Pokud si myslíte, že neexistuje nic, co by vaše hodinky nepřekonalo, měli byste co nejdříve navštívit „stověžatou“ Prahu. Mnoho lidí tento mistrovský skvost Staré radnice zná, zastaví se a počkají si, dokud odbude celou hodinu.
Málokdo si však uvědomí, že jde možná o nejkrásnější a nejsložitější unikát, jaký tato metropole může ukázat, i když jeho osud už mnohokrát visel na vlásku. V perfektním stavu však funguje dodnes. Navíc 9. října 2015 uplynulo 605 let jeho provozu. Takový je Staroměstský orloj – středověké astronomické hodiny, které ukazují mnohem víc, než jen obyčejný čas. Jejich výročí dokonce připomněl i nejrozšířenější vyhledávač Google.
První doložená písemná zmínka o orloji je z 9. října 1410. Podle návrhu astronoma, profesora a rektora Univerzity Karlovy Jana Sindee ho tehdy postavil hodinář Mikuláš z Kadaně. Dílo vzniklo na základě přání římsko-německého císaře Karla IV. Sochařská výzdoba v bezprostřední blízkosti ciferníku pochází z dílny známého sochařského mistra Petra Parléře.
V roce 1470 k němu přidali architektonickou a sochařskou výzdobu. V roce 1470 až 1473 orloj opravoval hodinář známým jako mistr Hanuš. Dlouho se tradovalo, že orloj postavil on v roce 1490 a po dokončení práce byl ve svém domě na rozkaz členy městské rady oslepen, aby nemohl podobný nádherný stroj postavit v jiném městě. Mistr Hanuš pak údajně orloj porouchal a až do své smrti ho neopravil. Orloj nefungoval celé století, protože ho nikdo neuměl opravit. Péče o orloj však i tak upadala.
V 18. století byl orloj poškozen do takové míry, že se rozhodovalo o jeho rozebrání a prodeji. Díky profesorovi Antonínu Strnadovi z Karlovy univerzity stroj v letech 1787 – 1791 kompletně opravil hodinář Šimon Landsperger. V té době do něj přibyly i figurky apoštolů. Další opravy a vylepšení probíhaly s přestávkami až do roku 1912.
Z legend o orloji můžeme zmínit tu, která říká, že každý, kdo nějak zasáhne do činnosti orloje, se buď zblázní, nebo zemře. Takový osud prý potkal Jana Mánesa v roce 1865, který na orloji měnil desku s kalendářem. Podle jiné legendy když se orloj zastaví, přijde válka.
Orloj byl téměř zničen 8. května 1945, kdy budovu Staroměstské radnice zasáhl dělostřelecký granát. Při požáru byl tak poškozen, že ho chtěli nahradit za jiný, modernější stroj. Opět však zasáhl osud, tentokrát to byli bratři Vesečtí. V roce 1948 se orloj opět roztočil a funguje dodnes. Poslední restaurace proběhla v roce 2005.
Pražský orloj se svými funkcemi může srovnávat s moderními hodinkami, ba v něčem jejich možná i předčí, protože vznikl díky spolupráci s astronomem Šindele. Vždyť kde jinde byste dokázali kromě času v 24 – hodinovém formátu vyčíst polohu Slunce na obloze a jak dlouho bude Slunce v daný den na obloze, či jako dlouhá bude noc. Můžete zde dokonce sledovat polohu Měsíce při míjení kolem Země.
Orloj dokonce ukazuje, na který den připadne neděle. Všechny dny v týdnu jsou označeny písmeny od A po G. Každý rok se označení dnů posouvá o jedno písmeno, a tak se určí písmeno pro neděli.
Složitý mechanismus, který pohání všechny ukazatele času a posouvá figurky, se skládá z několika částí, které fungují jako celek. Jednou z nich je i bicí stroj, který tam přidali v 17. století. Některé opotřebované části byly nahrazeny novými, případně se na zvýšení přesnosti přidaly další části. Velká část mechanismu stroje je však původní, čili má 605 let.
Figury jsou pro většinu nejzajímavější součástí orloje. Po odbití hodiny se v okně orloje objevují apoštolové. Chybí evangelista Matouš a Jidáš Iškariotský. Místo nich jsou tu Matej, Pavel a Barnabáš. Figury nejsou původní. Ty shořely v roce 1945. Současné vyrobil sochař Vojtěch Sucharda.
Dále se na orloji nacházejí figurky, které jsou upevněny zvenčí. Jsou to kohout (nad apoštoly), domýšlivec a lakomec (horní řada vlevo), smrtka a Turek (vpravo), filozof a archanděl Gabriel (dolní řada vlevo), astronom a kronikář (vpravo).
Orloj nebo zastarale horologium je tak známý, že v Soulu, hlavním městě Jižní Koreje, postavili jeho přesnou repliku, i s částí radnice. Stal se také inspirací při stavbě orloje v Kryštofovu Údolí v letech 2006 – 2008. Stroj je s historickým centrem Prahy zařazen i do seznamu památek UNESCO v ČR.
Staroměstský orloj je prací hodnou toho nejlepšího hodinářského mistra. Vše, co jsme zde zmínili, je jen zlomkem z množství informací, které orloj dokáže poskytnout. V době svého vzniku totiž nesloužil pouze k měření času či na upozorňování na církevní svátky, ale i jako pomůcka pro astronomy. Díky menším úpravám má dodnes odchylku 0,5 – 3 sekundy za týden. Oprava, natož překonání takového mistrovského díla, je i v dnešní době velmi složitý proces, který vyžaduje obrovské zkušenosti a čas.