Pod pojmem korzár bychom měli rozumět piráta, který má „povolení na svou živnost.“ Kdysi toto povolení vydávali hlavně angličtí panovníci svým vlastním pirátům, kteří propadaly španělské galeony a získanou kořist dávali králi. Za odměnu dostávali majetky a šlechtické tituly. Takovým korzárem, a snad i nejznámějším, je sir Francis Drake.
V 20. století se však pojem korzár opět dostává do povědomí. Opět zde máme pirátů, bojujících pod vlajkou svého pána, akorát s tím rozdílem, že za odměnu dostávali vyšší hodnosti s vyznamenáními a vlajka, pod kterou bojovali, je zbarvená krví milionů mrtvých.
„Nebyly to jen nacistické ponorky, které způsobovaly obrovské ztráty Spojencům hlavně v Atlantiku. Nacističtí Korzáři způsobovaly ztráty Spojencům ve všech oceánech. “
Cesta kormoranu
Úkolem těchto korzárů bylo zajetí obchodních lodí a tankerů, narušování spojeneckých zásobovacích tras a boj s nepřátelskými plavidly. Zajaté lodě, hlavně tankery, byly po zajetí posílány do Německa. Mnoho obchodních lodí bylo samozřejmě potopených. Avšak nejvyhledávanějším cílem byly velrybářských lodí, které byly snadno předělávané na kladení min. Spolu s hlavní velitelský lodí vytvořili flotilu, někdy tvořící i dvě desítky plavidel.
Oblíbenými hlavními loděmi korzárů byly pomocné křižníky. Oproti normálním křižníkem byly sice menší, ale také disponovaly slušnou palebnou silou. Výzbroj se s každým plavidlem lišila.
Rychlost těchto plavidel byla, oproti velkým bojovým lodím, větší. Dokonce se daly velmi jednoduše zamaskovat tak, aby vypadaly jako obyčejné obchodní, dopravní nebo velrybářských lodě. Základem byl buď jeden typ lehkého křižníku nebo narychlo přestavěna obchodní loď.
Největší rozmach „korzárů“ se odehrával během celého roku 1941. Průměrná operační doba (od vyplutí až po, většinou, potopení) trvala až celý rok!
Během téměř 365 dní kladli „Korzáři“ miny, jimiž úspěšně blokovali přístavy (i při pobřeží Austrálie, kde tímto způsobem zablokovali přístavy Melbourne, Sydney a Adelaide), potápěli obchodní lodě a, jako správní piráti z romantických románů, sváděli kruté souboje s válečnými loděmi břitů. Tyto souboje byly většinou záhubou korzárských lodí. Místa jejich operací byly hlavně v Indickém oceánu, ale několik soubojů se spojeneckými loděmi se odehrálo iv Atlantském a Tichém oceánu.
Když 3. ledna 1941 vyplavaly „Korzáři“ s lodí Kormoran na výpravu z Atlantského do Indického oceánu, určitě netušili, že se zapíší do dějin jako „Korzáři, kteří potopili křižník.“ První úspěchy fregatního kapitána Detmersa a jeho posádky přišli již 6. a 18. ledna, když potopili dvě lodě. Od února do března se jim podařilo setkat s ponorkou U- 124 a doplnit zásoby z křižníku Admiral Scheer.
V březnu se podařilo korzárem zajmout francouzský tanker a poslat ho do Německa. Až v polovině dubna dorazil Kormoran bezpečně do Indického oceánu, kde začal vykonávat svou pirátskou činnost. Zajímal a potápěl lodě, kladl miny.
V říjnu se Detmersovi podařil první husarský kousek. S kormoránů se přiblížil ke Madagaskaru, aby se setkal s lodí Kurmerland, od níž dostal zásoby.Odtiaľ se Kormoran vydal na cestu, na jejímž konci bude trofej největší …
Loď zamířila přes celý Indický oceán k australské přístavnímu městu Perth. Detmers chtěl zaminovat vjezd do tohoto přístavu, co se jeho posádce podařilo. Dosud měli „Korzáři“ na kontě 9 potopených a 1 zajatou loď.
19.listopadu však přišlo k střetu mezi kormorány a britským lehkým křižníkem HMAS Sydney.Táto část příběhu udělá z kormoránu legendu.
Detmers, i přes fakt, že jeho loď nepřežije útok křižníku, se jako správný pirátský kapitán pustil nelítostně do boje. Využil maskování Kormoranu (původně bylo plavidlo maskovány jako sovětská nákladní loď Wjatscheslaw Molotow) za nizozemskou loď, a když se mu podařilo bez podezření Britů přiblížit se na vzdálenost asi 900 metrů, vypálil torpéda, které zasáhly a těžce poškodily křižník. Nastal krátký, ale intenzivní souboj dělostřeleckých granátů obou lodí, ze kterého vyšel vítězně Kormoran, avšak po zásahu granátem měl zničenou strojovnu.
Když už bylo jasné, že Detmers a jeho „Korzáři“ vyhráli a pozorovali svou potápějící se trofej, nepočítaly s posledním vzdorem křižníku. Ten stihl před úplným potopením vypálit torpéda. Ty sice netrefili Kormoran, který se jim elegantně vyhnul, avšak požár ze strojovny pochytil další části lodi.
Proto nařídil kapitán opustit loď, která se o půlnoci, krátce po britském křižníku, také potopila.
Některým „korzárům“ se podařilo doplavat na australské pobřeží, některých zachránili jiné britské plavidla. Jen před nedávnem byl objeven vrak HMAS Sydney. Je jasným důkazem neuvěřitelného souboje „Davida s Goliášem,“ který se tentokrát sice skončil smrtí obou rivalů, ale nikdy se na něj nezapomene, tak jako na „Korzár hákového kříže.“