Královský komplex v Persepoli z dob staré Persie byl vybudován zkušenými staviteli pro krále Daria I. Velikého.
Velké schodiště tvoří 111 schodů vedoucích na terasu Královského komplexu v Persepoli, vysokých přesně 10 cm a hlubokých 40 cm. Byly vytvořené pro pomalou chůzi v kompletním oděvu a souběžnou konverzaci. Schody měly částečné parapety ve výšce stehen, které z velké části zakrývaly nohy, což u nezúčastněných osob pozorujících z úrovně země vyvolávalo dojem, že se tito hodnostáři vznášejí, než se dostanou na vyšší plošinu. Byla to velká plošina Královského komplexu v Persepoli vybudovaná zkušenými staviteli asi 500 př.n.l. pro perského krále Daria I. Velikého. Třetí král králů z achaimenovské dynastie vládl na vrcholu Perské říše založené Kýrem II. Velikým na přátelství a vzájemných zájmech různých království, které byly její součástí, každé s vlastním králem. Byla to tedy jakási konfederace. Jedinou funkcí Královského komplexu v Persepoli bylo inspirovat a nadchnout. Byl to kolosální palác, který Řekové nesprávně nazvali Persepolis (polis=město). Ale nebylo to město, byl to královský komplex, říká průvodce. Nejstarší zbytky pocházejí z roku 515 př.n.l., ale Darius (Dareios) Veliký začal plánovat Královský komplex v Persepoli v roce 518 př.n.l. na terase o rozloze 125 000 m². Měl mistrovský plán, v němž každý král zodpovídal za plnění určité části. Vepředu byla Brána všech národů, mohutný symbol filosofie Daria a jeho říše. Dochovaly se zbytky Sálu sta sloupů. Persepolis se patrně ve své době stala nejbohatším místem na Zemi, které střežilo 10 000 vojáků. Ti se nazývali „nesmrtelná garda“, protože když jeden zemřel, byl ihned nahrazen, aby se zachoval počet. Místo spoléhání se na odvod či dobrovolnictví vesničanů si Darius platil armádu, kterou odíval do purpurových uniforem. K vidění jsou vytesané obrazy perských lučištníků. Podle pověsti než vystříleli své šípy, den přešel v noc. Další znázorňují lva zakusujícího se do býka, kdy lev představuje slunce, které vyhání býka (zimu), k čemuž dochází v den jarní rovnodennost v březnu. Další rytina zobrazuje národy perské říše včetně Řeků, Makedonců, Libyjců, Etiopanů, lidí ze Střední Asie, Arabů a Indů, kteří všichni sem přicházeli. Což svým způsobem pokračuje, protože zde už pracovali archeologové z USA, Francie, Německa a Austrálie, jak říká průvodce. Když Alexandr Veliký dobyl a vyplenil Persepoli, prý potřeboval 3000 velbloudů a mul na odnos obsahu pokladnice. V nekropoli Nakš-e Rustam (foto dole) 12 km odtud jsou k vidění skalní hrobky Daria Velikého a tří dalších králů vytesané vysoko do skalní stěny. Hrobka Kýra Velikého se nachází v nedaleké lokalitě Pasargady, která je na seznamu UNESCO tak jako Persepolis.
„V den jarní rovnodennosti 20. března místo zaplnily davy mladých lidí,“ říká průvodce, když stojíme před velkou vápencovou hrobkou Kýra Velikého v Pasargadách. „Král byl chválen přítelem i nepřítelem. Vytvořil chartu lidských práv. Podle jeho pokynů když někam perská armáda vkročila, nesměla ničit a plenit. Vytvořil vztahy s královstvími, která měl pod sebou. Jeho genialitou bylo nebýt brutální k jiným kulturám.” – Působí to až neskutečně a ukazuje, jaké místo má tento muž v srdcích dnešních mladých Íránců. A tato hrobka je dnes pro Íránce Kýrem.
Akční nabídka ubytování zde
Lidské příběhy vypovídající o perské moci
Mezi sloupy a ruinami starobylého Královského komplexu v Persepoli se vznáší lidské příběhy, dávné i moderní.
První příběh
Velkolepé starověké sídlo zřízené králem Dariem Velikým ke konci 6. stol. př.n.l. a dřívější metropoli Persie nepostavili otroci, ale dobře placení dělníci. Pocházeli nejen z dnešního Íránu, ale z celé starověké Perské říše: z Řecka a Egypta, Libanonu a Sýrie. Přinesli s sebou své dovednosti a měli zájem přispět k tomu, co se buduje. Všichni přinesli něco ze své kultury. Na některých rytinách je patrný egyptský vliv, na sloupech řecký (ačkoli jsou tenčí a dále od sebe než u památek v Athénách), což ukazuje, že byly součástí rozvinutého designu. Správkyněmi byly ženy, a když otěhotněly, dostali placené volno a často se pak vrátili na své místo.
Druhý příběh
V roce 1971 na oslavu 2500 let výročí založení Perské říše Kýrem II. Velikým (dva krále po Dariovi) íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví pořádal oslavu v Persepoli, jejíž plánování trvalo více jak 10 let. Část oslav se měla konat v nedalekých Pasargadách, kde se nachází hrobka Kýra II. Velikého. V Persepoli firma z Paříže vybudovala stanově městečko inspirované setkáním na „Poli zlatého plátna 1520“ anglického krále Jindřicha VIII. a francouzského krále Františka I.; „stany“ byly ve skutečnosti 50 luxusních apartmánů pokrytých stanovou látkou. Restaurace Maxims of Paris skýtala catering, podávalo se víno Chateau Lafite Rothschild 1945, a také 50 pečených pávů. Hosty dovezlo 250 limuzín Mercedes (všechny červené). A byli to skutečně vážení hosté. Mezi těmi, kdo se zúčastnili možná nejvýznamnější společenské události 20. století, byl etiopský císař Haile Selassie, monacký kníže Rainier III. s kněžnou Grace, dánský král Frederik IX. s královnou Ingrid, nepálský král Mahéndra s královnou Ratnou, norský král Olaf V., ománský sultán Kábús bin Saíd a král Moshoeshoe II z Lesotha. První dáma Imelda Marcos byla přítomna za Filipíny. Princ Philip, vévoda z Edinburghu, a princezna Anne zastupovali královnu Alžbětu II. za Velkou Británii. Akce sklidila kritiku za přílišnou okázalost. Vynaložené peníze bylo možné lépe utratit na sociální potřeby v Íránu, říkali kritici, ale přitom nevnímali význam akce pro vylepšení místní infrastruktury a prezentace Íránu světu. Islámský vůdce Ajatolláh Chomejní ji nazval „ďáblův festival“. Byla to stěžejní událost před islámskou revolucí v roce 1979 a je ironické, že oslava 2500 let íránské monarchie byla tak viditelnou součástí jejího konce; slavnost v Persepoli je tak považována za její labutí píseň.
Třetí příběh
Po revoluci v zemi v roce 1979, kdy došlo ke svržení šáha a k nastolení vlády islámských vůdců, chtěli někteří radikálové zničit předislámskou ikonografii. Jeden velmi vlivný klerik vyslal ze Šírázu skupinu s buldozery, aby zničili Persepoli. Ale když se dostali do městečka Marvdasht, místní obyvatelé jim zablokovali cestu. Muži, ženy i děti si lehli v ulicích.
„Řekli, že pokud ji chtějí zničit, budou muset jet přes jejich mrtvoly. Mladí a staří, zemědělci a vesničané, je dost udivující, jakou měli starost o svoji dávnou historii. Tím získali čas pro akademiky a další zainteresované a mocné lidi v Teheránu, a také pro Spojené národy. Persepolis byla zachráněna. Někdy lidé pomocí malých kroků mohou předejít velkým katastrofám.“