Div byzantské architektury
V 16. století Francouz při návštěvě turecké Konstantinopole zaslechl zvláštní příběhy o místních lidech, kteří vytahují čistou vodu a dokonce i loví ryby z děr přímo ve svých sklepech. To ho zaujalo spolu legendami o velkých podzemních chrámech a se rozhodl podzemí prozkoumat. Při dalším pátrání pak znovuobjevil podzemní div, největší z dávno zapomenutých cisteren připomínajících paláce a pocházejícím Byzantské říše. V umělém sladkovodním jezeře o velikosti dvou fotbalových hřišť plavaly ryby a klenutý cihlový strop podpíralo 336 sloupů vysokých 9 m, podle všeho sebraných ze starších římských staveb.
Cisterna, která se dochovala ve výborném stavu i přes staletí konfliktů a obléhání města, byla postavena v roce 532 n.l. byzantským císařem Justiniánem I., aby zásobovala čistou vodou palác a okolní budovy. Turecky se ji říká Yerebatan Sarayi („Zatopený palác“), a také Cisterna Bazilika, protože se nachází na místě starověké baziliky.
V době, kdy Justinián započal se stavbou cisterny, byla Konstantinopole ve stínu ničivého povstání Niká, které se odehrála v lednu toho roku. Byla to jakási byzantská obdoba násilností na fotbalových zápasech, které se však mohutně vymkly kontrole; započaly kvůli velmi sledovanému závodu koňských vozíků a vyvrcholily vypálením velké části metropole, přičemž bylo Justiniánovými vojsky zabito asi 30 000 vzbouřenců. Cisterny pak byly součástí nápravy následků a rekonstrukce města. V minulosti si návštěvníci mohli vypůjčit člun a proplouvat kolem sloupů v šeru s kapající vodou. Při opravách na konci 80. let 20. století bylo vyčištěno zanesené dno, nainstalováno osvětlení a vyvýšené chodníky a zřízena kavárna pro návštěvníky. V mělké vodě stále žijí ryby, které pomáhají udržovat její čistotu.
Dvě obrovské hlavy Medúzy tvoří základny sloupů na vzdáleném konci nádrže a představují záhadu do dnešního dne. Je pravděpodobné, že byly vzaty ze staršího pohanského chrámu, kde motiv gorgony Medúzy sloužil jako ochranný symbol. Je možné, že poloha obou hlav, jedna obráceně a druhá na boku, byla záměrná jako výraz moci nové křesťanské říše. Ale ani nelze vyloučit, že tyto kameny prostě jen měly správnou velikosti.
Pod ulicemi a domy v Istanbulu se ukrývají stovky starověkých cisteren a nádrží. Jedna ze dvou, které jsou přístupné veřejnosti, největší Cisterna Bazilika (Yerebatan Sarnıcı) představuje nejoriginálnější turistickou atrakci města. Na rozdíl od Jamese Bonda, který zde musel veslovat na člunu ve filmu Srdečné pozdravy z Ruska (1963), Vy se můžete klidně procházet lesem stovek kamenných sloupů a užívat si příjemný chládek v podzemí během horkého letního dne.
Hlavní atrakce tureckého Pamukkale a Hierapole
Cisterna Bazilika – podzemní katedrála
Vstup do istanbulské Cisterny Baziliky se nachází naproti ikonické stavby Hagia Sofia. Obrovská podzemní vodní nádrž byla postavena v roce 532 n.l. za vlády císaře Justiniána, aby zásobovala vodou Velký palác. Jedná se o úžasné dílo technického umu té doby, které jen potvrzuje vrcholné období Byzantské říše. Cisterna Bazilika, pojmenována podle baziliky Ilius Basilica, má délku 143 m a šířku 65 m. Její strop podpírá 336 mramorových sloupů většinou v jónské a korintském stylu a vysoké 9 m. Sloupy jsou uspořádány v rozestupech 4 m, ve 12 řadách s 28 sloupy. Cisterna mohla pojmout 80 000 m3 vody, která sem přitékala z „vodárny“ Eğrikapı v lese Belgrade Forest vzdáleném 19 km od města. Do centra města ji přiváděl Valensův akvadukt (Bozdoğan Sukemeri) dlouhý 971 m a Mağlovův akvadukt (Mağlova Sukemeri) dlouhý 11 545 m, který nechal postavit císař Justinián I.. Nádrž byla po celá staletí zapomenuta a jen náhodou ji znovu objevil Francouz P. Gyllius v roce 1545.
Návštěva Cisterny Baziliky
Po vyčištění a opravě Cisterny Baziliky ji v roce 1987 správa města Istanbulu zpřístupnila veřejnosti. Poté, co sestoupíte po schodišti do podzemního prostoru, se můžete projít po betonových vyvýšených chodnících v tlumeném osvětlení a příjemně chladném prostředí. Určitě jděte až na samý konec do levého zadního rohu, kde můžete spatřit dvě obrovské hlavy Medúzy. Hlavy sloužily jako základny sloupů, jedna z nich je postavena obráceně a druhá leží na boku. Jejich umístění i původ zůstává dodnes tajemstvím, ale existují teorie, že byly zrecyklovány ze starší budovy z pozdního římského období. V antice – stejně tak jako dnes – se motiv hlavy Medúzy používá na odvrácení zla.
Adresa: Yerebatan Sarnıcı, Yerebatan Caddesi 13, Sultanahmet – Istanbul