Minimalismus vs. maximalismus – který je stylovější?

Poslední dva roky plné karanténních opatření přiměly mnohé z nás vidět důležitost našeho domova jako útočiště před okolním světem. To, jak vypadá vnitřek našich obytných prostor, je odrazem toho, kdo jsme a díky čemu se cítíme klidní a šťastní. Minimalismus a maximalismus jsou dva styly interiérového designu, které promlouvají k našim rozdílným osobnostem. Někomu pomáhá čistý strohý domov s bílými stěnami, aby se cítili klidně s oceňováním maličkostí. Pro jiné je maximalismus konečným uklidňujícím posilovačem nálady, vizuální připomínkou oblíbených předmětů nashromážděných za život. Zde vyznavačky minimalismu a maximalismu diskutují o výhodách každého z přístupů.

Na straně minimalismu: Tina Charisma, spisovatelka a moderátorka Ted Talk

K minimalismu jsem měla zpočátku výhrady. Jako sociální inovátorka, která strávila svou kariéru řešením problémů spojených s nerovnostmi, jsem vnímala minimalismus jako téma, kterým se mohou zabývat jen bohatí. Nedokázala jsem si představit, že bych v práci říkala lidem, kteří občas ani nevěděli, kde seženou další jídlo, že „méně je více, zbavte se doma nepořádku.“ Méně čeho?

Minimalismus ale není jen o designové estetice. Je to filozofie s holistickými výhodami, jak tvrdí autoři a podcasteři Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus ve svém dokumentárním seriálu na Netflix Less Is Now. Stejně jako spisovatelka Marie Kondo i tato dvojice obhajuje proces odstraňování nepotřebných a nevyhovujících věcí ve Vašem životě a ponechání pouze těch, které zvyšují Vaše štěstí. Jejích slovy „vytvořili jsme Less Is Now, protože jsme chtěli prozkoumat výhody začít znovu s méně“.

Naše digitální spotřeba přidává vrstvu přílivu, před kterým minimalisté varují, takže se zaměřujeme na věci, na kterých záleží nejvíce. Je to o klidu a jasnosti. Nedávno při nastavování okna v mé ložnici se ohnula západka, což způsobilo, že se okno zaseklo a nešlo zavřít. Navzdory mým stálým snahám o nápravu narůstal pocit frustrace a podráždění. Vzdala jsem to. Na zlomek vteřiny jsem jen tak stála a nasávala studený vzduch, který vnikal dovnitř. Pamatuji si, že jsem cítila vánek, když jsem to nechala být. Chladný vzduch mě objal. Připadalo mi to jako poddat se přírodě a nechat se ochladit, nechat otevřené okno a pustit dovnitř trochu vzduchu. Žít maličkostmi vždy bylo základním aspektem mého života, který sdílím s kolegy minimalisty.

 

Žít maličkostmi bylo vždy základním aspektem mého života, který sdílím s kolegy minimalisty

Termín „minimalismus“ byl původně spojován s uměleckou scénou konce 50. let. Esteticky příjemné umění jednoduchosti bylo reakcí na abstraktní expresionistické hnutí 50. let, které minimalisté považovali za sentimentální a snobské. Místo toho si nová vlna umělců myslela, že umění by nemělo odkazovat na umělcovu emocionální situaci – mělo by být zbaveno vnějších motivů a významu a mělo by být hodnoceno jako umělecké dílo a nic víc. Dnes se z něj stal zastřešující pojem pro popis nejen žánru umění, ale mimo jiné také určitého způsobu oblékání a typu interiérového designu. Je to vzhled vyznačující se řádem, jednoduchostí a harmonií. Moje láska k jasným barvám, módě a technice s sebou nese určité kontrasty k obyčejné bílé estetice spojené s minimalismem. Moje vlastní naléhavá potřeba hledat minimální cestu začala před několika lety zhroucením mé vysoké vestavěné skříně. Uvědomila jsem si, že nepotřebuji všechny ty šaty a boty a doma si uklidila. Nyní beru spíše z minimalistického tábora s jeho účelovostí a klidem. Raději se obracím k organizovanosti než k nepořádku. Můj byt je typickým příkladem minimalistického obytného prostoru s neutrální estetikou a uspořádáním. Funkční, malý, ale útulný. Moje svatyně, můj klid. Většinu svého majetku jsem darovala předtím, než jsem se nastěhovala. Umožnilo mi to cítit se svobodně, vytvořit uklidňující atmosféru a zároveň žít udržitelněji.

Minimalisté mohou mít mnoho podob – samozřejmě existují hledači radosti, kteří se zaměřují na to, aby byl dům promyšlený a uspokojující. Také někteří aktivisté a ekologové dokazují, že jsou skvělými příklady minimalistů prostřednictvím svých vědomých morálních nákupů a recyklace. Každý má svou cestu k minimalismu; spisovatelka Christine Platt, známá také jako Afrominimalist, se podělila o svou cestu: „Zavázala jsem se, že se svým excesem něco udělám. Jediné slovo, které se při mém hledání neustále objevovalo, byl minimalismus. A tak moje cesta začala. Minimalismus je osvobození.“

Shira Gill, organizátorka domova a autorka, tvrdí, že minimalismus nemusí být přísný nebo strohý. I když je její filozofie inspirována jednoduchostí, nelituje toho. „Jako zaneprázdněná pracující máma, která náhodou miluje hezké věci, jsem si upravila minimalistickou filozofii tak, aby fungovala pro můj skutečný život. Minimalismus definuji ne jako absenci nebo nedostatek něčeho, ale spíše jako dokonalé množství. Minimalismus může pro různé lidi znamenat různé věci.“

 

Minimalismus je osvobození

Kulturní posuny v průběhu let vedly k tomu, že se naše nákupy staly rozšířením nebo součástí naší identity, někdy symbol věcí, kterým chceme dostát. Výzkum provedený American Psychological Association ukazuje, že materialismus a nadměrná spotřeba obecně plodí nespokojenost. Když jsem vyrůstala, byla u nás fráze „čistota/pořádek je hned vedle zbožnosti“ běžná. Také Science Daily potvrzuje, že přeplněný prostor může často vést k nepořádku mysli, zatímco výhody, které přináší uklizené prostředí, mají potenciál podporovat duševní zdraví a život. Z pohledu sociálního rozvoje zůstává rozhodnutí být minimalista nebo maximalista velkým privilegiem, když vezmeme v úvahu nedostatek volby, kterou mají mnozí na celém světě, pokud jde o domov. To, jak žijeme, přispívá k našemu zdraví a pohodě. Ať už je to méně nebo více, měli bychom ocenit radost, kterou tato volba přináší.

Na straně maximalismu: Abigail Ahern, interiérová designérka a autorka

Největší adrenalin mám, když lidé vidí můj domov a spadne jim čelist až na podlahu. Jejich oči tančí, usmívají se a nevědí, kam se dívat dřív. Jsou přitahovány tolika směry, působí vzrušeně a zaujatě – a přesně tak se cítím i já. Pouhým přechodem na maximalismus změníte to, jak se Vy a ostatní v prostoru cítíte. Je to ohromující. Maximalismus přináší do domova radost. Zvedne náladu a dodá inspiraci. Maximalistické interiéry mají takovou emocionální kvalitu, protože vyžadují, abyste čerpali z věcí, které máte rádi. Maximalismus posouvá hranice a zpochybňuje pravidla, a tím vyvolává takovou emocionální reakci. Ať už je Váš byt velký nebo malý, vlastní nebo pronajatý, ať žijete v centru města nebo na jeho okraji, na venkově nebo na samotě, tento styl říká, abyste se obklopili věcmi, které máte rádi, věcmi, které rezonují s Vaším srdcem. Obklopovat se věcmi, které milujeme, díky kterým se cítíme o něco šťastnější, radostnější a okouzlenější, je velmi důležité. Naše čtyři stěny jsou jediným místem bez autority a pravidel; jsou naší vlastní osobní svatyní, místem, kde můžeme uniknout a restartovat se. Neměly by být kopií ostatního. Maximalistické interiéry především nesou myšlenku, aby domov působil příjemně a pohodlně, od měkkého osvětlení až po koberce na podlaze. Vytvářím prostory, které podněcují konverzaci a vyvolávají tak nesmírné osobní potěšení. Od té doby, co jsem přešla k maximalismu, mám větší důvěru ve své interiéry. Dívám se více ven, napříč kulturami, styly, věky a epochami.

 

Maximalismus přináší domů radost

V minulosti měl maximalismus špatný zvuk, protože může vypadat, jako by prostory vyzdobil někdo, kdo při kocovině vypil 7 šálků kávy. Maximalismus byl spojen s chaosem, nepořádkem a bezmyšlenkovitostí, které působily nesouvisle a vůbec neklidně. Naplnit dům hromadou věcí nebo pastiší minulosti, kde jsou police zaplněny náhodným sortimentem věcí, není to, co chceme. Přimlouvám se za nový druh maximalismu, který působí více uspořádaně, uváženě, zorganizovaně a magicky, kde se spojuje vizuální kakofonie kusů. Mnoho čehokoli, ať už jde o barvy, textury nebo styly, může způsobit, že bude místnost rušná a zahlcující, ale když věci ovládnete například snížením počtu barev nebo opakováním zadních materiálů, vytvoříte rámec, který okamžitě harmonizuje a vypadá elegantně. Nejlepší maximalistické interiéry mají silnou identitu s jasným smyslem pro to, co jsou. Kombinují mnoho protichůdných komplikovaných prvků a jsou hravé, ale vždy krásné, sofistikované a zdrženlivé. Věřte nebo nevěřte, život s maximalistickým interiérem nemá nic společného s materialistickým postojem. Zato jde o to mít ve svém životě kousky, které Vám něco připomínají, např. výlet do Asie, vzpomínku na milovanou osobu nebo obrázek namalovaný Vašimi dětmi. Jde o „kurátorství“ vlastních vzpomínek a to se Vám nepodaří, pokud je vše dobře ukryté. Žádné věci, žádné příběhy. Žádné příběhy, žádné kouzlo.