Po celých 1400 Asyrská říše ovládala Blízký východ, oblast táhnoucí se od Turecka po Egypt a na východě po Írán včetně dnešní severní Saudské Arábie a Iráku. A pak vše skončilo – protože nastala velká sucha způsobená změnou klimatu.
Asyřané byli ve své době skutečnou velmocí, vynikali ve válečnictví, umění, politice i v hospodářství. Jejich říše byla patrně první skutečnou říši v historii, měli železné zbraně, armádu a byli na válečném poli bezkonkurenční. Proto také Asyřané snadno a rychle ovládli další země, které připojili ke své říši.
Na vrcholu asyrské moci během tzv. Nové Asyrské říše (911-609 př.n.l), která následovala po Staré a Střední Asyrské říši, její kultura vzkvétala, země prosperoval a dobře se zde žilo. To není typický scénář pro zemi Blízkého východu, ale Asýrii se prostě dařilo.
Historici dlouho přičítali pád Nové Asyrské říše občanským svárům a vojenské porážce, které obojí měli na pádu svůj podíl. Smrt panovníka v roce 627 př.n.l. a série občanských válek říši vážně oslabila. Babyloňané a Peršané to ucítili jako příležitost a spojili se se Skythy a Kimmerijci. Společně pak Asýrii napadli, což vyvrcholilo obléháním města Harran roku 609 př.n.l.. Během obléhání byl patrně král Aššur-uballit II. zabit a město padlo, což znamenalo konec kdysi mocné říše.
Nová studie však odhalila, že k pádu říše přispělo také něco zcela mimo kontrolu jeho obyvatel, a to klimatická změna. Na vrcholu své moci Asyřané měli nejen materiální bohatství, ale také hojnost srážek, což vedlo k příznivému vlhkému klimatu, který jejich agrární kultuře umožňoval bez přerušení pěstovat obilniny. Skvělá úroda po dobu dvou staletí umožňovala růst Nové Asyrské říše, která dokázala vypěstovat dostatek potravy, aby lidé byli spokojení a armáda sytá (což je klíčový prvek při každém úsilí rozšířit svoji moc v regionu).
Avšak země dává, země také bere. Dlouho před průmyslovou revolucí, která dokáže přivodit změnu klimatu, jakou tušíme dnes, napáchaly spoušť cyklické změny klimatu. A to se právě stalo v Asýrii, když velké sucho trvající celých 60 let zničilo produkci potravin, přispělo k domácím svárům, které sehrály roli v občanských válkách a oslabily říši natolik, že se jejich nepřátelé mohli spojit a využít příležitosti porazit svého hlavního konkurenta.
„Předchozí vysvětlení pádu říše se zaměřovala na politickou nestabilitu a války“, říká profesorka a hlavní autorka studie dr. Ashish Sinha z Kalifornské státní univerzity. „Role změn klimatu byla z velké části přehlížena také proto, že postrádáme spolehlivé záznamy o klimatu v regionu.“
Ve snaze najít doklady o klimatu, profesorka Sinha se svým týmem analyzovala stalagmity v irácké jeskyni. Tak jako letokruhy u stromu, také stalagmity nesou záznam o srážkách či jejich nestatku v oblasti během tisíců let, takže jsou skvělým zdrojem informací o stránce, která byla často přehlížená. Tým analyzoval dva stalagmity v jeskyni Kuna Ba v severním Iráku.
Dr. Adam Schneider, vědec a spoluautor studie z University of Colorado Boulder dodává:
„Protože lze složení izotopů kyslíku a uhlíku v různých vrstvách jeskynních formací použít k odvození změn ve srážkách ve vysokém časovém rozlišení, máme lepší zdroj než kdy předtím. A protože izotopový záznam pokračuje až do roku 2007, mohli jsme určit korelaci stálého izotopového poměru uhlíku a kyslíku s informacemi o klimatu z moderního měření v oblasti.”
Problemém Asýrie bylo, že oblasti, které jsou skvělé pro zemědělství, jsou zároveň zranitelné vůči pohromám, jako je sucho. Říše při produkci obilí spoléhala na pravidelné deště, čímž měla zřejmou nevýhodu oproti svým sousedům, jako byli Babyloňané, kteří svá pole uměle zavlažovali. Takže když udeřila sucha, Asyřané neměli vodu pro svá pole – což ale nebyl případ Babyloňanů. A protože byla říše závislá hlavně na zemědělství, velké sucho patrně zhoršilo politický neklid a přilákalo nepřátelská vojska, což nakonec vedlo k pádu.
“Zjištěné údaje také naznačují, že kdyby nedávná mnohaletá sucha pokračovala po celé století, nastala by nejhorší období regionálního sucha za 4000 let. Říše si mohou poradit s kratším obdobím sucha, ale sucho trvající několik desetiletí je něco, nač není žádná země připravená.”
Profesor archeologie z Yalu Harvey Weiss říká, že to byla „matka všech katastrof“, a vysvětluje jak bylo Ninive, největší město světa své doby, Asyřany opuštěno a zůstalo pusté i v době, když už říše padla.
„Nacházím historickou a environmentální dynamiku mezi severem a jihem, mezi zemědělstvím využívajícím deště a zemědělstvím užívajícím umělé zavlažování, na kterých dokážeme pochopit historický proces, jak je možné že Babyloňané zvládli stejnou situaci, která Asyřany zničila,” říká Weiss. „To zapadá do historického vzorce, který není vytvářen časem a prostorem, ale čas a prostor je naplněn změnami prostředí. Obě tyto společnosti zažily změnu klimatu, která byla tak velkého rozsahu, že se jí nešlo jednoduše přizpůsobit.“
Výsledek nám nejen pomáhá dozvědět se, jak zanikly starověké říše, ale také o obdobích ničivého sucha v našem moderním světě.
„Vážnost velkého sucha v Asýrii je srovnatelná s rozsahem sucha v 80. letech 20. století, jak je patrné z výzkumu krápníků. Tohle pozorování skýtá kritický kontext pro období sucha v historii i v moderní době,” tvrdí studie publikovaná odborným časopisem Science Advances.
Vážné události týkající se klimatu, jako jsou sucha, mohou vytvořit v oblasti neklid tím spíše, čím déle trvají, protože lidé jsou zoufalí. To lidi nutí konfrontovat své vládce, svrhnout je, nebo dokonce migrovat jinam. Z toho samozřejmě plyne varování také pro současnost.
Možná se měli Asyřané pokusit vytvořit zavlažovací systém, na který by se mohli spolehnout v těžkých obdobích. Nemohli ale vědět, že velké sucho bude trvat 60 let…
Asyrská říše nakonec zanikla, ale potomci obyvatel žijí na Blízkém východě v Iráku a Sýrie dodnes, takže asyrská kultura nikdy zcela nezmizela, ač říše je už dávno v propadlišti času.