Zřejmě nikdo se s plnou vážností neodváží tvrdit, že hollywoodské filmy se striktně drží pravdy a chtějí být co nejrealističtější. Ve snaze nabídnout divákovi co nejvíce zábavy, ale někdy vysloveně lžou. My jsme podívali na ty největší lži, které se ve filmech můžete vidět.
1. Chloroform člověka neuspí na několik hodin.
Přestože se kdysi využíval jako anestetikum, člověk ho musel vdechovat nejméně pět minut, aby upadl do bezvědomí. I během lékařského zákroku se pacientovi chloroform neustále podával, protože jinak by se probral. Scény, v nichž zločinci uspávají své oběti jen krátkým přiložením hadříku s chloroformem k ústům jsou tedy nerealistické.
2. Policie umí vystopovat volajícího ihned.
Ve filmech musí muži zákona udržet podezřelého na lince dostatečně dlouho na to, aby dokázali zaměřit jeho polohu. To ale ve skutečnosti neplatí. Ačkoli stopování může trvat i půlhodinu, stačí sekunda volání na to, aby tento proces začal.
3. Mučení nefunguje.
Když ve filmech z někoho potřebují vydolovat informace v krátkém čase, občas přistoupí i k fyzickému násilí. Když se ale nad tím zamyslíte, takové jednání jen málokdy vede k získání pravdivých údajů. Oběť totiž ze strachu před bolestí často lže, jen aby se mučení vyhnula.
Důkazem jsou například středověké inkviziční soudy. Ty vynášeli rozsudky nad čarodějnicemi, které se „in tortura“ ke svým zločinům přiznali, ačkoli byly nevinné. Činili tak jen proto, aby se vyhnuli mučení.
4. Viděli jste filmy Skala nebo Pulp Fiction?
Postavy v nich unikli smrti tím, že si vrazili injekci s lékem přímo do srdce. Přestože je tento způsob reálný, v praxi se kvůli vysokému riziku úmrtí nevyužívá. Stačí totiž vstříknout lék do žíly, nakolik se látka krví dostane do celého těla v průběhu minuty. Injekce vražené přímo do srdce sice zaručí okamžitý účinek léku, díra ale může vést k vnitřnímu krvácení a navíc hrozí i propíchnutí plic.
5. Pokud sledujete kriminální seriály jako CSI či NCIS, zřejmě víte, co je to forenzní věda.
Ve vyšetřování hraje sice důležitou roli, sama vyřešit případ nedokáže. Vezměte si například vzorky DNA. Jen málokdo má svou DNA v databázi a místa činu jsou navíc plná vzorků DNA, které s případem nijak nesouvisí.
Forenzních laboratoří je málo a jsou zahlceny případy, takže na těch aktuálních pracovat nedokážou. A konečně, i kdyby se DNA podezřelého shodovala se vzorkem v databázi, vypracování posudku by trvalo celé měsíce. Právě proto nedokáže forenzní věda vyřešit případ v průběhu několika dní či dokonce hodin.