Nová recenze od Eddieho Jacobse, odborníka v oboru neurovědy, publikovaná v časopise Journal of Psychedelic Studies, naznačuje, že psilocybin může mít velký potenciál při léčbě obsedantně kompulzivní poruchy (obsessive-compulsive disorder, OCD). Jacobs z univerzity King’s College London a Oxfordské univerzity říká, že je překvapivé, jak málo pozornosti bylo dosud věnováno terapeutickému potenciálu psilocybinu při léčbě OCD. Ukazuje přitom na několik nových klinických testů, které zkoumají tento slibný léčebný prostředek.
Současná renesance psychedelické vědy přinesla v nedávných letech řadu průlomů: od neuvěřitelných výsledků pozorovaných při psychoterapeutických pokusech s pomocí MDMA u posttraumatické stresové poruchy (PTSD) až po neméně silné svědectví pocházející z psychoterapie s použitím psilocybinu u těžké deprese. Proto je značně pravděpodobné, že se psychedelická terapie stane v příštích pár letech legální metodou léčby.
Psilocybin, přírodní psychedelická sloučenina nacházející se v tzv. kouzelných houbách, získal označení „Průlomový status“ od amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Bylo to v nedávných letech při dvou příležitostech: u deprese odolávající léčbě a u významné depresivní poruchy. Kromě deprese byla léčba psilocybinem efektivní také u pacientů v konečné fázi rakoviny, kterým pomáhá zmírňovat úzkost spojenou s koncem života.
Jak může psilocybin pomoci při OCD?
OCD je čtvrtá nejrozšířenější duševní porucha (po depresi, zneužívání látek a specifických fobiích). Postihuje více jak 2 % lidí v některém stádiu jejich života a může být velmi znepokojující a rušivá. Zájem Eddie Jacobse o psilocybin u OCD se zrodil, když objevil, jak málo pozornosti výzkum věnoval této terapeutické záležitosti. A přestože mnoho vzrušení obklopuje výsledky terapie psilocybinem u stavů, jako je deprese a úzkosti, léčba by hypoteticky měla být efektivní také u OCD.
„Zdá se, že OCD skvěle zahrnuje různé druhy maladaptivních procesů, které známe (podle klinických a experimentálních testů a krátkých zprávy), a psychedelika mohou přerušit rigidně se opakující vzorce myšlení a chování, kterým lidé chtějí uniknout, ale nedaří se jim to,” říká Jacobs.
Jacobsova nová recenze měla zaplnit mezeru v našem penzu znalostí a efektivně shrnout, co víme o OCD a terapii psilocybinem, a také nabídnout nástin toho, co výzkum zvládl do dnešního dne.
„Máme zprávy z prvního věku psychedelické terapie, které naznačují, že symptomy OCD lze tímto druhem léčby napravit. Bohužel výzkumy z té doby nesplňuje moderní přísné standardy, takže je považujeme spíše jako náznaky ukazující směr než jako pevný důkaz sám o sobě. Další důkazy o psilocybinu při OCD (zprávy o případech a řada krátkých zpráv) říkají totéž.”
Vedle krátkých zpráv a případových studií je zde několik silných mechanistických hypotéz, které mají vysvětlit, jak může být psilocybin užitečný při léčení OCD. Jedna z těchto hypotéz např. souvisí s rozsáhlou propojenou soustavou mozkových oblastí, známou jako klidová síť mozku (default mode network, DMN). DMN je v podstatě stav našeho mozku, když odpočíváme, ale nespíme, „výchozí“ režim mozkové konektivity, kdy neprovádíme aktivní úkoly. Aktivita DMN je spojena se sebereflexí a denním sněním, a dysfunkce v DMN byla spojena s depresí a úzkostí. Bylo zjištěno, že psilocybin působí podobně jako tlačítko „reset“ pro dysfunkční DMN. Zobrazovací studie odhalila, že jediná dávka psilocybinu může dočasně rozpojit klidovou síť mozku jako je DMN. A mnoho vědců vyjadřuje hypotézu, že tento farmakologický účinek hraje svoji roli v pozitivních výsledcích při léčbě psilocybinem. Existují prý další důkazy, že disfunkční aktivita DMN má své místo u OCD v tom, že podporuje autoreferenční kognitivní zpracování. A není beze smyslu vyjádřit hypotézu, že psilocybin může pomoci „resetovat“ tuto dysfunkcí u pacientů s OCD.
„Rozpojení a nové spojení ´resetuje´ aktivitu DMN u pacientů s OCD – což psilocybin dokáže – čímž umožní zmírnění příliš silného filtračního zkreslení, a tím nové nastavení normální reaktivity vůči prostředí.“
Moderní klinický test
Do dnešního dne proběhl jeden klinický výzkum psilocybinu u OCD, který provedl v raném období současné renesance psychedelické vědy Francisco Moreno a jeho kolegové z Arizonské univerzity. Studie publikovaná v roce 2006 použila 9 pacientů s OCD s mírnými až vážnými symptomy. Tito pacienti dostali 3 dávky psilocybinu v týdenních intervalech, kdy každá následující dávka měla vyšší účinnost. Kromě stanovení bezpečnostního profilu pro podávání psychedelik v tomto typu kohortu se studie také dívala na to, zda léčba nabízí krátkodobou úlevu od silných symptomů OCD během 24 po podání dávky.
Ve výsledku v následujících 24 hodinách všichni pacienti projevovali určitou úlevu od symptomů OCD. Dlouhodobé účinky byly už méně působivé, ale i tak relevantní: někteří jedinci cítili úlevu po dobu až týdne, jeden pacient dokonce ukazoval trvalou remise symptomů OCD v následujících 6 měsících.
„OCD není v současné době příliš dobře léčena; i když naše současné přístupy fungují, stále existují značné reziduální symptomy,” říká Jacobs a odkazuje na Morenovu studii. „Když zvážíme tento kontext, přičemž Morenova studie chtěla potvrdit účinek během 24 hodin po podání, je značně působivé, že se objevil pacient v remisi celých 6 dalších měsíců.”
Moreno a jeho tým z Arizonské univerzity v současnosti vedou přísnější testování používající také placebo při zkoumání účinků psilocybinu u OCD. Testy se skládají z 8 dávek psilocybinu podávaných po týdnu, doprovázených rozsáhlým neurozobrazováním, a následné období pro kontrolu přetrvávajícího efektu (po dobu 6 měsíců).
Droga, léčba nebo obojí?
Zajímavá otázka vyvolaná Morenovou prací je, zda léčba psilocybinem potřebuje začlenění do širšího terapeutického programu. Většina pokročilých prací týkajících se klinických testů zkoumajících psilocybin u depresí a úzkostí zahrnuje 1 až 2 aktivní sezení (tj. s podáním látky) v rámci delšího programu, který se skládá z přípravné psychoterapie a následné integrační terapie. Se vším všudy psychoterapie s použitím psychedelik může trvat až 3 měsíce. Morenův výzkum přitom odděluje podání psilocybinu od širšího psychoterapeutického programu. Tím naznačuje, že samotný farmakologický efekt několika dávek psilocybinu stačí k vytvoření širších pozitivních výsledků. Jacobs říká, že psilocybin zřejmě skýtá určitý stupeň farmakologického účinku, ale současný výzkum také potvrzuje, že přínos je podstatně posílen při zapojení do většího psychoterapeutického programu.
„Můj dojem je, že obecně je účinek terapie psilocybinem zvýšen umístěním podání látky do širšího psychoterapeutického programu: dnes už je známo, že po psychedelickém sezení následuje fáze ´dojezdu´, kdy je zvýšená úroveň psychologické a neurologické flexibility. Domnívám se, že u většiny (neurotických) stavů je tato fáze duševní ohebnost významnou příležitostí pro dosažení pozitivních změn, přičemž může pomoci terapie.”
Jacobs ale také poznamenává, že to neznamená podávání psilocybinu mimo psychoterapeutické struktury, které může být bez užitku. Ideální metody poskytování psychedelické terapie ještě čekají na své stanovení, a mohou být určité (neurotické) stavy, které mají prospěch i z kratší terapie.
„Dlouhý terapeutický program je drahý a mohou být (psychiatrické) stavy, při kterých je to zajímavý bonus spíše než nutnost. Možná k nim patří i OCD – je možné vidět mnoho zpráv o lidech s OCD, kteří si sami úspěšně dávkovali mikrodávky psylocibinu z psychedelických hub. OCD obvykle na placebo nereaguje, tak jako jiné stavy, proto je podle všeho efekt léčby skutečný a přichází spíše s fyziologickými, než s psychologickými procesy.”
Co dál
Současné Morenovy klinické testy nejsou jediné, které zkoumají potenciál psilocybinu ui OCD. Probíhá podobný klinické testování na Univerzitě Yale, který se zaměřuje především na krátkodobé účinky jediné dávky psilocybinu při akutních symptomech OCD. Britská organizace nazvaná Orchard (ve spolupráci s výzkumným týmem pro psychedelika z Královské univerzity v Londýně) v současnosti získává finanční prostředky na provádění pokusů s psilocybinem u OCD.
Nakonec je nutné říct, že – i přes slibné náznaky efektivity terapie psilocybinem pro léčení OCD – výzkum to ještě definitivně nepotvrdil. Navzdory rozmachu a pokroku psychedelické vědy v posledním desetiletí stále existují obrovské překážky zpomalující výzkum. Zákonná omezení potlačují snadný přístup k psychedelickým složkám; politická a společenská tabu brzdí akademické procesy a schvalování studií; a neschopnost profitovat ze „starých nepatentovaných sloučenin“ způsobuje, že velké farmaceutické společnosti nemají zájem platit nové studie. Takže přestože vidíme některé úžasné inovativní studie demonstrující nová terapeutická použití psychedelických látek, stále je zde řada otázek týkajících se výzkumu, které je potřeba zodpovědět. V neposlední řadě to je, jak přesně psychedelická terapie funguje, a jaké jsou nejlepší techniky pro optimalizaci jejích výsledků.
„Stále jsme ještě velký kus cesty od určení, jak psilocybin (terapie psilocybinem) funguje,” říká Jacobs. „Ještě hodně věcí se musí upravit a nastavit, abychom mohli věřit v úspěch terapie: např. dávkování, počet dávek a čas mezi nimi, styl terapie během a kolem podání. Je frustrující, že překážky stojící v cestě psychedelickému výzkumu způsobují, že bude trvat dlouho, než tyto aspekty doladíme.”