Čím jsou větší, tím silněji dopadají – zde můžete poznat nejmohutnější a nejkrásnější vodopády planety.
Viktoriiny vodopády, Zambie/Zimbabwe
Objevitel David Livingstone by mohl být obviňován z klamání příštích cestovatelů kvůli tomu, že pojmenoval mohutné africké vodopády po usedlé staromódní anglické královně. Místní lidé je však nazývají Mosi-oa-Tunya – „hřmící kouř“. Jsou mimořádně hlučné a kolem nich se zvedají oblaka vodní tříště a mlhy, jak řeka Zambezi padá do 108 m hluboké strže (největší průtok je 12 000 m³ za sekundu). Podívejte se se na ně shora, zespodu, z míst Knife Edge Point, Devil’s Pool a Cataract View, při východu slunce i v měsíčním svitu…
I když je průtok největší od dubna do června, nejlepší doba pro fotografování západů slunce je od října do prosince, kdy není ve vzduchu tolik vodní tříšti.
Niagarské vodopády, USA/Kanada
Niagarské vodopády jsou skutečně úžasné (s průtokem až 2800 m³ za sekundu), i když se kolem nich točí příliš komerčních záležitostí, které mohou leckoho odradit. Nejspíš proto bude potřeba vodopády spatřit z více stran a úhlů, abyste je dobře poznali. Vrcholným zážitkem pro návštěvníky by měla být plavba na lodi Maid of the Mist, což je 11. inkarnace vážené lodi, která poprvé proplula vodní tříští v roce 1846. Plavby Maid of the Mist probíhají od dubna do října.
Reichenbašské vodopády, Švýcarsko
Reichenbašské vodopády (Reichenbachfälle) se nacházejí mezi hlubokými stržemi a skalnatými vrcholky švýcarské Berneské vysočiny a působí dostatečně dramaticky, aby mohly tvořit pozadí pro poslední výstup detektiva Sherlocka Holmese. Právě u těchto řvoucích 250 m vysokých vodopádů nedaleko městečka Meiringen zápasil slavný detektiv se svým arcinepřítelem profesorem Moriartym předtím, než oba spadli dolů, v povídce Konečné řešení z roku 1891. Dnes se Holmesovi fanoušci sjíždějí k vodopádům, vydávají se pěšky přes jejich vrchol a dolů až k plaketě na skalní římse, která značí místo, kde se měl fiktivní souboj odehrát.
Stylový způsob, jak se dostat na místo, je historickou lanovkou vedoucí kolem vodopádů a odjíždějící z obce Willingen od poloviny května do počátku října.
Vodopády Kaieteur, Guyana
Odlehlé vodopády sice nepatří k nejvyšším, nejmohutnějším nebo nejslavnějším, ale jsou zřejmě nejdivočejší. Ukrývají se v zeleném vnitrozemí Guyany, kam příliš turistů nezavítá a kde se řeka Potaro řítí z pískovcové plošiny do hloubky 250 m. Na stezce vedoucí k vodopádům můžete spatřit zářivě modré motýly, červené ptáky a jedovaté zlaté žáby; také poslouchejte, jestli neuslyšíte opice vřešťany. Pak se připlazte k okraji nebezpečného převisu a podívejte se dolů na řvoucí vodní stěnu s rorýsy vystřelujícími skrz ni – to je skutečný adrenalin!
K vodopádům se můžete dostat charterovými lety z hlavního města Guyany Georgetownu, anebo při velké mnohadenní cestě po souši minibusy, čluny a pěšky.
Vodopády Iguaçu, Argentina/Brazílie
V historii Argentina a Brazílie zrovna nevynikaly v dělení se a spíše jim šlo o každý kousíček země nebo o vítězství ve fotbale. Vodopády Iguaçu jsou však spravedlivě rozděleny mezi obě země. Jejich nejvyšší pokles je sice „jen“ 82 m, avšak při závratném počtu 275 vodopádů na úseku řeky Iguaçu dlouhém 2,7 km je jejich společná síla neuvěřitelná. A také ohlušující: oblečte si neopren a vydejte se na vyhlídku pod Ďáblovým chřtánem (Garganta do Diabo), kde pocítíte mocnou a děsivou sílu vodopádů.
Brazilská část národního parku (Parque Nacional do Iguaçu) je v létě otevřena od 9 do 17 hod., zatímco argentinská část (Parque Nacional Iguaçu ) je otevřená od 8 do 18 hod..
Vodopády Ban Gioc–Detian, Čína
Znáte vodopády, které vzbuzují národní pýchu, která hraničí až s absurditou? Vodopády Ban Gioc–Detian byly označeny jako „druhé největší vodopády světa nacházející se na národní hranici“ a jedná se o soustavu vodopádů dlouhou 200 m ležící na hranici čínské provincie Kuang-si a severního Vietnamu (ačkoli Čína zabírá větší část). Sem však lidé nepřicházejí kvůli statistikám, kvůli hrozivému hřmotu padající vody ani kvůli fotografování se na hranici států. Přicházejí sem proto, že jsou vodopády neuvěřitelně krásné: je to zelená vize ráje orámovaná tyčícími se krasovými výčnělky a tichými rýžovými políčky.
Červen je nejvhodnější dobou, když můžete ocenit mohutnost toku. Vyhněte se však zimě, kdy se vodopády změní v relativně tenké prameny a převažuje zde mlha.
Gullfoss, Island
Island je místem, kam by měl zavítat každý dobrý učitel zeměpisu: je to geografická země divů a její unikátní fantasticky surrealistická krajina částečně dává odpověď na to, proč mnoho Islanďanů dodnes věří na elfy a skřítky. Více jak desetinu země pokrývají obří ledovce, horká voda stříká ze slavných vřídel, jako je Geysir, a pestrobarevné hory se tyčí ve vnitrozemí ostrova, kde vychází pára z geotermálních pramenů a řítí se vodopády. Gullfoss je mnohastupňový vodopád, který spadá po mohutných schodech vyrytých v zemi. Je kouzelný, když v něm sluneční paprsky rozehrají barvy duhy, ale ještě krásnější v zimě, kdy sníh září a námraza pokryje skály lesknoucí se vrstvou.
K vodopádu Gullfoss se snadno dostanete z Reykjavíku v rámci Zlatého okruhu, nebo autobusem od Reykjavík Excursions.
Vodopád Sutherland, Nový Zéland
Nepřekvapuje, že v „Zemi dlouhého bílého oblaku“ hodně prší, především na vlhkém západním pobřeží Jižního ostrova. Po častých lijácích a průtržích mračen četné vodopády Nového Zélandu chrlí ještě divočeji než jindy. Nejfotogeničtější fjord Milford Sound je známý vodopády spadajícími po jeho stranách. Nejzajímavější je přístup k němu, kdy se sem dostanete pouze pěšky při 4denní túře po turistické trase Milford Track dlouhé 53,5 km: vodopád Sutherland padá z vysoko položeného jezera po skalní stěně dolů do hloubky 580 m. Pokud svítí slunce, je to úžasný zážitek, a pokud prší (což je pravděpodobnější) – není o nic méně pozoruhodný.
Turisté, kteří se vydají po stezce Milford Track, si musí rezervovat místa v chatkách nacházejících se podél trasy. V době od října do dubna je nutné jít ve směru z jihu na sever.
Vodopád Jim Jim, Austrálie
Co je podle Vás větší adrenalin, plout po odlehlém hlubokém jezeře pod vodopádem a pozorovat přitom 215 m vysoký vodopád řítící se přes okraj červené skály, anebo se ptát, jestli se Vám plaz dlouhý 5 m nezakousne do nohy? U vodopádu Jim Jim Falls hluboko v Národním parku Kakadu v australském Severním teritoriu naleznete obojí: kostrbatou jízdu vozidlem 4WD a pak 1 km dlouhý výstup po nerovné stezce Vás zavede k pozoruhodnému vodnímu proudu. Ale předtím, než se ponoříte do jezera, které je tak úžasně chladivé v horkém australského vnitrozemí, zeptejte se místních na radu: je známo, že zde číhají mořští krokodýli.
Návštěvníci Národního parku Kakadu musí zaplatit parkovné 25 AUD (australských dolarů) a povolení ke vstupu si zakoupit v centrech ve městech Darwin, Katherine nebo v samotném parku.
Andělský vodopád, Venezuela
Nejvyšší „jednoproudový“ vodopád světa (s celkovou výškou 979 m a poklesem 807 m) není pojmenován po nebeských bytostech, i když pohled na bílou stuhu vinoucí se dolů po stěně mlžné stolové hory tepui je fantastický. Jeho jméno je ve skutečnosti poctou letci Jimmie Angelovi, který byl v roce 1933 prvním, kdo vodopád přeletěl. Místní národ Pemón je však poetičtější a uvědomuje si závratnou výšku vodopádu (který je tak vysoký, že v době sucha se většina vody vypaří ještě předtím, než dopadne na dno): domorodý název zní Kerepakupai merú – „nejhlubší vodopády“.
Několik společností v nedalekém Národním parku Canaima nabízí přelety a 2 či 3denní výlety v motorizovaných vydlabaných kanoích, které se obvykle konají od května/června do listopadu.