U lidí v Moldavsku vyvolávají nedávné události na Ukrajině nepříjemné až bolestivé vzpomínky. Před více jak 20 lety Podněstří, převážně ruská enkláva Moldavska, narazilo při svých snahách o větší nezávislost. Napětí zažehlo krátkou, avšak hořkou občanskou válku. Dnes je na hranicích klid a situace se výrazně zlepšila, což dává cestovatelům jedinečnou šanci se vrátit zpátky v čase a navštívit malý kousek starého Sovětského svazu, který jakoby zamrzl v čase.
Většina lidí ani neví, že existuje nějaká republika Podněstří, maličký polo-autonomní region ležící mezi východním Moldavskem a Ukrajinou. Násilné oddělení převážně rusky mluvící oblasti od Moldavska v roce 1992 odstartovalo občanskou válku, která stála asi 700 životů. Oddělení nikdy nebylo formálně uznáno mezinárodním společenstvím, takže vznikl jeden z nejzvláštnějích politických subjektů na světě: malá zemička s necelým půl milionem obyvatel, zato s vlastní vládou, hranicemi a měnou. Navíc stagnace následující po oddělení zanechala nedotčený fosilizovaný kousek někdejšího Sovětského svazu. Stačí krátký skok přes hranici mezi Moldavskem a Podněstřím a návštěvníci mohou žasnout nad srpy, kladivy a bustami Lenina, které působí jako z historických filmů a fotografií.
Návrat v čase
V Podněstří se nachází jen málo tradičních památek, zato je úžasné procházet po široké úhledně třídě v metropoli Tiraspolu a vnímat „retro“ atmosféru sovětských časů minulých desetiletí. Svoji prohlídku města a země začněte procházkou po centrální Ulici 25. října, majestátním bulváru, jehož šířka a proporce napovídají, že byl postaven účelově pro prvomájové průvody s tanky a vojáky. Samotné její jméno je připomínkou osudného dne v roce 1917, kdy V.I. Lenin přivedl k moci bolševiky v ruském Petrohradu (později Leningradu, dnes opět Petrohradu). Další významné ulice ve městě nesou jména téměř zapomenutých sovětských osobností, jako byl Felix E. Dzeržinskij (zakladatel sovětské tajné policie KGB), a oblíbených levicových hrdinů, jako Karl Marx, Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht.
Nejlepší snímky pořídíte na západním konci Ulice 25. října u působivého růžového Prezidentského paláce, kde se schází vláda, se sochou Lenina vepředu. S fotoaparátem/kamerou však manipulujte diskrétně: nejednou byli zahraniční turisté odehnáni na druhou stranu ulice hlídači, kteří je nejspíš podezírali, že nesdílejí to pravé revoluční nadšení. Na druhé straně Ulice 25. října pak vyhledejte ponurý dojemný Památník války a Hrob neznámého vojína. Vedle nich hoří věčný oheň a stojí starý sovětský tank ozdobený vlajkou Podněstří. Odtud je to jen kousek cesty východním směrem k parlamentu příhodně pojmenovanému Dům Sovětů. Odměnou Vám bude další klasická busta Lenina s odhodlaným výrazem ve tváři (a možná i trochu naštvaným, že se jeho říše scvrkla jen na maličké Podněstří…).
Také pár neideologických památek stojí za spatření – ty nepochybně zapůsobí na všechny bez ohledu na politické přesvědčení. V Tiraspolu vyrábí destilerie Kvint vynikající koňak (údajně oblíbené pití sovětského kosmonauta Jurije Gagarina) už více jak století. Destilerie nabízí řadu prohlídek a ochutnávek, je však nutné si rezervovat místo předem na jejich internetových stránkách.
V nedalekém městě Tighina-Bendery odkazuje obrovská zachovalá osmanská pevnost na dobu před téměř 500 lety, kdy bylo území předmětem ostrých sporů mezi Moldavany, osmanskými Turky a Rusy. Jakmile zaplatíte vstupné, můžete se volně procházet pevností vlastním tempem.
Boršč
Tiraspol má dostatek dobrých restaurací a podniků s jídlem, stojí za to se však vydat do restaurace Kumanyok na zdejší boršč. Ten je dobrou volbou k obědu i k večeři, ale v době oběda je často potřeba mít rezervaci předem.
Další velmi doporučovaný podnik je Café Larionov (ul. Karla Liebknechta 397), hospoda s jídlem a s vlastním stylem pojmenovaná po tiraspolském avantgardním malíři 20. století Michailu Larionovi. Zdejší šéfkuchaři se snaží rekonstruovat jídla čerpající z různých kulturních tradic (ruských, židovských, moldavských) z Larionových časů s důrazem na polévky a grilované maso – a samozřejmě pivo.
Hraniční formality
I když Podněstří nebylo formálně uznáno žádnou zemí světa, všichni návštěvníci musí při vstupu předložit platný cestovní pas. Vstupní proces je poměrně přímý a trvá asi 15 minut. Váš pas bude oskenován a podle něj vystaven dokument zvaný „migrační karta“, který obsahuje základní informace, jako je jméno, národnost a datum narození. Za tuto kartu se nic neplatí a dovoluje Vám se zdržet v Podněstří až 10 hodin. Je potřeba jí mít spolu s pasem stále u sebe a pak ji odevzdat při odjezdu ze země (takže ji nesmíte ztratit).
Časový rámec 10 hodin obvykle stačí na jednodenní výlet nebo tranzit. Pokud máte v plánu zde zůstat přes noc, budete se muset přihlásit na úřadě OVIR (ul. Kotovskogo 2a) v Tiraspolu; tuto registraci vyřídí luxusnější hotely za Vás.
Jak na to
Kvůli časovému limitu 10 hodin navštíví většina cestovatelů/turistů Podněstří při jednodenním výletu. Pokud zde však budete chtít přenocovat, najdete tu pár slušných hotelů. Hotel Russia je čistý a má pohodlné moderní vybavení. Personál hovoří anglicky (a rusky) a recepční se rádi postarají o registrační formality pro své hosty.
Ubytovna Tiraspol Hostel sídlí v bývalém hotelu a nabízí prostorné společné ložnice i soukromé pokoje, a také pár vzácných vymožeností (na ubytovnu), jako je bazén a tenisový kurt. Další ekonomické ubytovací zařízení je Mariša, nabízející krátkodobé ubytování v zařízeném soukromém bytě v Tiraspolu.
Do Tiraspolu se snadno dostanete autobusem či vlakem. Autobusy jezdí z centrálního autobusového nádraží v moldavském Kišiněvě každé asi dvě hodiny. Ranní vlak z Kišiněva do Oděsy na Ukrajině odjíždí v 7,20 ráno a přijíždí do Tiraspolu asi za dvě hodiny.
Pokud nechcete řešit organizační záležitosti sami, některé cestovní agentury nabízejí zařízení výletů do Podněstří. Například Transnistria Tour vytvořila tématické výlety např. za sovětskými památníky, za alkoholem či za fotbalem. Solei Tourism v Kišiněvě zase nabízí jednodenní výlet s průvodcem do Podněstří pod názvem „SSSR – 20 let po rozpadu“, který zahrnuje zastávku v likérce Kvint (kde se vyrábí proslulý koňak), což má být připomínka, že ne vše za „starých časů“ bylo jen špatné.