském pracovním prostředí mezi muži je však častější tradiční potřesení rukou, samozřejmě za doprovodu verbálního pozdravu. Zajímavé je, že podobné zvyky můžeme nalézt i ve Španělsku nebo v Itálii.
Francouzi jsou také velmi hrdí na svůj rodný jazyk. Pokud se chystáte do Francie, je velmi doporučené se naučit základní fráze, jako jsou pozdravy, prosby a poděkování. Tyto fráze pak můžete využít na každém rohu. Je také důležité si uvědomit, že ve Francii je nutné chodit na schůzky a setkání včas. Francouzi totiž neberou dobře pozdní příchody.
Francouzi jsou také známí svou upřímností. Pokud máte na mysli kritiku, budou vám ji prezentovat přímo a bez obalu. Toto by však nemělo být bráno jako neslušnost. Mezi Francouzi je tento styl komunikace naprosto normální.
Další věcí, kterou si Francouzi velmi cení, je soukromí. Nejsou tedy vhodné otázky týkající se věku, platu nebo jiných osobních témat. Francouzi také jasně oddělují svůj osobní a pracovní život, a proto je důležité neprolínat je dohromady.
Pokud jde o hlasitost, Francouzi mezi sebou mluví relativně tiše. Být na veřejnosti hlasitý je považováno za silně nezdvořilé. Stejně tak je důležité vyhnout se diskutování politických témat, pokud jim plně nerozumíte.
Francouzský jazyk je bohatý na různé pozdravy. Kromě základních pozdravů „Bonjour“ (Dobrý den) a „Au revoir“ (Na shledanou), existuje celá řada dalších. Například „Bonsoir“ (Dobrý večer), „Bon après-midi“ (Dobré odpoledne), „Salut“ (Ahoj), „Bonne soirée“ (Hezký večer) nebo „Tchao“ (Čau). Je zajímavé poznamenat, že i ve francouzštině existuje rozdíl mezi vykáním a tykáním, stejně jako v češtině. Francouzi také rozlišují časový pojem, takže večer nezdraví „dobrý den“ jako to děláme někdy my, Češi.