Historie Moulin Rouge je neodmyslitelnou součástí historie samotné Paříže. Její počátky se datují do konce 19. století, konkrétně do roku 1889, který byl ve Francii do značné míry ovlivněn hospodářskou a sociální proměnou po porážce Napoleona III. ve francouzsko-pruské válce v roce 1870. Konec války a následná hospodářská krize, která trvala až do roku 1896, zanechaly v zemi hluboké jizvy. Francie se však nenechala zlomit a snažila se své rány zacelit tím, že se ponořila do atmosféry radosti, oslav a lehkosti. Tento nový dech, který napadne celou Francii, byl cítit nejvíce v Paříži.
Paříž se stala městem všech možných výstřelků, kde dobová euforie nahradila temnotu a zlo způsobené válkou. Byla to doba, kdy Evropa zažívala velký sociální, politický a ekonomický pokrok. Převládala zde atmosféra optimizmu a pozitivního pohledu do budoucnosti, která se snažila zapomenout na rány z minulosti. V srdci Paříže, která se nacházela uprostřed urbanizace a modernizace, se střední třída, buržoazie, těšila z ekonomického rozmachu a užívala si života v kavárnách, kabaretech a koncertních sálech. Byl to začátek období zvaném Belle Epoque.
V srdci tohoto období, plného radosti a vzrušení, se nacházel kopec Montmartre. Byl to skutečný symbol té doby. Jeho koncertní sály a kavárny se staly emblémy Paříže. Bylo to místo, kde se konaly velkolepé oslavy, které trvaly téměř 40 let.
Právě v této atmosféře a v tomto kontextu otevřel Moulin Rouge 6. října 1889 poprvé své brány. Kabaret, který se nachází na úpatí Butte Montmartre, se stal okamžitým hitem. Jeho provozovatelé, Joseph Oller a Charles Zidler, měli jasnou vizi. Chtěli, aby se Moulin Rouge stalo skutečným centrem nočního života ve městě. A jejich vize se naplnila. Kabaret si získal přízeň široké veřejnosti. Buržoazie hledající rozmařilost a zábavu sem chodila za radostí a vzrušením. Malíři a spisovatelé se nechávali inspirovat jedinečnou atmosférou kabaretu a zážitky odtud se staly základem pro jejich nejkrásnější díla.
Výzdoba kabaretu byla unikátní. Nejvýraznější byl mlýn s velkými křídly, natřený na červeno. Byl doplněn o mlynáře a mlynářku, kteří si vyměňovali významné pohledy do oken. Uvnitř byl obrovský taneční parket s malým jevištěm. Stěny byly pokryty zrcadly, která odrážela měkké světlo z velkých lustrů visících u stropu. Za mlýnem byla zahrada určená pro slunečné dny, kde byla umístěna obrovská socha slona, kterou vytvořil francouzský malíř a karikaturista Adolphe Léon Willette. Bylo to prostředí, které bylo pro svou dobu naprosto revoluční. Moulin Rouge se stal jedinečným místem, které nemělo obdoby. Jeho úspěch byl monumentální.
Moulin Rouge, který byl chápán jako chrám oslav a tanců, si najal nejslavnější tanečníky své doby. Nejvíce se však proslavil díky tanci zvaném Quadrille, který vytvořila tanečnice Bal Mabille Céleste Mogador v roce 1850. Tento tanec dal vzniknout nejslavnějšímu pařížskému tanečnímu kroku, francouzskému Cancanu. Tanečnice Cancan, oblečené v černých punčochách, podvazcích, krajkách a svůdných volánech, doslova uchvacovaly návštěvníky Moulin Rouge. Mnoho z nich, jako La Goulue, Miss Jenny nebo Nini Pattes-en-l’air, se stalo symboly kabaretu a lákalo publikum toužící po vzrušení. Velký francouzský malíř Henri de Toulouse Lautrec zvěčnil tyto scény barevného tance a nočního šílenství v některých ze svých dnes již slavných děl.
Takto se zrodila a rozvíjela historie Moulin Rouge, jednoho z nejslavnějších kabaretů na světě. Věrně odrážela proměnu francouzské společnosti v období Belle Epoque a stala se symbolem Paříže, města plného radosti, veselí a životní energie.