Rakovina zvyšuje riziko průlomového covidu-19

Rakovina zvyšuje riziko onemocnění covid-19 mezi očkovanými s následným „významným a podstatným“ počtem hospitalizací a úmrtí.

Ve velké kohortové studii očkovaných osob s rakovinou a bez ní bylo zjištěno, že u pacientů s rakovinou je zvýšené riziko průlomového onemocnění covid-19 a následné „významné a podstatné“ riziko hospitalizace a úmrtí.

„Naše studie ukazují, že dokonce i očkovaní pacienti s rakovinou jsou vystaveni zvýšenému riziku významných a závažných následků průlomových infekcí covid-19,“ řekl dr. Nathan Berger z Centra pro vědu, zdraví a společnost, Case Western Reserve University, Cleveland.

„I když existují rozdíly rizika v závislosti na typu a načasování rakoviny, doporučujeme všem pacientům s rakovinou, aby byli plně očkováni včetně přeočkování, a aby byli ostražití při udržování strategií zmírňování covid–19.“

Výzkumníci získali přístup k lékařským záznamům v síti TriNetX Analytics, databázi obsahující přibližně 90 milionů pacientů z 66 zdravotnických organizací v USA. Identifikovali 45 253 pacientů s diagnózou alespoň 1 z 12 běžných typů rakoviny, kteří se nenakazili infekcí SARS-CoV-2 před očkováním (2 dávkami vakcíny Moderna či Pfizer-BioNTech nebo 1 dávkou vakcíny Janssen/Johnson&Johnson), a odpovídající kohortu 590 014 očkovaných pacientů bez rakoviny. Výskyt a průběh covid-19 po očkování byly stanoveny na období od prosince 2020 do listopadu 2021. Dr. Berger a kolegové uvedli, že u 13,6 % pacientů se všemi druhy rakoviny se po očkování vyvinul covid-19, ve srovnání se 4,9 % pacientů bez rakoviny, což odpovídá signifikantně vyššímu riziku u rakoviny (HR 1,24; 95% CI 1,19-1,29). Nejvyšší výskyt a úměrné riziko průlomové infekce byly spojeny s rakovinou slinivky břišní (24,7 %), jater (22,8 %), plic (20,4 %) a kolorektálního karcinomu (17,5 %). Nižší výskyt, i když se stále vyšším rizikem než u pacientů bez karcinomu, byl spojen s karcinomy štítné žlázy (10,3 %), endometria (11,9 %) a prsu 11,9 %.

„Předpokládáme, že heterogenita rizika průlomových infekcí u pacientů s rakovinou, kteří nepodstupují terapii, je spojena se samotnou rakovinou a souvisejícím stupněm humorální i buněčně zprostředkované imunosuprese,“ komentoval dr. Berger.

Výzkumníci poukázali na to, že ačkoli se riziko rozvoje covid-19 navzdory očkování lišilo podle typu rakoviny, případy hematologické rakoviny, které mohou narušit protilátkovou odpověď, byly spojeny s nižším rizikem než některé solidní nádory.

„Diferenciální míra průlomové infekce u různých druhů rakoviny není v souladu s prokázanou deficiencí v protilátkové odpovědi na mRNA vakcíny, což naznačuje větší důležitost buněčně zprostředkované imunity a dalších hostitelských aktérů při odolávání infekci a určování náchylnosti a závažnosti onemocnění,“ vysvětlil dr. Berger.

Riziko průlomové infekce bylo zvláště zvýšené u těch, kteří byli v lékařské péči kvůli rakovině v předchozím roce ve srovnání s těmi, kteří se kvůli rakovině nesetkali s lékařem (HR 1,24; 1,18-1,31). Zjištění bylo konzistentní napříč takovými proměnnými, jako jsou typy rakoviny, komorbidity a léčba rakoviny. Dr. Berger a kolegové naznačují, že pacienti, kteří se v předchozím roce léčili s rakovinou, mohli mít aktivní rakovinu, zatímco ostatní měli méně aktivní stav nebo byli bez rakoviny.

„Nicméně tyto výsledky dále naznačují, že aktivní rakovina sama o sobě a/nebo aktivní léčba rakoviny mohou hrát důležitou roli.“

Výzkumníci také zjistili, že průlom covid-19 u pacientů s rakovinou byl spojen s vyšším rizikem závažnějších následků včetně úmrtnosti než u pacientů bez rakoviny. Celkové riziko hospitalizace bylo 31,6 % u pacientů s rakovinou a průlomovou infekcí ve srovnání s 25,9 % u lidí bez rakoviny. Celkové riziko úmrtnosti bylo 6,7 % u pacientů s rakovinou a průlomovými infekcemi, ve srovnání s 2,7 % u pacientů s průlomovými infekcemi, ale bez rakoviny.

„Vzhledem k tomu, že se objevily varianty viru SARS-CoV-2 a slábnoucí imunita vakcín, tato zjištění vyvolávají úvahy o vývoji a implementaci vylepšených strategií zmírňování u očkovaných pacientů se specifickými nádorovými onemocněními, zejména těch, kteří podstupují aktivní onkologickou péči,” napsal dr. Berger a kolegové. Navrhl, že další studie by mohly informovat o vývoji a zdokonalování strategií zmírňování.

„Abychom lépe porozuměli ochraně nebo riziku průlomové infekce covid-19 u očkovaných pacientů s rakovinou, je zapotřebí více studií jak o rozsahu a délce trvání humorálních a buněčně zprostředkovaných imunitních mechanismů, tak o vylepšených strategiích pro posílení buněčně zprostředkované imunity. Studie jsou také potřebné k prokázání účinnosti strategií pasivní imunizace pro pacienty s rakovinou.“

V online komentáři doprovázejícím studii dr. Binh Ngo, Keck USC School of Medicine, Los Angeles, Kalifornie, spojila výsledky studie s potřebou „překročit očkování v péči o naše zranitelné pacienty“ a vyzvala k včasné antivirové léčbě a zvýšenému používání látek modifikujících imunitu. „Existuje jasná potřeba prostudovat další opatření nad rámec očkování pro rizikové pacienty.“