Existuje mnoho důvodů proč se vyhnout covid-19: od nečekaně zrádné cesty ke státní imunitě až po potenciálně lepší ochranu poskytovanou vakcínami.
Po celou historii lidé dělali lidé všechno možné, aby se vyhnuli nákazám. Ve středověku bylo rozšířené potírání se „octem čtyř zlodějů“, což byl odvar z jablečného octa a bylin, aby se lidé vyhnuli moru. Podle pověsti ho vynalezla skupina vykradačů hrobů, aby byla chráněna při své práci. Později však byli chyceni a uvězněni, ale nakonec byli propuštěni výměnou za tajný recept.
V 16. století na Sardinii byli ještě pokročilejší. Lékař Quinto Tiberio Angelerio vytvořil geniální metodu společenského odstupu, kdy „člověk, který vyjde z domu, musí mít s sebou tyč dlouhou 6 stop, a na délku této tyče se nesmí přibližovat ostatním lidem.“ Ve svém mimořádně předvídavém manuálu popsal hygienická opatření, která se mají dodržovat během epidemie moru ve městě Alghero. Více zde: Manuál ze Sardinie před téměř 500 lety
V roce 1793 americká vláda evakuovaly celé části tehdejší metropole Filadelfie, aby chránila obyvatele před epidemií žluté horečky. Během jednoho měsíce opustilo město odhadem 20 000 lidí, což byla v té době asi polovina obyvatel. Kromě toho naši předkové měli také další metody, např. pastilky z ropuch, které vytvořil sám lékař Isaac Newton během morové epidemie nazývané Černá smrt. Ale také je tu znepokojivě nedávná praxe: ve 40. letech 20. století si ženy v USA preventivně nechávaly odstranit všechny zuby jen pro případ, že by někdy mohly způsobit infekci. Bylo to velmi oblíbené preventivní opatření, takže jeho zaplacení bývalo součástí svatebního daru nebo daru k 18. narozeninám!
Celá staletí předtím, než se lidé dozvěděli o mikroorganismech, protilátkách či vakcinaci, věděli velmi dobře, že infekce je něco, čemu je třeba se za každou cenu vyhnout. V roce 2020 se však začaly v tomto předtím univerzálním smýšlení objevovat praskliny. Na počátku pandemie covid-19 prý někteří lidé zvažovali (velmi riskantní a zároveň pochybnou) strategii úmyslně se nakazit covid-19 jako způsob, jak rychle zmapovat svůj návrat k normálnímu životu. Termíny jako „imunitní pas“ a „státní imunita“ se staly součástí běžného slovníku a nízké množství protilátek v populaci bylo považováno za „ránu“ a ne úspěch.
Dnes skupina vědců podepsala kontroverzní Prohlášení z Great Barringtonu, které kritizuje uložení lockdownů v zemích a místo toho volá po tzv. „zaměřené ochraně“. Prohlášení tvrdí, že nejohleduplnější přístup k pandemii by byl „nechat ty, u nichž je minimální riziko úmrtí, nechat žít normálním způsobem života, aby si vybudovali imunitu vůči viru přirozenou cestou, a zároveň lépe chránit ty, u nichž je nejvyšší riziko“. Od jeho zveřejnění se pod něj přidaly tisíce podpisů, ale mnohá jeho tvrzení byla zpochybněna jinými členy vědecké komunity.
V některých zemích se však infekce stala implicitní součástí národní strategie. Ve Švédsku zdravotní agentura Folkhälsomyndigheten (FHM) zaujala na nepochybně nejvíce uvolněný přístup v Evropě. Země v současnosti vstupuje do svého prvního lockdownu, ale většinu loňského roku zůstala vzácnou baštou normálního života. Státní epidemiolog Anders Tegnell veřejnost aktivně odrazoval od nošení roušek, a zatímco zbytek Evropy byl doma, v této severské zemi se lidé volně pohybovali v barech, tělocvičnách, obchodech a restauracích. V červenci 2020 FHM tvrdila, že míra imunity v metropoli Stockholmu může být až 40 %, a že už virus zatlačuje zpět.
To ale může být brzy za námi. Podle všeho jsou na obzoru minimálně dvě fungující vakcíny a německý imunolog, který stojí za jednou z nich (Pfizer-BioNTech), nedávno předpověděl, že pandemie příští zimu skončí. Ale zatím pandemie pokračuje. Počet případů covid-19 rychle roste v USA, Francii, Belgii, Německu, Itálii, Rusku, Velké Británii, Indii, Mexiku, Švédsku a Řecku. V Rusku proměnili ledové kluziště v nemocnici, indonéská metropole Jakarta začíná mít nedostatek místa pro hroby a Španělsko vyhlásilo stav nouze v zemi. Situace v Americe byla označena za „poslední velký vzestup“. Zatímco stále čelíme nesnadno přehledné protikladnosti lockdownů a masové infekce, zde předkládáme shrnutí důvodů, proč odborníci tolik fandí první možnosti, a také proč byste neměli chtít chytit jakýkoli patogen úmyslně.
Vakcíny mohou ochraňovat více
V únoru 2009 z prasečí farmy na východě Mexika unikl zcela nový virus. Nakažená prasata nejprve začala kašlat či „štěkat“, kdy vydávala opakující se pronikavé zvuky. V příštích dnech měly oběti ulepené čumáky a červené oči, dýchaly s tlamou široce otevřenou a většinou nechtěly vstávat. U některých se objevila zvýšená teplota a záchvaty kýchání, zatímco jiné neměly žádné symptomy. Jednoho dne v nedaleké horské vesnici tao nemoc přeskočila z nemocného čuníka na člověka; možná to byl 6letý chlapec, možná malá holčička. A odtud se pak rychle rozšířila do celého světa. Do května jí bylo zasaženo minimálně 18 zemí a v červenci se objevila už ve 168 zemích s případy na všech kontinentech. Zrodila se pandemie.
A zatímco byla pozornost světa zaměřena na sledování šíření tajemného viru, dělo se něco mimořádného: nakažení lidé získávali jakousi univerzální ochranu před ostatními druhy chřipky. Imunitní systém ponechaný sám svým mechanismům má tendenci se v těle viru zdokonalovat a přitom vyrábět protilátky, které tuto část viru dokážou identifikovat. Chřipka je známá tím, že je obtížně uchopitelná a tělo viru se rychle vyvíjí, což znamená, že (nákaza) obecně poskytuje ochranu proti specifickému kmenu, kterému jste byli vystaveni. Všechny ostatní viry chřipky zůstávají (pro Váš imunitní systém) nepoznatelné. Proto také můžete chřipku chytit opakovaně znovu a znovu, zatímco zranitelnější jedinci potřebují každoročně dostat vakcínu proti chřipce. Tentokrát to ale bylo jinak. Došlo k tomu, že po vystavení prasečí chřipce se imunitní systém byl schopen se poučit ze svých obvyklých chyb, vyhnout se jim a zaměřit svoji pozornosti na důkladnější „sledování“ viru, který je mezi spoustou dalších typů.
„Když jsme analyzovali protilátkové odpovědi, které se objevily u některých nakažených lidí,“ řekl Ahmed Rafi, ředitel polikliniky v americké Georgii, „zjistili jsme, že mnohé protilátky, které byly vytvořeny, byly velmi široce křížově reaktivní.” To znamená, že nebyly účinné pouze proti kmenu H1N1, proti kterému byly vytvořeny, ale také proti mnoha dalším virům.
Výsledek byl radikální. Schopnost poznat „sledování“ byla považována za potenciálně užitečnou a podle některých vědců vysvětluje další věc, která se objevila spolu s pandemií: všechny druhy chřipky A, které kdy existovaly u lidí (je to jediný typ, který způsobuje pandemie a zároveň většinu případů sezónní chřipky) náhle zmizely. Vypadá to jakoby tím, že kmen H1N1 naučil tělo rozpoznávat další viry chřipky, vyhubil své nejbližší příbuzné. Pokud Vás teď napadá, že chytit prasečí chřipku je vlastně dobrá věc, měli byste si to ještě rozmyslet. Tak jako kmen, co způsobil pandemii v roce 1918, má i tento virus nezvyklou zálibu zabíjet mladé lidi. Také byl spojen s rozvojem autoimunitních onemocnění, jako je cukrovka 1 typu a narkolepsie. A přestože míra úmrtnosti byla celkově nízká, trvalo roky, než se toho podařilo dosáhnout. Místo toho byly znalosti z pandemie prasečí chřipky použity na vývoj potenciální univerzální vakcíny proti chřipce.
„Tato zpráva byla velmi vlivná pro strategii, kterou dnes používá mnoho výzkumných skupin,“ řekl Rafi. Do jeho objevu nikdo nevěděl, zda jsou vůbec možné. Ale v roce 2018, téměř desetiletí po pandemii prasečí chřipky, se taková vakcína konečně vytvořena dopstala do III. fáze klinického testování – což jsou rozsáhlé testy na lidech, které pomáhají zhodnotit bezpečnost a účinnost lékařských postupů.
To je první velká výhoda moderních vakcín.
„Ne všechny přirozené infekce způsobují dlouhodobou imunitu,” řekla Beate Kampmann, profesorka zabývající infekcí a imunitou na London School of Hygiene and Tropical Medicine a ředitelka centra pro vakcíny. „To je velký problém v kontextu covid-19, protože koronaviry ji obvykle nezpůsobují. Takže pokud přemýšlíte o vakcíně a chcete dlouhodobou imunitu, musíte na to jít lépe než příroda.“
Aby toho dosáhli, mohou vědci čerpat z více než století znalostí a zkušeností s výrobou vakcín. Používají přitom některé specifické proteiny, pečlivě pečlivě vybrané pro svoji schopnost vytvářet přetrvávající imunitu – jako jsou ty u prasečí chřipky. Vakcíny často obsahují také další ingredience, od oleje ze žraločích jater až po hliník, které přispívají k jejich účinnosti. Pak je tu způsob, jakým se podávají: vakcíny mohou být podávány injekčně do svalu či pod kůži, zavedeny pomocí mikro jehel či jet injectoru, spolknuty na kostce cukru nebo inhalovány.
„Technologie, kterou používáme pro vakcinace, může trochu změnit profil imunitní odpovědi,“ řekla Kampmann. Jak příklad uvádí vakcínu BCG. Vakcína proti TBC se aplikuje pod kůži spíše než do svalu a pomáhá kůži lépe komunikavot s T-lymfocyty, jejichž hlavním úkolem je napadat nakažené buňky, a až pak produkovat protilátky. To je optimální strategie pro tento patogen.
„Tak vakcína dosahuje jakési distribuce. Téměř jako by tu byla automapa imunitního systému, a pokud si vezmete vakcínu jedním způsobem místo jiného, vydáte se po M1 místo po M25,” řekla Kampmann.
Už dnes existuje řada vakcín, které mohou ochraňovat víc než přirozená infekce, včetně vakcín proti viru zoster, HIB, HPV a tetanu. U lidí, kteří dostanou živý virus zoster ve formě vakcíny, je asi 20 x menší pravděpodobnost, že se u nich v dospělosti objeví pásový opar než u lidí, kteří v dětství prodělali plané neštovice (způsobuje je ten samý virus). Vakcína HIB, která chrání před bakterií typu B Haemophilus influenzae, je obzvlášť účinná u dětí, u nichž přirozená infekce vede pouze k zanedbatelné imunitní odpovědi. Lidé, kteří se nakazili tetanem, nemají žádnou přirozenou imunitu a mohou se nakazit znovu, ale téměř 100 % očkovaných jednotlivců je chráněno. A zatímco přirozená infekce virem HPV vytváří minimální imunitní odpověď (někteří lidé nevytvářejí žádné zjistitelné protilátky), vakcína může chránit až 9 let. Tato geniální technologie se vyrábí z proteinu, kterým je virus normálně pokryt, a který se při výrobě shromáždí do částic podobajících se viru. Protein je koncentrovanější ve vakcíně než ve viru, což podle všeho zvyšuje sílu imunitní odpovědi.
V jiných případech by vakcinace byla jednoznačně výhodnější než přirozená infekce, protože jakmile jste nakažení, patogen nikdy neodejde. Ke známým příkladům patří virus HSV-2, který způsobuje genitální herpes a virus HIV. Zatím neexistují žádné licencované vakcíny, které by dokázaly před nimi chránit, ale kandidát na první z nich už ukázal slibné výsledky ve studii na zvířatech, zatímco potenciální kandidát na druhou z nich už prošel prvními testy bezpečnosti na lidech. To vše znamená, že nakažení se covid-19 nemusí nést tutéž odměnu jako dostat vakcínu.
V říjnu vědci z Imperial College London odhadli, že počet lidí ve Velké Británii s protilátkami na virus pravděpodobně v době od června do října poklesl. Zjištění se dostala na titulky novin ve světě a vyvolala rozsáhlý poplach s mnoha obavami, že to naznačuje možnost opakované infekce covid-19 a že vakcíny stejně neposkytnou přetrvávající ochranu. Avšak řada odborníků poukázala, že to tak nutně nemusí být. Například studie se nedívala na imunitu vyvolanou T-lymfocyty, což je jakási trvalá ochrana, která patrně hraje významnou roli v závažnosti nákazy covid-19. Ale v každém případě se vakcíny velmi liší od přirozené nákazy. Zatím není jasné, jak si imunita vytvořená nákazou covid-19 vede ve srovnání s tou vytvořenou vakcínami v současnosti v klinických testech – včetně těch, které provádí Pfizer/BioNTech a Moderna. Ti vydali předběžné výsledky udávající účinnost 90 % a 94,5 %. Avšak rané výsledky z testů na zvířatech naznačují, že někteří kandidáti na vakcínu vedou k vyšší úrovni protilátek, které je možné najít v krvi uzdravených pacientů. To naznačuje, že mohou skýtat lepší ochranu než přirozená infekce. Další klíčovou výhodou vakcín je, že dávají příležitost vytvářet imunitu u většího počtu lidí najednou.
Stádní imunita obvykle vzniká prostřednictvím vakcín
Na počátku pandemie covid-19 patřila Itálie k nejvíce postiženým zemím na světě. A severoitalské Bergamo, provincie s 1,1 mil. obyvatel a rozlohou 2755 km2, byla epicentrem epidemie. Přestože je Bergamo obvykle známé svými vyhlídkami na Alpy, vinicemi a středověkou historií, najednou to bylo místo, kde sirény sanitek kvílely po celé dny i noci, lékaři museli čelit děsivým morálním dilematům, komu dát přednost při přijetí na lůžku na JIP, a mnoho starších pacientů prý zemřelo samo. V jednom tragickém případě 74letý kněz dostal plicní ventilátor od svého milujícího sboru. Mohl mu zachránit život, ale on ho místo toho daroval někomu mladšímu a krátce poté zemřel. Co se týče situace v září, vědci odhadli, že asi 38,5 % lidí v Bergamu má protilátky proti covid-19, což naznačuje, že asi 420 000 lidí v provincii už bylo nakaženo. Je jen pár dalších míst s tak vysokým podílem lidí, kteří se vitem nakazili; patří k nim brazilské město Manaus, kde má protilátky zhruba 66 % lidí.
V Bergamu i v Manausu se počty případů covid-19 dramaticky snížily, možná díky stádní imunitě, která omezuje šíření viru. Ale existuje několik důvodů, že toho lze běžně dosáhnout vakcínami, a také proč je neobvyklé diskutovat o tomto konceptu v kontextu nákazy v celé zemi. Stádní imunita je jakási odolnost vůči chorobě, která se objevuje v populaci díky vytvoření imunity u jednotlivců. Viry tím zcela nezmizí, ale omezí se jejich šíření, dokud jsou nakažlivé – nefunguje tedy u infekcí, které se dají chytit jiným způsobem. Pokud je jen pár lidí náchylných k určitému patogenu, nebude ho mnoho přítomno v oběhu.
V rozporu s rozšířeným názorem neexistuje žádný spolehlivý práh, kdy je možné dosáhnout stádní imunity (i když se u covid-19 často udává 66 % lidí). Bod, ve kterém se (stádní imunita) realizuje, závisí na reprodukčním čísle (R), které představuje počet lidí, které průměrně jedna osoba nakazí. Kde je vysoké R, zvýší se také počet lidí, kteří musí být imunní, aby se dosáhlo stádní imunity. To je případ spalniček, kde každá nemocná osoba nakazí asi 15 dalších, takže asi 90-95 % populace potřebuje mít ochranu. To ve skutečnosti znamená, že není pravděpodobné, že by existoval jediný spolehlivý práh, kde se dá dosáhnout stádní imunity vůči covid-19. Číslo R se v různých zemích světa liší a závisí na chování lidí a úrovni imunity v populaci. Navíc nebývá v populaci zastoupeno rovnoměrně – např. může být vyšší ve městech a určitých demografických podmínkách. V důsledku toho se odhady počtu lidí, kteří musí být imunní vůči viru, aby skončila pandemie, výrazně liší: od 85 % v Bahrajnu po 5,66 % v Kuvajtu (podle článku publikovaného v časopise Nature).
To je jeden z důvodů, proč se obvykle nedoporučuje spoléhat na vybudování stádní imunity v populaci. Kvůli dynamické povaze (prahu stádní imunity) může být obtížné ho vystihnout a snadno může uniknout. Také může být naprosto nepraktický: pokud by se muselo nakazit 85 %, aby ho bylo dosaženo, dostáváme se bodu, kdy neochrání mnoho lidí, kteří virus předtím neměli, a také chránění nejzranitelnějších členů společnosti může být nepraktické.
Zadruhé lidé, kteří se jednou nakazili covid-19, ho zřejmě mohou znovu chytit a šířit, a to i kdyby se u nich podruhé neprojevily symptomy; to je také případ některých virů sezónního nachlazení. Pokud tento druh imunity nezastaví pokračování přenosu, státní imunita se nemusí nikdy realizovat.
Zatřetí, stádní imunita může přijít za značnou cenu. V samotném V Bergamu došlo k 3100 úmrtím, zatímco v Manausu na nemoc zemřel 1 z každých 500-800 obyvatel. Chytit jakýkoli patogen je riskantní, především pokud je pro lidstvo nový. Někdy se cena infekce neprojeví celé měsíce a roky poté: u lidského papilomaviru HPV může trvat celé roky, než se projeví rakovina děložního hrdla, zatímco u herpes viru HSV-1 bylo nedávno zjištěno spojení s Alzheimerovou chorobou. Celá řada dlouhodobých zdravotních problémů se patrně objevuje v důsledku covid-19 u těch, kteří se nakazili, což dnes bývá označováno jako „dlouhý covid“; nikdo neví, jak dlouho přitom může trvat. Syndrom únavy, dušnost, mozková mlha, bolestí kloubů a mnoho dalších se objeví u 1 z 20 lidí, kteří se nedávno uzdravili z covid-19. Už teď existují náznaky, že následky pandemie mohou přetrvávat celé příští roky.
Předběžná data ze studie naznačují, že téměř 70 % lidí s dlouhým covidem má poškození jednoho nebo víc organů 4 měsíce poté, co se poprvé objevily symptomy nákazy. Patří k nim poškození plic, srdce, jater, ledvin, sleziny a slinivky. Následná studie pacientů, kteří byli dříve hospitalizováni s nákazou jiným koronavirem (jako byl SARS před 15 lety), nedávno zjistila, že přestože se plíce pacientů značně uzdravily, v prvních letech po infekci byla patrná jen velmi malá změna. Mezitím rozsáhlá analýza svědectví udává, že pro lidi, co prodělali MERS a SARS, bylo obtížné cvičit, což se příliš nezměnilo ani o 6 měsíců později. Také byla patrná „značná prevalence“ přetrvávajících psychických potíží. Autoři spekulovali, že to může mít vliv na dlouhodobou vyhlídku u těch, kteří se nakazili covid-19. Pokud je to pravda, bude určitě vhodnější minimalizovat počet případu nakažení.
Když se podíváme na dlouhou lidskou historii zoufalých a dokonce nechutných strategií, jak se vyhnout nákaze, je možné říct, že je asi to nejmenší, co můžeme udělat. Zůstat doma, udržovat odstupy, nosit roušku/respirátor a mýt si ruce by mělo být snadné (a určitě lepší než pastilky z ropuch nebo představa trhání zubů).
***
Nový český antigenní test na bazi slin výrabí společnost Bakter Medical. Testy doporučují přední čeští odborníci, protože podle českých laboratorních výsledků mají velkou shodu s PCR testy. Testy lze snadno provádět i ne-zdravotníky a nevyžadují laboratorní vybavení. Vhodné pro testování do firem, domov důchodců, škol nebo sportovních klubů. Testy lze provádět z domova před schůzkou, návštevou rodiny, příchodem do zaměstnání nebo odchodem na různé akce. Více o testech se můžete dovědět na stránkách https://www.baktermedical.cz/