Zaha Hadid Architects: Opus, Dubaj, SAE
V průběhu předchozích dvou desetiletí se Dubaj stala rájem pro architekty, kteří se zde snaží realizovat své nejdivočejší sny. A snad žádný architekt neprozkoumal potenciální křivky a úhly lépe než britská architektka iráckého původu Zaha Hadid (1950-2006). Firma, která dnes nese její jméno, Zaha Hadid Architects (ZHA), brzy dokončí budovu, která bude jistě vynikat i ve městě plném závratě budící architektury. V budově Opus bude umístěn hotel, 12 restaurací, střešní bar, a také kancelářský prostor o rozloze 5200 m2. Když se ale budete dívat na exteriér, snadno můžete přehlédnout, co se ukrývá uvnitř. Stavba je jedinečná v tom, že má uprostřed velkou zející díru. V tom navazuje na dlouhou tradici firmy při navrhování staveb, které „tančí“ s využitím stejné trojice charakteristik – tíhy, prostoru a prázdna. I když design působí jako z jiné planety, metoda architektů při vytváření tak výrazné stavby je poměrně logická.
„Navrhli jsme Opus jako dvě oddělené věže, které jsou propojeny v základně a nahoře, kde se budou nacházet mnohá zařízení pro hosty a služby,“ říká Christos Passas, ředitel projektu. „Tyto dvě spojnice sjednocují obě věže do jediné kostky s prázdným místem uprostřed. Přitom firma navrhla, aby byl povrch prázdného prostoru pokryt kombinací skla různé tloušťky, ohnutého různými směry a připevněného pomocí několika různých technik,“ Jednou z těchto technik je ohřívání kusů skla na teplotu až 700 °C, jejich následné tvarování, a pak rychlé zchlazení, aby se zvýšila mez pevnosti.
Adrian Smith + Gordon Gill: Central Park Tower, New York City, USA
Navrhnout mrakodrap v New Yorku není totéž jako navrhovat budovu v kterékoli jiném městě na světě. Zdejší architektonická historie spolu se množstvím pěšího provozu kolem budov (a přeletů nahoře) v NYC znamená, že představují postatnou součást identity města. Takže když byla architektonická firma Adrian Smith + Gordon Gill ze Chicaga požádána, aby navrhla Central Park Tower, bylo jim jasné, že očekávání jsou stejně vysoká jako newyorské mrakodrapy. Oficiálně bylo dokončení Central Park Tower naplánováno na rok 2020. Budova bude vysoká 472 m, takže to bude 2. nejvyšší mrakodrap v USA a na západní polokouli (po One World Trade Center), 15. nejvyšší budova světa a nejvyšší obytná budova světa. Adrian Smith + Gordon Gill Architecture ale nejsou žádnými nováčky při práci v takovými výškami. Firma obohatila panoramata některých měst na Blízkém východě budovami, jako je Burž Chalífa v Dubaji a Jeddah Tower v Saúdské Arábii. I přesto – a bez ohledu na výšku – představuje budova v New Yorku spoustu nových výzev.
„New York je jedním z nejikoničtějších měst na světě,“ říká Gordon Gill, zakládající člen firmy. „A to z velké části souvisí s jeho proslulou architekturou. Pochopení toho a pokus o design budovy, která si uchová vlastní formu v tomto kontextu, představuje obrovskou příležitost. Přispět do panoramatu NYC v takovém rozsahu a dostat se do kulturního dědictví je definující okamžik pro každého architekta. Nestává se to každý den.“
Stavba se skládá ze 179 luxusních rezidencí v dolní částí společnost Nordstrom umístí svou vlajkovou prodejnu o 7 patrech. Díky poloze budovy na 57th Street mezi křižovatkou Columbus Circle a Plaza District budou její obyvatelé mít neomezený výhled na Centrální park na severní straně. Když v minulosti přicházeli cestovatelé do New Yorku (ať už autem nebo letecky), vítaly je dominantní stavby, jako je Socha svobody a Empire State Building. Dnes můžeme k tomuto exkluzivnímu seznamu přidat také Central Park Tower.
MAD Architects: UNIC, Paříž, Francie
Paříž je město proslulé svou klasickou architekturou. K ní po svém dokončení v letošním roce přibude budova UNIC od MAD Architects. Vzniká pod vedením Ma Yansonga, virtuóza architektury narozeného v Číně, a obytná stavba se bude nacházet uprostřed zeleně parku Martina Luthera Kinga (Parc Clichy-Batignolles). Yansongův zvlněný design bude pokračovat v této linii a jeho přáním je stírat linii mezi budovou a přírodou. Budova o 13 patrech je dostatečně vysoká na to, aby měli z nejvyšších pater obyvatelé dobrý výhled na eiffelovku (jihozápadně od budovy). K moderní stavbě od MAD Architects bude přiléhat projekt veřejného bydlení, a také přímý přístup na stanici metra a k autobusovým zastávkám. Jedná se o první obytný projekt této čínské společnosti v Evropě, ale určitě nebude poslední.
Selldorf Architects: Qianlong Garden, Peking, Čína
Ikonické budovy typicky odolávají změnám – to ale není případ čínského historického Qianlong Garden („Palác klidné dlouhověkosti“). Nachází se v severovýchodním rohu Zakázaného města a původě ho nechal postavit čtvrtý císař dynastie Čching (1644–1912) jako součást komplexu, kam se plánoval uchýlit po 60 letech své vlády. Komplex zahrnoval – kromě soukromého útočiště, mnoha pavilonů a jiných staveb – několik dvorů, které měly předvádět kulturní moc čínské říše té doby. Během posledních dvou desetiletí probíhaly práce na renovaci komplexu Qianlong Garden a letos, k příležitosti 600. výročí Zakázaného města, dokončí studio Selldorf Architects se základnou v New Yorku design Interpretačního centra v Qianlong Garden. Projekt renovace bude probíhat jen v centrální části, aby veřejnost stále měla přístup do různých sekcí Qianlong Garden.
„Prostřednictvím designu Interpretačního centra jsme chtěli vytvořit bezprostřední zážitek, kde budou lidé moci pocítit spojení dvora a jedinečné přírody v Qianlong Garden,“ říká Annabelle Selldorf, architektka a zakládající ředitelka Selldorf Architects.
Selldorf Architects: M+ Museum, Hongkong
Renomovaná firma Herzog & de Meuron si vybudovala pověst navrhováním ikonických staveb už od svého založení na konci 70. let. Její nejnovější plán, M+ Museum v Hongkongu, přitom slibuje pokračovat v linii výjimečnosti. Budova, která bude hostit výtvarné umění, design, architekturu i pohyblivé obrázky, které představí Hongkong během posledního století až do současnosti, bude mít atmosféru jako žádné jiné muzeum na světě. K tomu z velké části přispívá exteriér, který bude obložen světýlky LED; bude osvětlen ve dne i v noci takže vystavená umělecká díla budou moct být promítána veřejnosti venku.
„Tato stavba je formována přenášenou zprávou v podobě umění, viditelného zdaleka díky osvětlení LED. Proto se navíc muzeum M+ stane místem stálé obnovy, ne jen místo uzamčené v předem dané formě,“ říká Herzog & de Meuron. Dokončení budovy je stanoveno na rok 2020, ale samotné museum uvítá návštěvníky až v roce 2021.
MAD Architects: Courtyard Kindergarten, Peking, Čína
Snad žádná jiná budova dokončená v roce 2020 nebude lépe kombinovat design starého a nového. Firma MAD Architects z Pekingu vytvořila prostor, který uchovává historické prostředí a zároveň do něj přidává moderní adaptaci venkovního dětského hřiště.
„Moje představa mateřské školky není tématický park, ale útočiště,” říká Ma Yansong, zakladatel MAD Architects. „Mělo by to být objektivní a realistické, ale jít i za realitu a poskytnout trochu prostoru pro neznámo a představivost.“
Proto firma podnikla dlouhou cestu, aby zajistila, že tradiční dvůr (pocházející z roku 1725) získá novou podobu a využití. Poté, co proběhne rekonstrukce existujících budov, bude následovat budování střešní části, která jakoby se vznášela nad školkou a oddělovala ji od okolních ulic čtvrti. Brzy bude moct na 400 dětí volně pobíhat po zvlněných svazích krásného střešního dětského hřiště, která jsou v Číně místem pro neomezenou kreativitu a svobodu dětí. A v podstatě totéž lze říct o plánu stavby od MAD Architects.
Studio Gang, Vista Tower, Chicago, Illinois, USA
Jeanne Gang, zakladatelka a vedoucí Studia Gang, je jedinečná architektka své generace, jejíž návrhy přinášejí do městské krajiny přírodní krásu. Připravovaná série mrakodrapů znovu dokazuje její schopnost poskytnout definující charakteristiku panoramatu kterékoli města. Projekt Vista Tower bude stát u řeky Chicago River v bezprostřední blízkosti vytížené pobřežní třídy Lake Shore Drive, což je jedna z hlavních městských os Chicaga. Projekt v hodnotě zhruba 1 mld. USD bude sahat do výšky 363 m, takže se bude jednat o třetí nejvyšší mrakodrap v Chicagu. Nižší část budovy obsadí hotel, zatímco patra (13–93) budou obytná. Přitom – podobně u jako u jiných vychvalovaných prací od Studia Gang – Vista Tower nevznikne pouze pro ty, kdo budou žít v jeho zdech, ale také pro veřejnost, která bude denně procházet kolem.
„Způsob, jakým budova zasahuje do okolí, působí dojmem pohybu kolemjdoucích s tím jak si v budově hraje světlo během dne,“ říká Juliane Wolf ze Studia Gang. „Sklon vysoce výkonného skla na fasádě doplňuje stupňovitou fasádu, která je postupně stále světlejší spolu s tím, jak se seříznutý jehlan rozšiřuje.“
Jinými slovy ti, kdo budou procházet kolem, si ho nejen všimnou, ale také se budou moct těšit z nejvyššího mrakodrapu města.
Steven Holl Architects: Muzeum výtvarného umění, Houston, Texas, USA
Navrnout prostor vedle budov a zahrad od takových osobnosti, jako je Mies van der Rohe, Rafael Moneo a Isamu Noguchi, není úkol pro každého. Ale americký architekt Steven Holl není jen tak ledajaký architekt: americký vizionář vytvořil budovy, které definují podobu měst, např. Knut Hamsun Centre v Norsku, Kiasma Muzeum současného umění ve Finsku nebo Simmons Hall v MIT, USA. Muzeum bylo otevřeno asi před sto lety, ale až v roce 1958 díky přispění Miese van der Rohe dosáhlo muzeum nových architektonických výšin. Téměř o půl století později přispěl svým dílem k podobě muzea španělský architekt Rafael Moneo (držitel Pritzkerovy ceny). Hollův příspěvek dnes dává muzejnímu komplexu více „tekutosti“, užitnosti a mnohostrannosti. Budova Kinder Building, která bude otevřena veřejnosti 1. listopadu 2020, nabízí nový model muzea. Pro začátek: střecha umožní, aby přirozené světlo zaplnilo galerie, ale přitom nepoškodilo vzácná umělecká díla na stěnách.
„Střecha je vnímána jako ‘světelný baldachýn’ přinášející světlo do prostoru,” říká Steven Holl. „Představili jsme si obrovské mraky nad Texasem vytvářející konkávní otvory, kterými proniká přirozené denní světlo.“
Nová Kinder Building tvoří vstupní dvůr na rohu budov od Miese van der Rohe a Rafaela Monea. Mezi těmito dvěma ikonickými budovami chce Holl vytvořit design doplňující okolní budovy. „Průhledná skleněná fasáda Kinder Building působící jako ´zimní bunda´ je pojata jako doplněk i kontrast k Miesově průhlednému interiéru ze skla a oceli a Moneovu neprůhlednému kamennému objemu“.
Jakmile se dostanete do blízkosti zrenovovaného Muzea výtvarných umění (Museum of Fine Arts), Steven Holl Vás bude mít ve své moci. Od chvíle, kdy se přiblížíte k nové průhledné skleněné fasádě, jste pod jeho kouzlem.
OMA: The Factory, Manchester, Velká Británie
Až bude The Factory v letošním roce dokončena, bude to první významná veřejná budova od studia OMA ve Velké Británii. To přitom znamená významné prohlášení, protože OMA oslnila svět architektury svými budovami, jako je Ústřední veřejná knihovna v Seattlu, Casa da Música v Portugalsku a Nizozemské velvyslanectví v Berlíně. Poté, co porazila jiné velké firmy v mezinárodní soutěži, navržené dílo od OMA bude sloužit jako sídlo pro Mezinárodní festival v Manchesteru (MIF) a celoroční koncertní a výstavní dům.
„Nejpřekvapivějším aspektem bude samotná velikost prostor a způsob, jakými budou uspořádány,“ říká Ellen van Loon z OMA, která projekt vedla. „Nové centrum poskytne budovu pro festival MIF, prostor, který je mimořádně flexibilní, stále měnící interakci mezi předem a zadem, vnitřkem a venkem, uměním a veřejností, vystupujícími a publikem. Zařízení bude bezkonkurenční ve svojí mnohostrannosti.“
Centrum, které vyjde na více než 140 mil. USD, se bude nacházet na vnější straně někdejšího studia Granada TV Studios. Projekt má především za úkol pomoci městu se znovu prosadit v jeho postindustriálním propadu, design však bude respektovat identitu města.
„Design budovy má ´dýchat syrovou atmosférou industriální minulosti Manchesteru´, a tím uchovávat drsnou tvář města, a to i přes všudypřítomnou tendenci ke zkrášlování vnitřních měst,“ říká van Loon.
Diller Scofidio + Renfro: Americké olympijské a paralympijské muzeum, Colorado Springs, Colorado, USA
Když popisujeme nové Americké olympijské a paralympijské muzeum (U.S. Olympic and Paralympic Museum), místo obvyklých pojmů „prostor“ a „linie“ bychom měli raději říct „energie“ a „pohyb“. To proto, že série budov, které navrhlo studio Diller Scofidio + Renfro (DS+R), působí jakoby bylo zachyceno v pohybu. Podobně jako olympionici a paralympionici, pro které byla budova postavena, byl interiér inspirován pohyby, v sporovci nichž vynikají.
„Budova je uspořádána kolem nepřerušované stezky spirálovitě se vinoucí sérií konzolových galerií,“ říká Benjamin Gilmartin, partner DS+R. „Série prostorů je pak uzavřena ´napjatou´ fasádou z eloxovaných panelů, které jakoby se ohýbaly a natahovaly. Protahující se a kroutící výraz vnitřní stavby evokuje aspiraci a úsilí. Je to jazyk námahy a elegance v pojetí architektury, analogický k výkonu olympioniků, takže intuitivně návštěvníky připravuje na mimořádné příběhy, které s sebou účastníci olympiády a paralympiády nesou.“
Pro studio DS+R přitom není navrhování muzeí ničím novým (firma se základnou v New Yorku nedávno dokončila proměnu ikonického Muzea moderního umění za 450 mil. USD). Pro studio/firmu AD100 firm je podstatné při navrhování veřejných muzeí vytvořit prostor, který je přístupný pro všechny lidi. Ale je jedna věci chtít vytvořit inkluzivní prostor pro všechny lidi, a další věc zařídit, aby se tak skutečně stalo.
„Prostřednictvím procesu navrhování jsme spolupracovali s řadou sportovců s postižením, abychom se ujistili, že muzeum budou moct navštívit opravdu všichni,“ vysvětluje Gilmartin s tím, že jeho firma šla v tomto ohledu o míli napřed před ostatními.
Kengo Kuma: Národní stadion, Tokio, Japonsko
Na letošní léto byly plánovány Letní olympijské hry v Tokiu. Sice se nakonec kvůli celosvětové koronavirové krizi nekonaly, oči veřejnosti se však zůstaly upřeny k novému Národnímu stadionu, kde podle plánu měla proběhnout zahajovací a závěrečná olympijská ceremonie. Stadion se 65 000 sedadly, který navrhl japonský architekt Kengo Kuma, se z části inspiroval tokijskými chrámy z období Edo (1603-1868). To můžete pozorovat na hojném využití dřeva, které vede celkově k teplejší atmosféře (v kontrastu s chladnějšími stavbami tradičních stadionů, které jsou typicky z betonu a oceli). Stadion od architekta Kumy má sice harmonický design, proces jeho stavby však zdaleka takový nebyl. Původně plán získala Zaha Hadid (zemřela 2016). Mnozí však kritizovali její nablýskaný moderní styl a s ním spojené závratně vysoké náklady, takže se nakonec japonská vláda obrátila na domácí zdroje a vybrala architekta Kengo Kumu. Jím navržená stavba, který nahradí dosavadní tokijský Národní stadion z 50. let 20. století, má na úrovni 5. patra chodník, kterému se přezdívá „Háj v na obloze“. Ve výšce asi 30 m nad úrovní ulice vedou kolem stadionu chodníky dlouhé 800 m, které umožňují návštěvníkům procházet se kolem květin a stromů, nebo si sednout na lavičku a těšit se z výhledu na Tokio, za jasného dne včetně hory Fudži.
10 projektů architektury roku 2020