Ano, dobře čtete. Ne jinými, ale sami sebou. Podle mého názoru nejdéle a nejsložitější učení v životě je učení o nás samých. Nezáleží zda máte 30,50 nebo 80 let. Pokud si myslíte, že se dokonale znáte tak jste na omylu. O sobě se učíme stále a když máme opravdu zájem se dozvědět o sobě co nejvíce, dokážeme se nové věci učit každý den.
Ja jsem nedávno dostala jednu takovou lekci, která mě zase o krok posunula. Zkuste si vzpomenout na situaci, když jste měli pocit, že vás někdo v něčem omezuje. Nebo, že jste kvůli někomu nemohli udělat nebo říct co chcete. Myslím, že to zažil každý z nás.
Pokud se ale zamyslíte nad tou situací, tak jste ve skutečnosti omezili pouze vy sami sebe. Sami jste si odepřeli něco co jste chtěli udělat. Jak?
Asi nejčastěji to bývá špatný pocit z toho co si o vás ta dotyčná osoba pomyslí. V hlavě si začnete rozvíjet příběh o tom jak by to asi dopadlo, přemýšlíte i za druhou osobu a nakonec si vytvoříte vlastní závěr s přesvědčením, že by vás ta osoba odsoudila. Raději nic neřeknete a neuděláte a místo toho se rozhněváte i na tu dotyčnou osobu, která ani jen netuší co se vám v hlavě odehrává. Tak máte pocit že kvůli němu, nebo ní nemůžete svobodně něco dělat. Ale přitom jste si to udělali vy sami.
Není nic horšího než se omezovat a nejednat tak jak opravdu chcete. Pokud si nejste jisti reakcí okolí vašich činy stačí se o tom promluvit, ale určitě nedělejte ukvapené závěry za druhých. Nejednou zjistíte že druhý nemají s tím nejmenší problém. Vy uděláte to po čem toužíte a nebudete se zbytečně zlobit na někoho koho máte rádi.