Na úsvitu ranního jitra, kdy se první paprsky slunce proplétají mezi ulicemi a předzvěst nového dne vítá obyvatele města, francouzské pekárny a kavárny se již hemží čilým ruchem. Pečení croissantů, těchto ikonických francouzských pochoutek, je v plném proudu. Vitríny se postupně plní zlatavými, nadýchanými a voňavými pečivy, které jsou v této zemi podávány ve své nejčistší formě – bez jakékoli náplně. Tato jednoduchost v sobě nese určitou eleganci, která je tak typická pro francouzskou kuchyni a kulturu. Croissanty jsou zde vnímány jako dokonalé samy o sobě, a proto se obvykle konzumují bez jakéhokoli dalšího vylepšování, čistě tak, jak z pece vyjdou.
Zatímco ve Francii je tento minimalistický přístup ke croissantům normou, stejný zvyk lze pozorovat i v sousedním Španělsku. Zde, podobně jako ve Francii, si místní obyvatelé ráno pochutnávají na těchto máslových pochoutkách, které si zachovávají svou autentičnost a jednoduchost. Croissant se stává ideálním společníkem k ranní kávě nebo čaji, jeho křehká a lehká textura je v ústech jako poezie, doprovázená jen tichým šuměním novin nebo klidným hovorem v kavárně.
Nicméně, ačkoliv je tradiční prázdný croissant v těchto zemích nejrozšířenější, občas lze narazit i na varianty s náplní. Jednou z těch vzácnějších a zároveň oblíbených je croissant s mandlemi. Toto pečivo je obohaceno křupavou a aromatickou chutí mandlí, které jim dodávají nový rozměr a zážitek z pochutnání.
Historie croissantu sahá až do středověkého Rakouska, kde se v 13. století vyráběl Kipferl – sladký rohlík, jehož tvar připomínal loupák. Tento předchůdce moderního croissantu byl znám svou jemností a lahodnou chutí, která z něj činila oblíbenou pochoutku mezi rakouskými mlsaly.
Přelomovým momentem v historii tohoto pečiva byl příchod rakouského dělostřeleckého důstojníka Augusta Zanga do Francie. V roce 1839 otevřel tento podnikavý muž na pařížské rue de Richelieu vídeňskou pekárnu, známou jako „Boulangerie Viennoise“. Zde představil Pařížanům pravé vídeňské speciality, včetně Kipferlu a bílého vídeňského chleba. Jeho pekárna se stala rychle populární a inspirovala místní francouzské pekaře, kteří se rozhodli adaptovat rakouský Kipferl do podoby, kterou dnes známe jako croissant.
Svůj název – croissant, což ve francouzštině znamená srpek nebo půlměsíc – získal právě díky svému charakteristickému tvaru. A právě tento tvar se stal symbolem francouzské pekařské dokonalosti a jednoduché, avšak nepřekonatelné elegance, kterou ve světě pečiva croissant nesporně představuje.