Zvolení opileckého rusofila je jen dalším odkazem venkova, že plody života nejsou rozděleny rovnoměrně.
Zvolení Miloše Zemana za prezidenta Čechů není žádná katastrofa. Je to jen další potvrzení trendu, který oblétá nejen střední Evropu, ale i zbytek neklidného Západu v předtuše, že se svět rychle mění – takže voliči mají pokušení zatáhnout záchrannou brzdu.
Dlouho jsem si nad tím jako novinář lámal hlavu. Že proč Nestandardní „týpci“ jako Mečiar, Fico, Orbán zda Zeman mají tak dlouho a tak vysokou podporu mezi běžnými voliči – jejichž zájmy přitom tak očividně pošlapávají, od karikaturní korupce až po jejich podvolení se oligarchům a bývalým papalášům.
Nejprve jsem si myslel, že lidé zkrátka nevědí, jak se zde jejich jménem řídí stát – a že jim to tedy třeba ukázat. A protože i tak opakovaně volí ty „horší“, lze takovou ukázku třeba několikrát opakovat, dokud každý štamgast nedokáže alespoň zhruba pochopit a popsat, jak se manipuluje tendry nebo jak se unese stát.
Až nakonec, po Gorilách – velezradě v přímém přenosu – mi to došlo. Že běžný volič má i jiné priority než rozkrádání privatizačního procesu, z něhož i tak nic nemá, nebo eurofondy či tendry (dtto). Že doplatky u lékaře mají něj mnohem větší význam, neboť mu seberou z rukou nejen „pár korun“, ale i jistotu, jakou je bezplatné zdravotnictví. A že když dlouho neměl možnost vyjadřovat se k záhadným reformám či k podezřele udržované vládní většině, nyní může alespoň udělat to jediné, co mu zbylo, a to říci „ne“.
To „ne“ je často vnímáno jako destruktivní a protivné slovo. Jakože ne? Vždyť jsme členy Evropské unie, o čem naši předkové mohli jen snít, dostali jsme od ní miliardy eur podpory a máme od ní garanci bezpečnosti i pokroku. Tak jak vás nyní může napadnout volit opileckého dědu s infantilní touhou rozhněvat Západ a koketovat s bývalými okupanty? Kam vede ta cesta, kterou chcete evidentně pokračovat?
Jenže zapomnětlivý člověk je nebezpečný tvor. Ty miliony mladých a úspěšných na něj mávají rukama, ale on zůstává zde mezi námi, ve vesnických hospodách, a nejde nikam, protože nemá kam.
Ne jako my s našimi stipendii, zahraničními stážemi a zrealizovanými sny o otevřeném světě. On tu zůstává a připomíná nám přes vzácný institut demokracie, že je třeba vlak zpomalit nebo i na chvíli zastavit, aby také mohl nastoupit. A kritizovat ho za to je nejen pokrytecké – vždyť bychom chválili výsledek těch jistých voleb, kdyby dopadly jen trochu jinak, ale je to i nečestné. Neboť opravdu chceme venkov nechat napospas jeho osudu a nezabývat se jeho agónií.
Zeman je to, co se stane, když národ myslí sobecky. Pokud je vývoj směrem k Bruselu opravdu lepší, je třeba zaručit, aby byl takový pro všechny, nejen pro ty, kteří umějí rychleji běžet pryč z rodného města.