V době absolutistické monarchie měl zámek ve Versailles za úkol oslňovat. Dechberoucí palác se stal reprezentativním sídlem Ludvíka XIV. a symbolem jeho moci. Ostatně byl to „král slunce“, kolem něhož se točil svět – doba jeho vlády byla později nazvána Le Grand Siècle (Velké století). Více jak 50 let strávil Ludvík XIV. budováním, rozšiřováním a zdobením venkovského panství, který zdědil po svém otci Ludvíku XIII.. Původní malý zámek (předtím lovecká chata) ve Versailles byl postupně proměněn v nejvelkolepější palác v Evropě.
Aby realizoval vizi Ludvíka XIV., architekt Louis Le Vau vytvořil rafinovaný neoklasicistický palác, zatímco Jules Hardouin-Mansart později doplnil honosný Zrcadlový sál. Zámek je nejlepším příkladem francouzského klasicismu, který v 17. století představoval standard pro královské dvory. Idylické přírodní prostředí Versailles skýtá krásné pozadí pro zámek, ale také sloužilo dalšímu účelu. Musela se sem z Paříže přestěhovat státní správa a dvůr šlechty. Když dvořané přijeli do Versailles, byli na pozemcích Ludvíka XIV., a velkolepost paláce jim připomínala královu moc a slávu. Následní monarchové, Ludvík XV. a Ludvík XVI., zanechali svou stopu na zámku ve Versailles v podobě elegantní barokní a rokokové výzdoby, a také nádherných zahrad. Během vlády Ludvíka XIV. se prosadil luxusní životní styl a okázalé prostředí, avšak zábava skončila s Francouzskou revolucí. Dnes je zámek ve Versailles s jeho 2300 místnostmi na seznamu památek UNESCO a nabízí pohled na okázalý životní styl v době „starého pořádku“ (Ancien Régime) ve Francii. Panství Chateau de Versailles má rozlohu 800 ha a rozsáhlý areál je přístupný veřejnosti. Většina paláce, včetně apartmánů krále a královny, je možné se vstupenkou navštívit. Do Versailles se dostanete z Paříže pomocí kombinace pařížského metra a vlaku, ale pohodnější je zúčastnit se celodenního výletu z Paříže, která zahrnuje přímou dopravu autobusem nebo minivanem.
Adresa: Château de Versailles, Place d’Armes – 78000 Versailles
Lesknoucí se Zrcadlový sál je nejslavnější část Versailles. Architekt Jules Hardouin-Mansart vymyslel zcela nový mimořádný vzhled oslnivého barokního sálu, který byl vytvořen v letech 1678-1684. Mansartovi se podařilo dosáhnout prostředí velkoleposti, jaké si Ludvík XIV. představoval. Sál dlouhý 73 m má na stěnách 17 masivních zrcadel, každé složené z 18 segmentů. Složením více jak 300 segmentů zrcadel bylo dosaženo mimořádného efektu. Místnost se leskne v denním světle, které dovnitř dopadá okny a odráží se v zrcadlech. Extravagantní křišťálové lustry, pozlacené sochy a nádherné stropní malby přispívají ke zvýšení velkoleposti. Sál určený k reprezentaci a dojmu tvořil chodbu mezi apartmány krále a královny – tzv. Velkými apartmány. V tomto úžasném sále čekali dvořané, až se dostaví král a královna. Při zvláštních příležitostech sloužil Zrcadlový sál k ceremoniím, plesům, koncertům a diplomatickým akcím. V historickém sále byla v roce 1871 vyhlášena Německá říše a v roce 1919 podepsána Versailleská smlouva. Na obou koncích Zrcadlového sálu jsou umístěny další nádherné sály: Salon de Guerre (Salon války) s obrazy znázorňujícími vojenská vítězství a Salon de Paix (Salon míru) se nástropní malbou od Charlese Le Bruna a portrétem Ludvíka XVI. od Françoise Lemoynea. Zrcadlový sál je obrácený k Parterre d’Eau (Vodní parter), který tvoří okrasná jezírka formálních zahrad zámku. Obrovská okna od podlahy ke stropu v Zrcadlovém sále dokonale rámují výhled do zahrad. Skutečně mimořádný zážitek nabízí představení Royal Serenade konané v Zrcadlovém sále vždy v sobotu večer, od poloviny června do poloviny září. Royal Serenade rekonstruuje scénu z královského dvorského plesu včetně autentických kostýmů ze 17. století a zábavy, kterou představují tanečníci z Compagnie de Danse l’Éventail a hudebníci z Folies Françoises.
Králův státní apartmán zahrnuje královské ložnice a další soukromé místnosti, které byly přístupné veřejnosti při každodenních ceremoniích a oficiálních setkáních. Série sedmi salonů (přijímacích pokojů) byla označována jako „přehlídkový apartmán“, protože dvořané místnostmi denně procházeli při své cestě do kaple. Salony byly pojmenovány podle řecko-římských bohů a mytologických postav, což vytvářelo spojení mezi vládou Ludvíka XIV. a historií západního světa.
I když je uspořádán stejným způsobem jako Královský státní apartmán, Královnin apartmán vykazuje více ženské citlivosti. Místnosti jsou v květinovém jemném stylu a dochovala se výzdoba z doby Marie-Antoinetty.
Série místností nabízí pohled na soukromý život (včetně společenských akcí) francouzské panovnické rodiny. Tato část zámku je přístupná pouze s komentovanou prohlídkou (není součástí standardní „Vstupenky do Paláce“).
Krásně uspořádané zahrady ze 17. století, které jsou mistrovským dílem krajinného architekta Andrého Le Nôtre, představují spíše umělecké dílo než přírodní scénu. Perfektně zastřižené křoví a upravené trávníky jsou tvarovány do geometrických vzorů charakteristických pro francouzské formální zahrady. První dojem vytváří Parterre d’Eau (Vodní parter), což jsou dvě okrasná jezírka s fontánami a sochami. Pro dosažení většího vizuálního efektu dal André Le Nôtre zahradě symetrickou podobu. To umožňovalo daleký výhled (Grande Perspective), který se táhne od Parterre d’Eau k Allée Royale po ose východ-západ. Za Parterre se nachází Les Allées, rozsáhlé stezky, které návštěvníky lákají k procházce. Allée Royale (Královská cesta), známá také jako Tapis Vert (velký trávník) vede k Apollonově fontáně (Bassin d’Apollon), které dominuje známá socha slunečního boha Apollóna od Charlese Le Bruna, symbol Ludvíka XIV.. Po celé zahradě najdete okrasná jezírka a květinové záhony. Dále je zde zeleninová zahrada a L’Orangerie, kde měl Ludvík XIV. v zimním období schované pomerančovníky, citronovníky, oleandry a granátovníky. Oranžerie, kterou vytvořil v roce 1663 Louis Le Vau, dodnes obsahuje ovocné stromy, z nichž některé jsou staré více jak dvě staletí. V letním období jsou pak tyto stromy vyneseny ven na parter Oranžerie. Klasická kolonáda od Mansarta je jedno z nejtišších míst v parku. Dále pak najdete Les Bosquets („Háje“), odlehlou část porostlou lesem. Pokud se sem vydáte na jaře nebo v létě, snažte se navštívit některou ze show zahrnujících fontány a hudbu.
Velký Trianon (Grand Trianon) je nádherný neoklasicistický palác vytvoření pro milenku Ludvíka XIV., Madame de Montespan. Krásný palác s peristylem z růžového mramoru z Languedocu byl vybudován v letech 1678-1688 podle architektů Jules Hardouin-Mansarta a Roberta de Cottea. Velký Trianon stojí na elegantní vyvýšené terase s arkádami, které nechávají vyniknout kráse růžového mramoru. Budova má dvě křídla, jedno pro Ludvíka a druhé pro jeho milenku. Král zde měl svůj soukromý prostor, kde nemusel hledět na dvorskou etiketu. Palác Velký Trianon je obklopen krásnou Francouzskou zahradou (Jardins à la Française) plnou pomerančových květů, květin a udržovaných křovin. V zahradě spatříte mnoho květinových záhonů osázených širokou škálou květin, které byly vybrány pro svoji pestrou barvu a opojnou vůni.
Malý Trianon (Petit Trianon) ve Versailles vybudoval Jacques-Ange Gabriel v letech 1763-1767 jako útročiště pro Ludvíka XV. a jeho milenku Madame du Barry. V roce 1774 Ludvík XVI. daroval „roztomilý malý palác“ své choti Marii-Antoinettě, která budovu nechala nově vyzdobit ve svém typickém ženském stylu. Areál Malého Trianonu zahrnuje zelenou Anglickou zahradu (Jardin Anglais) navrženou v neomezeném stylu, který byl oblíbený v době Marie-Antoinetty. Romantická zahrada napodobuje přírodu s vinoucími se stezkami, mírně tekoucím potokem, vodopádem a umělou jeskyní. Zlatým hřebem zahrady Malého Trianonu je Chrám lásky (Temple de l’Amour), dekorativní stavba z roku 1778 podobající se starořeckému chrámu. Z apartmánu Marie-Antoinetty je výhled přímo na tento monument.
Uměle vytvořená vesnička byla místem, kam Marie-Antoinette chodila, když si chtěla odpočinout od formalit a politiky dvora. Okrasná vesnice měla vytvářet dojem venkova a v 18. století byla novým prvkem, který prozrazoval vliv myšlenek filosofa Jeana-Jacquesa Rousseaua týkajících se návratu k přírodě. Inspirací pro umělou vesničku Marie-Antoinetty ve Versailles byly hrázděné domky (vybudované v roce 1773) v Domaine de Chantilly. Hrad Chantilly leží asi 1 hodinu odtud a představuje skvělý cíl pro výlet z Paříže, kam stojí za to se vydat, pokud si chcete prohlédnout další historické panství. Královnina vesnička vybudovaná v letech 1783-1786 se nachází na okraji versailleského parku. Půvabný model vesnice zahrnuje budovy připomínající statek a chalupy s doškovou střechou v Normandii umístěné kolem klidného jezera. Za imitacemi venkovských staveb se však ukrývají luxusní interiéry a bukolickou scénu doplňuje vodní mlýn, holubník, zeleninová zahrada a sad. Královnina farma rovněž měla fungující farmu, domek rybáře s molem na jezeře a mlékařství, kde Marie-Antoinette ochutnávala produkty z farmy. Ve vesničce pořádala Marie-Antoinette večírky a neformální společenská setkání. O zábavě, která zde probíhala, svědčí billiardová herna, místnost pro hry, jídelna a obrovská kuchyně. Kromě toho královna používala farmu pro vzdělávací účely, aby seznamovala své děti se světem přírody.
Chapelle Royale ve Versailles začal budovat Jules Hardouin-Mansart v roce 1699 a dokončil ji Robert de Cotte v roce 1710. Mistrovské dílo barokní architektury kombinuje interiér inspirovaný gotikou a vitrážová okna s neoklasicistickou chrámovou lodí. Klenutý strop na vysokých sloupech je zdoben skvělými malbami na téma Svatá trojice. Ludvík XIV. nádhernou kapli navštěvoval po jejím otevření v roce 1710 (předtím chodil do kaple, která se nacházela na místě Herkulova salonu). Každé ráno v 10 hodin se dvůr odebral na mši. Galerie vyhrazená pro krále a královskou rodinu je vybavena vysokou kolonádou z korintských sloupů. Královská kaple je přístupná veřejnosti pouze při komentovaných prohlídkách nebo koncertech. Konají se zde recitály církevní hudby, jako je Bachova Mše h moll, Handelův Mesiáš nebo Mozartovo Rekviem. Při koncertech se často používají zdejší skvělé varhany Clicquot.
Nejkrásnější katedrály ve Francii
Nádherná budova Opery patří k nejkrásnějším svého druhu. Vybudoval ji Jacques-Ange Gabriel pro Ludvíka XV. a její hlediště bylo dokončeno v roce 1770 těsně před svatbou budoucího krále Ludvíka XVI. s Marií-Antoinettou. Budova Opery zahrnuje harmonickou neoklasicistickou kolonádu s jónskými sloupy. Okázalý interiér je bohatě zdobený, s pozlaceným bronzem, mramorem, zrcadly a lustry. Královskou operu můžete navštívit jedině s komentovanou prohlídkou nebo při představení. Opera po celý rok nabízí bohatý kalendář akcí včetně divadla, opery, baletu a hudebních vystoupení.
Po revoluci roku 1830 proměnil král Ludvík Filip Orleánský část versailleského zámku v muzeum zaměřené na historii Francie . Shromáždil sbírku obrazů, soch a kreseb, které ilustrují historii země počínaje křížovými výpravami. Napoleon III. později doplnil nové akvizice spojené s historií 19. století. Galeries Historiques představují historické artefakty z konkrétních období. Obzvlášť zajímavé jsou místnosti Salles des Croisades věnované křižákům od 11. do 13. století. K dalším zajímavým galeriím patří Salle de 1792 zabývající se Francouzskou revolucí prostřednictvím série obrazů, a místnosti Salles de l’Empire, které připomínají úspěchy Napoleona I..
Hlavní turistické atrakce Francie
Samonivelační hmoty jsou klíčovým materiálem pro přípravu podkladů před pokládkou různých podlahových krytin, jako je…
Zážitkové dárky a poukazy se staly velmi populárním způsobem, jak obdarovat naše blízké. Představte si,…
Pokud se zajímáte o to, kolik stojí metro ve Valencii, je důležité si uvědomit, že…
Valencie, rozprostírající se na pobřeží Středozemního moře, je třetím největším městem Španělska a díky své…
Po příletu na letiště ve Valencii, které je oficiálně známé jako Letiště Manises, se návštěvníci…
Valencie, toto nádherné španělské město nacházející se na pobřeží Středozemního moře, je místem, které oplývá…