Herculaneum
Na východ od Neapole první skutečný předmět zájmu představuje město Ercolano, moderní potomek starověkého Herculanea, které bylo zničeno při erupci Vesuvu 24. srpna 79 n.l.. Nachází se na konci Via IV Novembre směrem k moři, přímo před Vámi když vyjdete ze zastávky vlaku Circumvesuviana. Ve svém vrcholném období bylo Herculaneum obydlené město, avšak mnohem menší než Pompeje, takže jeho prohlídka je dnes pro návštěvníky lépe zvládnutelná. Je méně architektonicky působivé, zato lépe zachovalé a mnohem snáz si je můžete prohlédnout při jedné návštěvě.
Ruiny Herculanea byly objeveny v roce 1709, když muž kopající studnu náhodně narazil na část zasypaného divadla. Vykopávky probíhaly po celé 18. a 19. století, v tomto období ale odtud bylo mnoho mramorových a bronzových artefaktů odvezeno do Neapole na výzdobu zdejších paláců. Až od roku 1927 se začalo vykopávat a konzervovat doopravdy. Archeologové si dlouho mysleli, že – na rozdíl od Pompejí – na druhé straně sopky se většině obyvatel podařilo uniknout. Nedávné objevy zkroucených koster na tehdejším pobřeží v Herkulaneu však naznačují něco jiného, a dnes se vědci domnívají, že většina obyvatel byla pohřbena pod obrovskými lavinami vulkanického bahna. To později ztvdlo do podoby tufového kamene, díky němuž je město tak dobře zachovalo. Na počátku roku 2000 byly nalezeny ostatky dalších 48 lidí; mnozí u sebe měli mince, což napovídá, že se snažili uprchnout před katastrofou.
Pompeje
Pompeje, další římské město zničené při výbuchu Vesuvu, bylo mnohem větší než Herculaneum a jedno z nejdůležitějších center obchodu v Kampánii. Bylo to zámožné město, domov bohatých patricijů a centrum obchodu, odkud se vyváželo víno a ryby. Výbuch sopky přitom „zmrazil“ zdejší život tak, jak v té chvíli byl. Vykopávky přinesly více informací o běžném životě římských občanů v císařském období než kdekoli jinde: je možné zde vidět jejich společenské konvence, třídní strukturu, domácí uspořádání a (vysoký) životní standard. Některé budovy na sobě dokonce nesou starověké nápisy, které buď odkazují na tehdejší politické události, nebo na milostné pletky obyvatel. Hrůza spojená se způsobem jejich smrti je patrná na sádrových odlitcích těl, která zůstala otištěna ve vulkanickém popelu: oběti mají tváře zkroucené bolestí nebo se chrání před prachem a popelem.
První části starověkých Pompejí byly objeveny v roce 1600, ale až od roku 1748 zde začaly vykopávky, které pokračují více či méně bez přerušení až do dnešního dne. A stále dochází k pozoruhodným nálezům. Soukromě sponzorované vykopávky před několika lety vynesly na světlo krytý vyhřívaný bazén s erotickými nástěnnými malbami, které chtěl Vatikán prohlásit za nevhodné pro děti. V roce 2000 byl při rozšiřování dálnice objeven luxusní „hotelový komplex“, kde na sobě naskládané mramorové desky naznačují, že v době výbuchu Vesuvu dosud probíhala jeho stavba. Nedávno získaný příliv financí bude použit na odkrytí dalších 20 ha v této lokalitě. Přitom by si vědci rádi zodpověděli otázku, jestli se přeživší pokusili, i když marně, Pompeje po výbuchu znovu osídlit.
24. srpna 79: den, kdy zanikly Pompeje
Vesuv chrlil kouř a popel několik dní předtím, než dne 24. srpna 79 n.l. naplno vybuchl. Většina Pompejí už byla naštěstí evakulovaná, když k tomu došlo: z celkových 20 tisíc obyvatel zřejmě zahynuly pouze 2 tisíce těch, kteří se zadusili jedovatými výpary a byli i se svými domovy pohřbeni pod několikametrovou vrstvou vulkanického popela a pemzy. Jednou z obětí byl římský filozof a vědec Plinius starší, který zemřel na infarkt v nedalekých Stabiích (dnes Castellammare di Stabia). Jeho synovec Plinius mladší popsal hrůznou scénu ve dvou dopisech historikovi Tacitovi, který sepisoval historii neštěstí; napsal mj. že „nebe potemnělo jako v zavřené místnosti, když zhasnete lampu”.
Města na Amalfitánském pobřeží