Během zimy v této části Sibiře klesne rtuť teploměru až k -35 °C a pestře natřené domy ve vesnicích sténají pod tíhou sněhu. Povrch obrovského jezera Bajkal zamrzá. Ale zatímco stojím na břehu, vidím, že je to spíše plocha k hrám než ledová pustina. Vznášedlo hřmí nad ledem, krouží a přihlížející jásají. Na povrchu závodí spousta ledních kol a upravených autíček s nárazníky. Větřík přitom přináší hlasy prodejců z nedalekého tržiště spolu s vůní uzených ryb. V Listvjance, jedné z nejmalebnějších vesnic na Bajkalu, klesá počet návštěvníků spolu s teplotou. Při návštěvě jezera v době od listopadu do března ho však můžete spatřit v celé jeho zimní nádheře, přičemž nabízí spoustu způsobů, jak si užít mrazivé ruské zimy.
Bajkal – ruské jezero lámající rekordy
Není možné popsat jezero Bajkal bez použití superlativ. Jedná se o nejhlubší sladkovodní jezero světa (více jak 1,6 km), a také nejstarší (25 mil. let). Je oblíbenou letní destinací Rusů, kteří se chopí rybářského prutu, nasadí si pokrývku hlavy a vyrazí k bajkalským břehům. Bajkal je také jednou z nejoblíbenějších zastávek na Transsibiřské magistrále, nejdelší železniční trati světa s 9289 km kolejí spojujících Moskvu s Vladivostokem daleko na východě. Mnoho cestovatelů však místo toho pokračuje po transmongolské trase do Číny, ale ať už se vydáte po kterékoli trase, zastávka u Bajkalu bývá hlavní atrakcí dlouhé cesty vlakem.
K Bajkalu jsem přicestovala roztřeseným minibusem (maršrutkou) z Irkutsku, nejbližšího velkého města, a to v zimě, abych se podívala z různých stran na vodní plochu o rozloze 3,15 mil. ha.
Přírodní divy „Posvátného moře“
Když je sucho, zamrzlý Bajkal je tmavý a vypadá jako sklo, přičemž jeho povrch zdobí jemné praskliny. Posouvající se, praskající a znovu se uzavírající ledové vrstvy vytvářejí menší praskliny, zatímco ulomené hrany ledu čnějí nahoru jako šupiny draka. Na místech, kde je povrch ledu vyleštěn dohladka nohama chodců a projíždějícím vznášedlem, se led podobá černému mramoru, na kterém se po sněžení nahromadí závějí, takže povrch jezera připomíná nebe s mraky.
Rusové mluví o Bajkalu jako „Posvátném moři“ kvůli jeho kráse i rozloze. Pro vědce to jsou „ruské Galapágy“, protože značná část zdejší fauny je endemická a nenajdete ji nikde jinde na světě. Nejznámějším příkladem jsou bajkalští tuleni s vyboulenýma očima. Kromě toho je zde jeden endemický druh, který ucítíte ještě dlouho předtím, než ho spatříte: ryba omul.
Omul je základním kamenem hospodářství této části Ruska a od Bajkalu proudí bedny ryby se šťavnatým masem do celé země, kde je považována za lahůdku. Na rybím trhu v Listvjance, který je jakýmsi společenským centrem vesnice, zaplňuje omul řadu prodejních stánků. Místní a cestovatelé procházejí kolem sušených omulů připomínajících kůži zavěšených na provázcích a hodností úlovek dne. Nejlepší je však omul čerstvě uzený: prodejci otevírají plastové boxy a ukazují teplého duhového omula zahaleného párou.
Vydejte se na led
Omul a horký čaj jsou ve zdejší kruté zimě podstatné, zvlášť když se chcete vydat na led. Místní na něj vykročí nebojácně, protože vědí, že do jarního tání je ještě hodně dlouho, já však našlapuji nesměle, protože mám na mysli hloubku zející pod mýma nohama. Evidentně jsem jediná, kdo má obavy. Děti se kloužou ve sněhu a zvedají ulomené tabule ledu, zatímco jejich rodiče popíjejí z termosek. Zanedlouho mě obavy z pohlcení dírou v ledu zcela opustí a smlouvám cenu za svezení vznášedlem.
Když sedím uvnitř, šklebící se řidič rozjede vozidlo po ledě, zrychlí, ostře zahne a nechá vozidlo se hnát po jezeře. Ještě pevněji se chytím tenkého držadla, když dupne na pedál – ledové pukliny se znovu začínají vynořovat v mojí představivosti… Po pár minutách adrenalinové jízdy se vznášedlo začne třást, až zastaví. Řidič pošle cestující ven, tak stojíme na břehu a pozorujeme západ slunce. Led září jako teplé měď než ztmavne do námořnické modři. Spolu s mizejícím světlem klesá také okolní teplota a lidé opouštějí led. Z taveren na břehu začne znít hudba a nalévá se Sovetskoye Shampanskoye. Je sice třeskutá sibiřská zima, ale uprostřed zdejší úžasné scenérie a bouchajícího šampaňského je zimní spánek nemyslitelný.
Co je potřeba vědět
Pokud plánujete výlet k jezeru Bajkal při své cestě po Transsibiřské magistrále, naplánujte si zastávku na několik dní v Irkutsku. Z autobusového nádraží v Irkutsku pak pokračujte maršrutkou do vesnice Listvjanka (1,5 hod.). Stylové penziony v Listvjance nabízejí pokoj pro dva asi od 3000 RUB (50 EUR) za noc. K nejlepším patří penzion Usadba Demidova (Ulica Sudzilovskogo 2) s veřejnými salonky, saunou a snídaní s výhledem na Bajkal (3940 RUB za noc).
***
Co dělat u Bajkalu
Když se řekne Sibiř, každému se hned vybaví mráz, sníh a nehostinná pustina. Avšak jezero Bajkal nacházející se uprostřed Sibiře může tuto stereotypní představu v mnohém popřít. Prastaré a velmi hluboké jezero má tmavě modrou vodu díky její čistotě, obklopeno je ostrými horami a úžasnou divokou přírodou. Kromě přírody nabízí okolní region také vlastní bohatou kulturu: kdysi byl domovem odporujících děkabristů a stále buddhistů a etnické menšiny Burjatů.
Irkutsk
Irkutsk, neoficiální metropole bajkalské oblasti, je moderní město a zároveň představuje skvělé seznámení s historií oblasti. Regionální muzeum v Irkutsku vystavuje artefakty domorodých Evenků a předměty spojené se šamanskými rituály, zatímco na hlavním náměstí dodnes spatříte sochu Lenina. Hrstka pěkných dřevěných staveb pochází z doby, kdy zde žili děkabristé, vzpurní ruští aristokraté vykázaní carem do exilu. Navštivte muzeum-sídlo Volkonských, nejpůsobivější příklad tohoto architektonického stylu.
Ostrov Olchon: Šamanská skála a tuleni
Vydejte se do divočiny snů na pěší túry spojené s tábořením na útesech a v izolovaných písečných zátokách na Olchonu, největším a řídce osídleném bajkalském ostrově. V jiném případě si můžete udělat základnu v ubytovacím zařízení Nikita’s Homestead ve městě Chužir a obdivovat Šamanskou skálu, nejposvátnější místo na ostrově pro domorodé Burjaty (sibiřská mongolská skupina). Ve starém vojenském džípu navštivte poloostrov Choboj a podívejte se na největší šamanskou rituální lokalitu, přičemž můžete také spatřit tuleně bajkalské vyhřívající se na skalách.
Velké bajkalské stezce pro pěší túry
Projekt Velké bajkalské stezky má za cíl postupně zbudovat trasy pro pěší turistiku kolem celého Bajkalu. V současnosti se můžete vydat na túru borovicovým lesem mezi vesnicemi Listvjanka a Bolšije Koty, nebo z malebné rybářské vesnice Bajkalskoje k chladnému jezeru Sljuďanskoje po pozoruhodné stezce vedoucí po okraji skály. Nejmalebnější je však strmá stezka vedoucí na konec poloostrova Svatý Nos, odkud budete mít úžasný výhled 360 ° na jezero Bajkal a jeho ostrovy.
Listvjanka
Listvjanka, s pěknými dřevěnými sruby rozmístěnými ve třech údolích u jezera, je pro návštěvníky nejoblíbenější z bajkalských vesnic. Můžete ochutnat uzenou rybu síh omul a šašlik (grilované špízy) na nábřežním trhu nebo si udělat piknik na oblázkové pláži, kam o víkendech Rusové míří za odpočinkem. Vyjděte nahoru k vyhlídce, odkud si budete moct prohlédnout jezero, obdivujte skulptury vytvořené z dílů starých sovětských aut v Retro Parku, anebo se zblízka seznamte s životem v jezeře v akváriu Bajkalského muzea.
Zaplavte si v jezeře a omládněte
Pověst říká, že vody Bajkalu mají kouzelné vlastnosti, a když si zde zaplavete, získáte tím dalších 5 lež života. K nejlepším místům pro plavání patří zlaté písečné pláže na severním břehu ostrova Olchon, kde nejmělčí a nejteplejší voda bývá v úžině Maloje Morje, a pak dlouhá oblázková pláž ve městě Severobajkalsk. Listvjanka patří celoročně k nejoblíbenějším cílům potápěčů, kteří se vydávají na průzkum hlubin jezera se společností Baikal Tek.
Sídlo buddhismu v Rusku
Ivolginskij Dacan je největší a nejvýznamnější buddhistické centrum v Rusku. Když budete procházet kolem komplexu pestrobavených chrámových budov i prostých klášterních obydlí, všimněte si bílých stúp a stromů ozdobených barevnými modlitebními praporky. Můžete si zatočit modlitebními koly, obdivovat obří sochu Buddhy, které věřící přinášejí mince, barevné hedvábné látky a rýži jako obětiny, a poslechnout si zpěv mnichů uprostřed mraků kadidlového kouře.
Zimní sporty
Od prosince do dubna jezero Bajkal zamrzá, a pak se stává prostorem pro jízdy ve vznášedle, na sněhovém skútru či ledním kole (kola bývají vybavena speciálními pneumatikami) a rybaření v ledu. V Listvjance organizuje společnost Baikal Dog Sledding Centre jízdy zimním lesem na saních tažených psím spřežením. Pokud se budete chtít vydat na pěší túru po ledu z pevniny až na ostrov Olchon, podnikaví místní staví na ledu jurty, aby si zde mohli turisté udělat přestávku při cestě dlouhé 20 km.
Barguzinské údolí
Odlehlé Barguzinské údolí, kus otevřené stepi poseté slanými jezery, vesničkami Evenků a Burjatů a šamanskými lokalitami se skalnatým Barguzinským pohořím na pozadí, tvoří východní a nejméně přístupný břeh Bajkalu. Jedná se o odlehlou oblast vhodnou pro ty, kdo se nebojí představy dlouhého cestování nepravidelně jezdícími autobusy a kdo mají zálibu v táboření v divočině.
Krugobajkalská železnice
Krátká, zato malebná, Krugobajkalská železnice vedoucí mezi městem Sljuďanka a sídlem Port Baikal (Baranchik) kolem nejjižnějšího výběžku Bajkalu představuje skvělý tip na jednodenní výlet, přičemž Vám umožní ocenit samotný technický počin její stavby. Zatímco parní lokomotiva funí kolem pobřeží zhruba rychlostí chůze, můžete počítat tunely a mosty vytvořené po letech odstřelování a prosekávání skal.
Termální prameny
Země kolem jezera Bajkal oplývá horkými prameny, především v okolí lázeňského městečka Aršán malebně umístěného v podhůří Východních Sajan s jejich zasněženými vrcholky. Samotné město je zchátralé, ale vybledlá sláva lázní v Aršánu pocházejících z 20. let 20. století neubírá nic z léčebných vlastností zdejší mírně sirnaté vody; koupání v ní prý léčí řadu neduhů.