Asi každý z nás snilo tom, jaké to je, když je jeho koníček zároveň prací. Všichni máme nějaké své volnočasové aktivity, koníčky. Jen málokdo ví, že obojí propojit není vůbec těžké.
Mnozí z nás budou namítat, že tohle je jen klišé. Slova, kdy někdo úspěšný káže těm, kteří to tak nemají. Kteří se lopotí v práci, svou práci nenávidí a chodí tam jen pro peníze. Ale je to o fylozofii, jak najít cestu k sobě samotnému. Vědět, co nás baví a co tím můžeme získat. Pojďme se podívat, jak to bylo u mě. Vše začalo při studiu mé vysoké školy.
Na vysoké jsem studoval jazyky a literaturu. Všichni mě od toho odrazovali, ptali se mě, zda nemám na něco lepšího. Čím více se mě ptali, tím více mě nahlodávali, zda mé rozhodnutí o studiu bylo správné. Ostatní jezdili na praxe, stáže a na další programy a já ne.
Jedno vím jistě: Je třeba dělat to, co tě baví a výsledky se později dostaví sami. Ale tohle necháme na později. Ještě o jedné věci, důležité, si musíme říci.
Pokud můžeš, pracuj zadarmo
Maximálně se snaž využít svůj čas při studiu. Není důležité co děláš, ale naopak využít ho. Tím vlastně získáš praxi do svého životopisu. Pak, jak budeš mít děti a hypotéku, si tohle nebudeš moci dovolit. Na vysoké můžeš dělat zadarmo a získat praxi. V běžném životě už ne. Vždy se sám sebe zeptej, zda z této práce budeš mít dobrý pocit, když ji budeš dělat. Pokud odpovíš ano, věnuj se jí a jednou se bude každá tahle práce pěkně výjmat v tvém životopise.
Jestli chceš, prozradím ti jedno tajemství: „Nejdůležitější jsou ty nejmenší rozhodnutí v životě“
Hodně z Vás se mnou nemusí vůbec souhlasit. Ale den má 24 hodin a většinu dne tvoří malá, nedůležitá rozhodnutí. Těch velkých je hodně málo. Proto rozhodují ty malé aktivity, rozhodnutí. Rozhoduješ se, co budeš dělat další hodinu. Ne co budeš dělat za týden.
Nedívej se tolik na cíle
Pokud ti něco říká jméno Petr Ludwig, již víš o čem budu hovořit. Pokud ne, zkus si přečíst jeho knihu a dovíš se toho mnohem více. Je to jednoduché.
Motivace
Pokud se začneš motivovat odměnami. Pokud si za úspěšný úkol, práci, dáš odměnu v podobě výletu či jen sladkostí, není to dobrá cesta. Nepovede se ti splnit úkol, začneš být frustrovaný, budeš z toho mít jen špatnou náladu. Tohle se nazývá venkovní motivace. Ale v podstatě jen vytrestáš sám sebe.
Když se začneš motivovat cíly, tak je to jen o něco lepší. Ale ideální situace to také není. Cíle jsou dlouhodobé, je to něco, co tě stále žene dopředu. Když se ti nepovede úkol, nevadí to, protože ten cíl ti nadále zůstal. Stále máš za čím jít dopředu, ten hnací motor tam je.
Hlavně to má být o tom, že děláme proto, že nás to baví. Žádná odměna, žádný cíl. Není to žádná hloupost, naopak. Pak se dostaví výsledky. Třeba jak u mě ….
A teď to hlavní, Praxe
Vraťme se ke mně na začátek. Jak jsem studoval na vysoké a hodně četl, studoval literaturu a jazyky. Přečetl jsem tak dvě knihy za týden. Díky tomu jsem moc času neměl, ale uvnitř mě bylo mnoho myšlenek. Na základě toho jsem začal psát blog s povídkami. Ze začátku to četlo jen několik lidí. Ale roky jsem se zlepšoval a teď mě to z větší části živí.
Bylo mnoho večerů, kdy jsem s pohárem vína, perem v ruce hovořil sám k sobě, přemýšlel o tom, zda to čmárání a psaní má smysl, když to nikdo ze začátku opravdu nečetl. Ale díky tomu, že mě to ohromně bavilo, tak jsem se stal časem v psaní opradu dobrým bez stanovení jakéhokoliv cíle na začátku.
Ze začátku se mi stávalo, že mezi hrstkou čitatelů se našli lidé, kteří po mě chtěli abych využíval tyhle moje schopnosti a dovednosti, co se týká psaní. Chtěli pomoci s překladem dramatické divadelní hry, či jen pomoci s texty jejich webů. Dělal jsem to zadarmo, ale byla to pro mě tehdy ta nejlepší praxe. A to jen proto, že jsem dělal to, co mě baví.
Podobný příklad se mi odehrál i s dovednostmi mluvení na mikrofon a hrou se zvuky. Ty jsem získal prací v rádiu. Říkal jsem si, kde bych tohle mohl jednou využít v praxi. Ale využil jsem je hned po nástupu do mé nynější práce. Hned druhý týden jsem nahrával anglické hlasy do tutoriálových videí.
A co tím chci vlastně vůbec říci?
Mohl bych ještě hodně dlouho pokračovat s příklady. Je to hlavně o tom, že svoje koníčky využiješ tehdy, když to vůbec nečekáš. Věnuj se jim, pracuj na svých dovednostech a uvidíš, že jednou se ti stanou prací. Nemusíš se do nich tlačit, sám je budeš dělat co nejvíce, a to zejména proto, že tě jen a jen baví.
Postupně se v nich staneš fakt dobrý a budeš profesionálem. Nakonec sám uvidíš, že děláš to, co tě baví a miluješ to, co děláš (žádné kyselé obličeje, znechucení) a do práce se můžeš těšit. Dělej to, co miluješ a vždy v tom budeš dobrý, možná nejlepší. Je to na tobě.