Předchozí přesvědčení lidí o alkoholu může silně ovlivnit, jak se pak chovají v opilosti, a dokonce i změnit jejich chování, když jsou střízliví.
Období svátků je pro mnoho lidí spojeno se sklenkou navíc. Ať už pijete také nebo jen pozorujete ostatní, není potřeba, abychom Vám vysvětlovali důsledky. Pro někoho to bývá klidná relaxace, zatímco pro jiného extrémní extroverze. Může to být scénka z televize nebo filmu, kterou jindy úzkostný jedinec sedící v koutě po martini změní v divoké vystoupení. Mnoho z nás ale jistě zná někoho, kdo takovou roli hraje i ve skutečném životě. Je to něco jako vědecká záhada, protože biologické působení etanolu, aktivní chemické látky v alkoholických nápojích, by prostě nemělo mít takové účinky.
„Pokud jde o neurochemické vlastnosti, ethanol působí tlumivě na centrální nervový systém,“ vysvětluje Andrew Lac, psycholog z univerzity v Colorado Colorado Springs. „Ale když lidé konzumují alkohol, často pociťují povzbuzující účinky. Stávají se hlasitými, excentrickými a dokonce antagonistickými, což je ale opak toho, co byste mohli očekávat.“
K vyřešení záhady začali vědci jako Lac zkoumat způsob, jakým názory utvářejí pocity intoxikace, a jejich vliv na chování. Zdá se, že lidé si mohou alkohol spojovat s určitými zkušenostmi a vytvářet tak jakési opilecké „sebenaplňující se proroctví“. A v mnoha situacích může být jejich myšlení účinnější než samotný alkohol. Tvrzení, že víra může mocně utvářet účinky intoxikace, může znít překvapivě. Jak však autor David Robson popisuje ve své knize The Expectation Effect (Efekt očekávání), naše myšlení utváří téměř každý další prvek našeho života. Nejznámějším příkladem může být placebo efekt, ve kterém přesvědčení o účinnosti léčby může přinést vlastní výhody, např. snížení krevního tlaku, zmírnění zánětu nebo podněcování mozku, aby uvolnil své vlastní opioidy tlumící bolest, které jsou nezávislé na chemických účincích drogy. Kromě medicíny nyní víme, že naše očekávání mohou mít vliv na přínos našeho cvičení, naši reakci na novou stravu, zkušenost s nespavostí a s „pásmovou nemocí“, dopad stresu a úzkosti, naši sílu vůle a dokonce i naši dlouhověkost. Vzhledem k naprostému převládání efektů očekávání by bylo velmi překvapivé, kdyby naše víra nějak neovlivňovala také naše reakce na alkohol.
Výzva s ostrou omáčkou
Některé z nejpřesvědčivějších důkazů pocházejí od Laurenta Bègue z Université Grenoble Alpes ve Francii. Před rokem 2010 vytvořil složitý experiment, který měl pod rouškou falešného testování chuti testovat agresivitu lidí pod vlivem alkoholu. Účastníci nejprve dostali sadu 3 koktejlů. Pro některé účastníky byly zcela bez alkoholu, zatímco pro jiné měly buď střední nebo vysoký obsah alkoholu. Důležité je, že účastníci ne vždy věděli, který dostávají: někdo, kdo si myslel, že dostává nápoj s vysokým obsahem alkoholu, mohl ve skutečnosti dostat například nealkoholickou verzi (aby účastníci nemohli hádat obsah alkoholu, bylo jim řečeno, že imitace byla vytvořena tak, aby měla stejnou chuť jako skutečný výrobek). To Bègueovi umožnilo manipulovat s očekáváním intoxikace.
Pro testování pocitů agrese byli účastníci rozděleni do dvojic a požádáni, aby okořenili talíř bramborové kaše ostrou omáčkou a solí, a ten byl pak podán jejich partnerovi. Partner, který byl neznámý skutečným účastníkům, byl ve skutečnosti herec, který úmyslně hrál nepřátelskou osobu – cestou do místnosti kopl do židle a vyhrožoval, že jim kořením „ustřelí hlavu“. Účastníci se samozřejmě mohli pomstít tím, že mu na oplátku připraví obzvlášť hnusné jídlo. Celkově vzato to byli účastníci, kteří věřili, že vypili silné koktejly, kteří s největší pravděpodobností naservírovali svému společníkovi nejpálivější verzi, zatímco na skutečném obsahu alkoholu záleželo mnohem méně – důkaz jasného efektu očekávání ovlivňujícího jejich opilecké chování.
Bègue říká, že souvislost mezi alkoholem a agresí se může objevit brzy: „Už osmiletých dětí se ptali, jaké následky by mělo, kdyby místo ledového čaje pily alkohol. Odpověděly, že alkohol by je vedl k tomu, aby verbálně napadaly ostatní a více se rvaly.“
Bègue od té doby testoval způsoby, jak mohou naše očekávání ovlivnit pocit sebejistoty, který často s intoxikací přichází. Stejně jako v první studii dostali účastníci koktejly, které mohly nebo nemusely být správně označeny, pokud jde o obsah alkoholu. Účastníci pak byli požádáni, aby napsali a natočili krátkou reklamu na nápoj. Nakonec se museli podívat na záběry a ohodnotit, jak byli atraktivní, originální a vtipní – což je cvičení, které může už mnoha střízlivým lidem připadat hodné přikrčení se. Opět to bylo přesvědčení účastníků o konzumaci alkoholu, co určovalo jejich reakce. Ti, kteří očekávali, že se budou cítit opilí, si dali vyšší hodnocení než ti, kteří věřili, že jsou stále střízliví, přičemž vliv samotného obsahu alkoholu nebyl tolik významný.
Dává Red Bull vodce křídla?
Některé vysoce specifické účinky očekávání mohou záviset na konkrétním typu nápoje, který lidé konzumují. Před několika lety chtěl Yann Cornil z University of British Columbia, Vancouver, Kanada, prozkoumat, zda míchání energetických nápojů a vodky může skutečně zvýšit intoxikaci, jak mnoho lidí tu a tam uvádí. Cornil se nejprve zeptal účastníků na jejich užívání alkoholu a energetických nápojů a na jejich očekávání účinků nápoje. Poté jim nabídl koktejl označený buď jako „vodka+Red Bull“, „koktejl s vodkou“ nebo „koktejl z exotického ovoce“ – a požádal je, aby vyplnili další dotazníky a testy, které měřily jejich zkušenost s intoxikací. Na základě Bègueových výsledků Cornil zjistil, že etikety na nápojích výrazně ovlivnily zkušenosti účastníků. Pokud jim bylo řečeno, že vypili „směs vodky a Red Bullu“, účastníci uvedli, že se cítili více opilí než ti, kteří pili „koktejl s vodkou“ nebo „s exotickým ovocem“. Průměrná velikost účinku byla velká, přičemž pouze etikety způsobovaly 50 % rozdíl ve vnímání intoxikace. Mezi jednotlivci však existovaly významné rozdíly, které podle všeho závisely na jejich už existujícím přesvědčení (nebo zkušenostech). Pokud účastník dorazil do laboratoře s předpokladem, že energetické nápoje mohou zvýšit účinky alkoholu, vykazoval mnohem silnější reakci na etiketu na lahvi než ti, kteří této pověsti nevěřili.
Podobné vzorce bylo možné vidět při testu podstupování rizika. Účastníci dostali počítačovou hru, ve které měli napumpovat virtuální balónek. Čím větší byl balón, tím více peněz mohli vyhrát – ale pokud by pumpovali příliš silně a praskl by, přišli by o všechno. Účastníci věřili, že si vzali vodku a směs Red Bullu, a proto mnohem pravděpodobněji vsadili na své štěstí – ale pouze pokud předem očekávali, že energetické nápoje zvýší jejich opilost, a jejich opilost zvýší jejich riskování.
„Výraznost energetického nápoje vyvolala psychologická očekávání, která se promítla do subjektivního pocitu intoxikace, a to mělo důsledky na chování,“ říká Cornil.
Pod vlivem (očekávání)
Bègueovy a Cornilovy experimenty nabízejí důležitý důkaz principů, ale přitom zachytily jen jeden okamžik v životě lidí. Jedna z Lacových nedávných prací však zmapovala roli očekávání v chování lidí při pití alkoholu v dlouhodobém horizontu. Ve velkém průzkumu získal více než 400 účastníků v USA ve věku od 18 do 79 let a požádal je, aby ohodnotili sérii výroků na číselné škále od 1 (nesouhlasím) do 4 (souhlasím). Zde můžete vidět vidět několik příkladů.
Když piji alkohol, očekávám, že:
- budu se cítit odvážný/á
- budu se cítit klidný/á
- budu se cítit sexy
- budu se chovat se společensky
- nebál/a bych se riskovat
- budu hlasitý, excentrický, hlučný
- budu mít dobrou náladu
O měsíc později na to navázal podrobnými dotazníky o jejich užívání alkoholu a jejich zkušenostech během těchto 30 dnů.
Možná není překvapením, že očekávání ovlivnila, kolik lidé zkonzumovali: pokud měli účastníci pozitivnější asociace s alkoholem, pravděpodobně vypili o něco více. Očekávání měla ale také nezávislý vliv na chování účastníků. Pokud si někdo myslel, že je po alkoholu uvolněný a společenský, zjistil, že se cítí méně napjatý a má vyšší sebevědomí. A pokud si lidé mysleli, že by se mohli stát bouřlivými a riskovat, pak si všimli, že jednali spíše extrémním způsobem, který se vymykal jejich povaze. Jak říká Lac: „Přesvědčení slouží jako mentální filtry, které řídí, co se stane, když se napijeme“.
Ve většině případů záleželo na očekáváních stejně, ne-li více, než na skutečně vypitém množství, přesně jak ukázaly laboratorní experimenty Bègue a Cornila.
„To naznačuje, že mnoho důsledků způsobených užíváním alkoholu skutečně není způsobeno neurochemickými vlastnostmi,“ říká Lac.
Síla očekávání ohledně alkoholu v každodenním životě mohla také být vidět v nedávné studii Christine Lee z University of Washington a Melissy Lewis z University of North Texas, které požádaly studenty, aby zodpověděli otázky o svých očekáváních a chování při pití prostřednictvím telefonického rozhovoru 3x denně v průběhu 2 týdnů. Přitom došli k závěru, že „ něčí očekávání ohledně konkrétních účinků alkoholu mají tendenci být sebenaplňující pro subjektivní účinky alkoholu, i když nejsou přímo vázána na fyziologické účinky účinků“. Tyto subjektivní účinky zahrnovaly pozitivní přínosy, jako je pocit uvolnění a lepší nálady, stejně jako nevýhody, kam patří „stát se nepříjemným, agresivním, hrubým nebo ztrapnit se“.
Mocktail nebo vinocebo?
Je třeba zdůraznit, že studie se většinou zabývaly umírněným pitím mezi zdravou populací. Ti, kteří mají vážné problémy, potřebují odbornou pomoc a ke změně škodlivého chování bude zapotřebí více než jen změna názorů na alkohol. Na základě výzkumu pro knihu The Expectation Effect však doufáme, že větší povědomí o těchto výsledcích může přispět ke zdravějšímu životnímu stylu pro lidi, kteří si dopřávají tu a tam nějaký ten drink, ale rádi by to omezili.
Autor knihy říká: „Určitě mě to přimělo zpochybnit můj vztah k alkoholu. Jako mnoho jiných lidí často piji, abych se mohl uvolnit, a protože cítím, že to pomůže ´promazat´ sociální situace. Když jsem se však dozvěděl, že tyto pozitivní účinky z velké části pocházejí z mých očekávání, začal jsem přemýšlet, zda bych mohl nějak změnit své myšlení, abych si užíval stejných výhod s menším počtem jednotek alkoholu a bez jakýchkoli negativních účinků. Můžete být skeptičtí, že by to mohlo fungovat bez nějaké formy podvodu, ale nedávný výzkum naznačuje, že to nemusí být nutné. Když byli lidé například poučeni o reakci na placebo, mohou zažít výraznou úlevu od bolesti díky falešně označeným pilulkám, které se nesnaží zakrýt skutečnost, že látka je inertní. Zdá se, že znalost efektů očekávání a jejich vědeckého základu může sama o sobě vyvolat posun v myšlení, který je docela silný. I když jsem se nerozhodl stát se abstinentem, experimentuji s malými opatřeními, jak snížit množství alkoholu, které vypiji: vezmu si raději vinný střik než sklenici vína, mocktail místo martini, nebo nízkoalkoholické pivo. Stejně to dělám v případě, že se účastním něčeho, jako je oslava a pohoštění. A když se druhý den probudím bez kocoviny, poděkuji si za svou volbu. Veškerá zábava bez nevýhod? K tomu s radostí pozvednu sklenici.“