Jak lidské tělo stárne, jeho tkáně akumulují vyšší koncentrace takzvaných senescentních buněk, které již nemají schopnost se dělit a místo toho urychlují proces stárnutí. Zkoumáním tohoto procesu u disků (plotének) v páteři vědci ukázali, jak takzvané senolytické léky, které odstraňují tyto destruktivní buňky, mohou zabránit zhoršování souvisejícímu s věkem, což zvyšuje vyhlídky na novou léčbu bolesti zad u lidí bez použití opioidů.
Od svého vzniku v roce 2015 ukázaly senyolytické léky, které se zaměřují na stárnoucí buňky, značný příslib v oblasti výzkumu zaměřenému na postupy proti stárnutí. Viděli jsme, jak tato relativně nová třída léků může prodloužit život myší, ale velká část příslibu spočívá v jejich potenciálu zlepšit naše zdraví nebo prodloužit část života, kterou strávíme zdraví. Vědci přitom také ukazují, jak lze použít k omlazení starých buněk u hlodavců a k tomu, aby se znovu chovaly jako mladé buňky. Bolest zad související s věkem je běžným stavem a je v přímém rozporu s myšlenkou dlouhotrvajícího zdraví, ale prostřednictvím dalších experimentů na hlodavcích vědci ukázali, jak by senyolytické léky mohly změnit scénář. Většina chronických bolestí zad postihujících dospělé je spojena se zhoršením stavu páteřních plotének, které skýtají podporu obratlů. Přestože chirurgie a injekce steroidů mohou pomoci, nejsou vhodné pro všechny a mohou mít omezenou účinnost. Léky proti bolesti na bázi opiátů jsou sice silné a účinné, ale přináší riziko závislosti. Senescentní buňky způsobují poškození z velké části vylučováním škodlivých enzymů a zánětlivých proteinů, které postihují sousední tkáně, a tím, že je senolytická léčiva vyjmou z působnosti, vytvářejí prostor pro zdravé nové buňky, které je nahrazují a zlepšují funkci tkání. I když v řadě oblastí prokázaly příslib slib, autoři nové studie poznamenávají, že neexistují žádné záruky, pokud jde o to, jak budou fungovat na dalších místech v těle.
„To, že léky působí v jedné tkáni, neznamená, že budou fungovat i v jiné,“ říká autor studie Makarand Risbud z Univerzity Thomase Jeffersona. „Každá tkáň je jiná.“
Výzkumný tým provedl experimenty, ve kterých byly mladým, středně starým a starším myším podáván každý týden směs senolytických léků obsahující dasatinib a kvercetin, dva léky, které jsou v současné době předmětem klinických studií pro léčbu zjizvené plicní tkáně. Léčba skutečně měla účinek, ale ne přesně takový, jak vědci očekávali. Vědci předpokládali, že léky budou mít nejhlubší účinek na starší zvířata s větší koncentrací stárnoucích buněk, ale ve skutečnosti to byla mladší zvířata, která zaznamenala největší přínos. Ta, spolu s myšmi středního věku, vykazovala menší degeneraci disku a méně stárnoucích buněk v době, kdy dosáhla vysokého věku, než skupina kontrolních myší, kterým bylo podáváno placebo.
„Očekávali jsme, že v tkáních se značným biologickým stárnutím by odstranění stárnoucích buněk znamenalo velký rozdíl, ale nestalo se tak,“ říká doktor Risbud. „Terapie byla nejúčinnější, když jsme začali léčit myši, u kterých se stárnoucí buňky teprve začaly objevovat. Naše zjištění ukazují, že pokud jsou senolytické léky podány včas, mohou ve skutečnosti zpomalit degeneraci disku. Jedná se o nový preventivní přístup.“
To, že myši od mladého věku vyžadovaly týdně injekci senolytických léků, je v současné podobě jasnou nevýhodou přístupu, ale co je důležité, vědci neuvádějí žádné nepříznivé účinky dlouhodobé léčby. Tím, že studie ukázala, že mohou tyto látky zmírnit věkem podmíněné degenerace páteřních plotének, položila slibný základ pro další zkoumání, jak by jednoho dne mohly zmírnit bolesti zad u lidských pacientů.
„Náš výzkum otevírá cestu k přenesení těchto studií nejprve do preklinického modelu na zvířatech a poté do klinického testování na lidech,“ říká Dr. Risbud.