Ve Francii, kolébce vinařské tradice, se děje něco nečekaného. Dlouho bylo víno považováno za neodmyslitelnou součást francouzské kultury, národní hrdost a předmět obdivu a respektu po celém světě. Víno nebylo jen nápojem, bylo to umění, způsob života, symbol elegance a gurmánského požitku. Avšak v poslední době dochází k pozoruhodné změně. Víno už není tím nejoblíbenějším alkoholickým nápojem, jakým bývalo.
Tato změna by nebyla ničím zvláštním v zemi, kde by alkoholické preference mohly být různorodější nebo méně zakotvené v historickém dědictví. Ale ve Francii, v srdci vinařské oblasti, kde se tradice pěstování a konzumace vína datuje staletími zpět, je takový posun ve spotřebních návycích opravdu překvapující. Co je ještě pozoruhodnější, spotřeba alkoholu ve Francii roste, a to významně.
Zatímco to ještě nemusí znamenat přímý konkurenční boj o konzumenty mezi různými druhy alkoholických nápojů, podle odborníků je to jasný ukazatel generační výměny. Mladší generace přichází s jinými preferencemi a zvyky, které formují trh a spotřebitelské chování. A výsledkem? Ve Francii se letos stalo pivo nejoblíbenějším alkoholickým nápojem. Je to k nevíře, ale až 51 procent konzumentů nyní uvádí pivo na prvním místě svého seznamu oblíbených alkoholických nápojů. Tento fenomén je bezprecedentní, protože se tak stalo poprvé v historii a v zemi, kde bylo víno vždy na piedestalu.
Pivo si v posledním roce polepšilo o úctyhodných 12 procent oproti roku 2021 a v oblasti konzumace se dostalo na samotnou špici popularity. Emmanuel Ricard, zástupce Ligy proti rakovině, potvrzuje, že vliv na změnu spotřebních návyků ve Francii měla historická událost, a tou byla první světová válka.
První světová válka zásadně proměnila přístup Francouzů k pití alkoholu. Během válečných let byla zavedena strategie, že vojákům byly rozdávány litry alkoholu denně, především vína, s myšlenkou, že alkohol snižuje strach, zvyšuje odvahu a uvolňuje mysl. Po skončení války se vojáci vrátili do svých domovů, roztroušení po celé Francii, a pokračovali v konzumaci vína, na kterou byli zvyklí z front. To vedlo k nárůstu produkce vína i v oblastech, kde se historicky pilo více moštu nebo piva. Po dvou světových válkách se tak víno začalo ve velkém konzumovat v celé zemi.
Víno bylo v minulosti vnímáno jako nápoj dělníků a manuálně pracujících lidí, kteří věřili, že jim dodá sílu a energii potřebnou pro fyzickou práci. Bylo to něco jako výživný doplněk. Nicméně, s rozvojem kancelářských prací a změnou životního stylu došlo i ke změně v konzumaci alkoholu. Generace našich prarodičů byla zvyklá pít lahev vína na osobu ke každému jídlu, zatímco mladší generace již nepije tak často ani tolik.
Reklamní průmysl se také podílel na změně pitných návyků. Zákon o zákazu reklamy na alkohol byl uvolněn natolik, že reklama na alkohol se mohla pojívat s informacemi o turismu. Reklamy se zaměřovaly na tradici, kulturu, ekoturismus a gastronomii, ale hlavním poselstvím byl alkohol. Tento trend postupně vrátil reklamu na alkohol zpět do veřejného prostoru, čímž byl původní záměr zákona o omezení reklamy na alkohol v podstatě zrušen.