Írán v posledních pár letech zaznamenal roční nárůst počtu návštěvníků a díky rušení ekonomických sankcí jistě přiláká další. V Íránu žila jedna z nejstarších civilizací světa, takže jistě nabízí dostatek historických lokalit. Co se týče památek UNESCO, těch má celkem 19; patří k nim bazary, náboženská místa, starověké vodní systémy a pozůstatky velké Perské říše. Zde uvádíme 10 památek UNESCO v Íránu.
Snadno můžete strávit celý den procházením po Meidan Emam (také Nakš-e džahán, Imámovo náměstí), od obdivování úžasné architektury až ke smlouvání s prodejci v bazaru. Není divu, že bývá město Isfahán známé také jako nesfe jahan – „půlka světa“. Náměstí, které bylo mezi prvními íránskými památkami na seznamu UNESCO (od 1979), nechal postavit šejch Abbás I. Veliký v 17. století. Na každé straně velkolepého náměstí stojí jedna významná památka, které jsou propojeny dvouposchoďovou arkádou. Šáhova mešita má největší kopuli ve městě, zatímco Mešita Šejka Lotfollaha oslňuje návštěvníky svojí nádhernou mozaikovou výzdobou. V Palác Ali Qapu je nejpozoruhodnější jeho hudební pokoj, mozaikové schodiště a výhledy na náměstí, zatímco brána Velkého/Císařského bazaru Vás zavede na jeden z nejstarších bazarů v oblasti. Na konci dne si pak opravdu budete připadat, že jste viděli půl světa.
Golestánský palác je památkou UNESCO od 2013 a nachází se jen pár kroků od Velkého bazaru v Teheránu. Honosný palác se stal sídlem vlády kádžárovské dynastie a jeho architektura je příkladem spojení raného perského designu a západních vlivů, což je pro tuto dynastii typické. V komplexu se nacházejí nádherná jezírka, zelené prostory a mozaikové fasády, přičemž interiér budovy nabízí jasné velkolepé sály se zavěšenými složitými lustry i útulné šeré koutky ve stěnách obložených zrcadly a barevným sklem. V budově jsou umístěna mistrovská díla malíře Kamal-ol-Molka, která byste si neměli nechat ujít. Také můžete využít příležitosti a obléct se jako kádžárovský princ či princezna a nechat se vyfotografovat s fantastickým pozadím autentické perské architektury.
Starověké pouštní město v jižní provincii Kermán je památkou UNESCO od roku 2004. Na první pohled působí Bam jako hrad z písku postavený v životní velikosti. Nejnápadnější stavbou je Arge Bám, která pochází z Parthské říše před více jak 2000 lety. Pevnost byla postavena z hliněných cihel sušených na slunci (khesht) v 6.- 4.století př.n.l. a sloužila jako sídlo panovníka. Rekonstrukce této památky proběhla po ničivém zemětřesení v roce 2003, které téměř srovnalo město z hliněných cihel se zemí a usmrtilo více jak 26 000 lidí. Hlavním exportním artiklem Bamu jsou datle, kterým se zde obzvlášť dobře daří díky rozsáhlému systému kanálů qanats (starověký podzemní vodní systém), jenž se používá dodnes.
Brazilský básník Manuel Bandeira publikoval báseň „Jsem na cestě do Pasargadae“ o muži, který je nespokojený se svým životem a mluví o útěku do tohoto utopického města. To ve skutečnosti leží na odlehlém místě asi 50 km od města Šíráz a dnes už nepůsobí jako utopie, tak jako kdysi ve svém vrcholném období. Pasargady však bylo v 6. století př.n.l. metropolí Achaimenovské říše, kterou založil Kýros II., přičemž se jednalo o první multikulturní říši, která respektovala kulturní rozmanitost. Velký; památkou UNESCO je od 2004. Ruiny paláce a citadely se dochovaly dodnes, avšak hlavním prvkem je mauzoleum Kýrose II., které prý navštívil sám Alexandr Veliký poté, co zničil Persepoli.
Komplex na severozápadě města Ardabíl je památkou UNESCO od roku 2010. Nachází se zde hrobka šejcha Safíuddína, jednoho ze zakladatelů islámského súfismu. Postaven byl mezi 16. a 18. stoletím a jedná se o spojení súfijské tradice a íránské tradiční stavby. Trasa ke svatyni se skládá ze 7 úseků představujících 7 stádií súfijského mysticismu a další částí jsou rozděleny do 8 bran, což odráží 8 postojů. Prostory svatyně sloužily v průběhu let různým účelům, mj. jako knihovna, mešita, škola, mauzoleum a vodní nádrž.
Tabríz vždy byl významným obchodním centrem díky své strategické poloze na Hedvábné stezce. Zdejší bazar (památka UNESCO od 2010) patří k nejstarším na Středním východě. Tvoří ho propojená série budov z červených cihel, kde každá část komplexu prodává jiné zboží, např. zlato a klenoty, boty nebo různé potřeby do domácnosti. Možná nejpozoruhodnější je sekce koberců, kde se prodávají barvené nitě, spravují uvolněné konce koberců a přenášejí stohy koberců a rohoží.
Sultaníje byla postavena ve 14. století na příkaz panovníka Öljaitü (také Mohammad Khodabandeh), který vládl z Tabrízu. Byl pokřtěn jako křesťan, v mládí konvertoval k buddhismu a později k islámu. Cihlová Sultaníje (UNESCO od 2005) s kopulí dnes slouží jako jeho mauzoleum. Keramická tyrkysová kopule se leskne na slunci do dálky, a když se budete blížit k místu, spatříte 8 štíhlých minaretů vytvářejících osmiúhelník kolem stavby. Interiér je bohatě zdobený a je příkladem vynikající islámské architektury.
Starověký zavlažovací systém pochází z doby Dareia I. Velikého (5. stol. př.n.l.) a je považován za „mistrovské dílo kreativního génia“ (památka UNESCO od 2009). Skládá se ze dvou hlavních odkloňujících kanálů řeky Karún, které zásobují vodou město Šúštar pomocí série tunelů. Voda z nich spadá do nádrže, z níž pak vytéká na rovnou zemi se sady a zemědělskou půdou. K dalším technickým stavbám v tomto historickém souboru patří mosty, přehrady a vodní mlýny. Systém je skvělým příkladem znalostí obyvatel Mezopotámie spolu s vlivem římské technologie.
V provincii Západní Ázerbájdžán v severozápadním Íránu žije značná arménská křesťanská populace, takže nepřekvapuje řada kostelů v oblasti. Tři komplexy klášterů, Sv. Tadeáš (nejstarší pocházející ze 7. století), Sv. Štěpán a kaple Dzordzor jsou na seznamu UNESCO od 2008. Jejich význam spočívá v architektonické reprezentaci výměn mezi různými kulturami včetně byzantské, ortodoxní a perské. Kláštery během staletí přečkaly řadu pohrom lidského i přírodního původu. Sv. Štěpán, který je z nich nesporně nejznámější, stojí v kaňonu za zákruty řeky Araks na ázerbájdžánské hranici. Kostely jsou dodnes poutními místy arménské komunity.
Jednou ze tří prvních íránských památek UNESCO (od 1979) je Persepole, zde známá jako Takhte Jamshid, což byla obřadní metropole Achaimenovské říše v 5. stol. př.n.l.. Místo bylo zvoleno a město postaveno za vlády Kýra II. Velikého, Dereia I. a krále Xerxése. Z centra perské civilizace se dochovaly mohutné sloupy a někdejší paláce, řada reliéfů znázorňujících různé národnosti, které tudy kdysi procházely, a tři pokorné hrobky na svahu za ruinami města. Když vystoupáte po schodech k Bráně všech národů, budete i dnes ohromeni velikostí někdejší velkolepé říše.
Samonivelační hmoty jsou klíčovým materiálem pro přípravu podkladů před pokládkou různých podlahových krytin, jako je…
Zážitkové dárky a poukazy se staly velmi populárním způsobem, jak obdarovat naše blízké. Představte si,…
Pokud se zajímáte o to, kolik stojí metro ve Valencii, je důležité si uvědomit, že…
Valencie, rozprostírající se na pobřeží Středozemního moře, je třetím největším městem Španělska a díky své…
Po příletu na letiště ve Valencii, které je oficiálně známé jako Letiště Manises, se návštěvníci…
Valencie, toto nádherné španělské město nacházející se na pobřeží Středozemního moře, je místem, které oplývá…