Bazilika sv. Marka (Basilica di San Marco), nejslavnější benátský kostel a jeden z nejznámějších ve světě, byl původně soukromou kaplí dóžete, vyzdobenou byzantskými uměleckými klenoty, které tvořily součást válečné kořisti přivezené benátskými loděmi po pádu Konstantinopole. Mozaikové obrazy se zlatým pozadím na fasádě nad vchody jen naznačují, jaká umělecká díla se ukrývají uvnitř, kde stěny a kopule pokrývají zlaté mozaiky o celkové rozloze 4240 m2. Ty dávají typicky byzantský tón vysokému interiéru, ale spatříte zde také klenoty z jiných období, včetně pozdějších mozaik podle Tiziana a Tintoretta, umělců, s jejichž jmény se setkáte po celém městě. Velkolepý pozlacený ústřední oltář Pala d’Oro, jeden z nejkrásnějších v Evropě, začali řemeslníci vytvářet už ve 12. století a o několik století později byl zdoben téměř 2000 drahokamů a klenotů. Pokud dokážete odtrhnout oči od něj, od mozaikových dómů a od řady bohatě zdobených vedlejších oltářů, prohlédněte si také podlahu, což je mistrovská práce vykládání mramorem. Také si nechejte čas na prohlídku zlatých relikviářů a ikon v Pokladnici.
Rozhlehlý prostor největšího náměstí v Benátkách spojuje (a dává mu téměř útulný dojem) elegantní jednotnost architektury na jeho třech stranách. Ale ještě více než pro krásu architektury je Náměstí sv. Marka (Piazza San Marco) vyhledávané coby oblíbené místo pro každodenní život místních, kde se lidé scházejí, procházejí, pijí kávu, zastaví se na kus řeči s přáteli, baví se s turisty nebo jen tudy procházejí na cestě do práce či za zábavou. Tři strany náměstí jsou orámovány arkádami, pod kterými jsou umístěny módní obchody a stylové kavárny. Otevřený prostor je ohraničen nepravidelnými exotickými křivkami, víry, mozaikami a krajce podobnými kamennými filigrány Baziliky sv. Marka. Nad tím vším se tyčí cihlová stavba zvonice. Pohled z výšky na rušné náměstí se nabízí z vrcholu hodinové věže/orloje (Torre dell’Orologio), kde dvojice „Maurů“ odbíjí každou hodinu.
Návštěvníci připlouvající do Benátek kdysi vystupovali na břeh pod fasádou mimořádného Dóžecího paláce (Palazzo Ducale). V každém případě museli být ohromeni velikostí i vytříbeností jeho architektury. Pokud pak byli přijati uvnitř samotným dóžetem, dojem byl ještě posílen, když vešli ceremoniální branou Porta della Carta, která je dokonalou ukázkou vrcholu benátské gotiky, a vystoupali po monumentálním schodišti Scala dei Giganti a schodišti Scala d’Oro se zlacenou klenbou; mohli být přijat např. v Sala del Collegio, který mnozí považují na nejkrásnější sál v Paláci. I přesycení turisté 21. století žasnou nad velkolepostí paláce a jeho honosné výzdoby. Spatříte zde díla všech benátských velikánů včetně Tintoretta, jehož Il Paradiso je největší olejomalba na světě. Most vzdechů (Ponte dei Sospiri) sice není volně přístupný, ale můžete se na něj dostat při soukromé prohlídce a po něm až do temných cel věznice Prigioni; právě odtud kdysi uprchl Casanova. Nejlepší klasický pohled na Most vzdechů je z mostu Ponte della Paglia na nábřeží Riva degli Schiavoni za Dóžecím palácem. Fronty čekající na vstup do Dóžecího paláce bývají často dlouhé, ale můžete se jim vyhnout a prohlédnout si i části paláce, které nejsou přístupné všem turistům, když se zúčastníte speciální prohlídky. Místní průvodce Vás odvede mimo fronty čekajících a seznámí Vás s historií a uměním v oslnivých místnostech, a pak přes Most vzdechů do proslulé věznice.
Velký kanál (Grande Canale), který se táhne srdcem Benátek ve tvaru obrovského obráceného S, je hlavní bulvár ve městě, který spojuje náměstí Náměstí sv. Marka, most Rialto a příjezdové části vlakového nádraží a mostu z pevniny. Má délku necelé 4 km a vedou přes něj pouze 4 mosty, přičemž neokázalé gondoly nazývané traghetti zprostředkovávají dopravu a zastavují na několika místech mezi mosty. Velký kanál býval prestižní adresa pro každého, kdo chtěl v Benátkách mít nějaký vliv. Paláce všech předních rodin měly přístup ke Kanálu, jejich okázalé fasády ve stylu benátské gotiky a rané renesance byly obráceny k vodě, po které připlouvali návštěvníci. Tyto velkolepé paláce – nebo alespoň jejich fasády – se dobře zachovaly do dnešního dne a výlet po kanálu vaporettem je nejlepší způsob, jak si je prohlédnout. Kromě toho je stále plavba gondolou po Velkém kanále jednou z nejromantičtějších věcí, které můžete v noci v Benátkách podniknout.
Most Rialto (Ponte di Rialto), kdysi jediný most přes Velký kanál, označuje místo prvního osídlení ostrova, které se nazývalo Rivus Altus (vysoký břeh). Kamenný oblouk postavený v roce 1588, asi 150 let po zřícení předchozího dřevěného mostu, nese dvě rušené trasy a dvě řady obchodů. Kromě toho, že slouží jako rušná křižovatka v polovině délky kanálu, je to také oblíbené místo, kde se turisté fotografují a pozorují přehlídku lodí stále proplouvajících pod mostem. Kostel sv. Bartoloměje nedaleko konce mostu byl kostelem německých kupců, kteří žili a pracovali ve Fondaco dei Tedeschi (německá Komoditní burza), jenž zde sahala až ke kanálu. Nachází se zde vynikající oltářní obraz Umučení sv. Bartoloměje od Palmy il Giovane (mladšího). Někdejší burza dnes představuje oblíbené místo pro nakupování. Na druhé straně Mostu Rialto se nachází rušné tržiště s potravinami, kde dnešní Benátčané i šéfkuchaři z restaurací nakupují čerstvé potraviny a dary moře. V úzkých uličkách čtvrti San Polo za tržištěm pak najdete ateliéry umělců a obchody řemeslníků, kde se vyrábějí benátské masky, takže je to jedno z nejlepších míst pro nakupování suvenýrů. Kromě toho zde najdete podniky s jídlem, které nejsou tak zaplněné tursity jako ty v okolí sv. Marka.
Impozantní budova z bílého mramoru byla postavena v letech 1515-1560 pro dobročinnou společnost zasvěcenou sv. Rochovi. Po jejím dokončení Tintoretto, velký benátský umělec 16. století, vyhrál soutěž o autora ústředního panelu na stropě sálu Sala dell’Albergo. Dosáhl toho tak, že vešel do budovy a umístil svůj obraz na plánované místo ještě před posouzením komisí, což vyvolalo značnou nevoli jeho konkurentů-malířů. Později vyzdobil stěny a strop celým cyklem obrazů, který je považován za mistrovské dílo tohoto autora. Nejstarší umělecká díla v Sala dell’Albergo pocházejí z let 1564-1576 a patří k nim Glorifikace sv. Rocha, Kristus před Pilátem, Ecce Homo, a nejsilněji působící Ukřižování. Ty v horní hale znázorňují scény z Nového zákona a byly namalovány v letech 1575-1581. Světlo zde není dobré a samotné obrazy jsou tmavé, přesto můžete ocenit Tintorettovy inovace při použití světla a barvy. Strop můžete lépe vidět díky zrcadlům, která jsou k dispozici. Další práce od Tintoretta se nacházejí v kněžišti přilehlého kostela sv. Rocha (San Rocco).
Adresa: Campo San Rocco, San Polo, Benátky
Křehké mramorové filigrány od Bartolomea Bona připomínají spíše krajku než kámen – a co teprve jakým dojmem musela fasáda působit, když byla pokryta původní barvou a zlacením! Spolu s branou Porta della Carta na náměstí Dóžecí palác, kterou také vytvořil Bartolomeo Bon, je považována za nejdokonalejší příklad benátské gotiky. Můžete obdivovat jeho interiér, protože v paláci je dnes umístěno muzeum umění, takže byl zrenovován, aby skýtal domov pro umělecká díla a zároveň umožňoval pohled na způsob života bohatých Benátčanů v 15. a 16. století. Za záchranou tohoto paláce stál znalec umění, baron Giorgio Franchetti, který dal v roce 1922 státu svoji sbírku umění s pracemi do Tiziana, Mantegny, Van Dycka, Tullio Lombarda a Berniniho.
Návštěva Benátek by nebyla kompletní bez toho, abyste nasedli do vaporetta a vydali se po laguně na ostrov Murano, kde žijí zdejší proslulí skláři. Posláni sem byli ve 13. století v naději na zmírnění rizika požárů od jejich pecí, které by se jinak šířily semknutým centrem Benátek. Tak se to alespoň říká, stejně tak jak byla střežena tajemství foukání skla místními monopoly. O jak významnou věc se jednalo, potvrzuje, co benátská Rada deseti v roce 1454 vyhlásila:
„Poklud sklář vezme své dovednosti do jiné země k újmě Benátské republiky, bude mu zařízen návrat; pokud by odmítl, jeho nejbližší příbuzní budou uvrženi do vězení, aby ho smysl pro povinnost vůči rodině přiměl k návratu; pokud by se své neposlušnosti setrvával, budou použita tajná opatření na jeho eliminaci, ať už bude kdekoli.“ Takže bylo navíc snadnější skláře hlídat, když byli umístěni na jednom místě na ostrově.
Obě strany kanálu jsou dnes lemovány předváděcími místnostmi a ateliéry, kde se vystavuje vše od levných cetek z dovozu až po nádherná umělecká díla. V Palazzo Giustinian ze 17. století je umístěno Muzeum skla s jednou z největších a nejvýznamnějších sbírek benátského skla, od dob Římanů až do 20. století.
Ale vše se zde netočí jen kolem skla: kostel Santi Maria e Donato je kombinací benátsko-byzantských a raně románských prvků, což je výsledek různých stádií stavby probíhajících od 7. do 12. století. Za povšimnutí stojí především sloupy z řeckého mramoru s benátsko-byzantskými hlavicemi, mozaiková podlaha ze 12. století s postavami zvířata, a obraz sv. Donata nad prvním oltářem nalevo; nese datum 1310 a jedná se nejstarší příklad benátské malby. Kostel Petra Mučedníka (San Pietro Martire) ze 14. století ukrývá několik nádherných benátských obrazů, k nimž patří Belliniho Madonna ve svém Majestátu se sv. Markem a Dóže Agostino Barbarigo a Nanebevzetí Panny; dále od Paola Veronese Sv. Jeroným v divočině a Sv. Agáta ve vězení.
Jen kousek odtud leží ostrov Burano, rybářská vesnice s barevně natřenými domy, která je historicky proslulá výrobou krajek. Scuola dei Merletti, škola krajky s malým muzeem Vás seznámí s tím, jak poznat pravou krajku od levných imitací, které najdete ve většině obchodů. Štíhlá zvonice (campanile) kostela San Martino z 16. století se naklání v nepřirozeném úhlu, což působí ještě dramatičtější díky její výšce.
Osobní sbírky umění dědičky Peggy Guggenheimové jsou umístěny v jejím někdejším domě u Velkého kanálu, v Paláci Venier dei Leoni. I když většina významných muzeí umění v Itálii je plná prací mistrů středověku a renesance, v tomto se soustřeďuje americké a evropské umění od první poloviny 20. století. Nízká budova se se skromným bílým interiérem je příhodný prostor pro odvážná a často dramatická díla, která zastupují kubistickou, futuristickou, abstraktní, expresionistickou, surrealistickou a avantgardní školu malby a sochařství. Stálá sbírka zahrnuje díla od takových, jako je Picasso, Dalí, Braque, Léger, Mondrian, Kandinsky, Klee, Ernst, Magritte a Pollock, a časté výstavy přinášejí práce od dalších významných umělců. V sochařské zahradě muzea jsou umístěna díla od Caldera, Holzerové, Cara, Judda a Hepworthové.
Adresa: 704 Dorsoduro, Benátky
Gotický kostel začali budovat Františkáni kolem roku 1340 a dokončen byl (fasáda, interiér a dvě kaple) v polovině 15. století. Jeho impozantní zvonice ze 14. století je druhá nejvyšší ve městě. I když je interiér v souladu s jednoduchým nezdobeným stylem františkánských kostelů, obsahuje bohatství uměleckých klenotů. V pravé příčné chodbě se nachází významná dřevěná socha Sv. Jana Křtitele od florentského sochaře Donatella vytvořená v roce 1451 (první kaple napravo ve svatostánku). V sakristii je umístěn triptych Madonna a Dítě na trůnu se čtyřmi svatými od Giovanni Belliniho. V levé příčné chrámové lodi (Cappella Cornaro) je socha Jana Křtitele na kropence vytvořená sochařem a mistrem-stavebníkem Jacopo Sansovinem. Mnišský kůr představuje vynikající příklad dřevořezby od Marco Cozziho s reliéfy svatých a s benátskými scénami. Ve svatostánku jsou také umístěny hrobky dvou dóžat od Antonia Rizza a nad hlavním oltářem se nalézá Tizianova Assunta (Nanebevzetí) namalovaná v letech 1516-1518. Mauzoleum Tiziana v jižní uličce bylo darem od Ferdinanda I. Habsburského, když se stal králem Lombardie a Benátska. Mauzoleum ve tvaru pyramidy vytvořené žáky sochaře Antonio Canovy v severní uličce nemůžete přehlédnout, stejně tak jako naproti velký Tizianův památník, také dílo Canovových žáků. Vedle kaple Cappella Emiliani, kde se nachází zajímavý polyptych z poloviny 15. století s mramorovými postavami, je umístěna Madonna di Ca‘ Pesaro dokončená v roce 1526 a jedna z nejvýznamnějších Tizianových prací.
Adresa: Campo dei Frari, I-30100 Benátky
Benátky – místo pro dražší romantiku
Muzeum umění nazývané „Akademie“ se nachází u Velkého kanálu a hostí jednu z nejvýznamnějších a nejobsáhlejších sbírek benátské malby od 15. do 18. století. Většina sbírky v Gallerie dell’Accademia pochází z klášterů a kostelů, které byly zavřeny, a z paláců vznešených rodů, dnes vystavené v někdejším klášteře Santa Maria della Carità. Některé z galerií (jako je první z nich, která zahrnuje obrazy benátské gotiky) má bohatě vyřezávané a zlacené stropy z 15. století. Práce jsou uspořádány chronologicky, takže můžete nejen sledovat vývoj stylů, ale také srovnávat práce současníků. K nejzajímavějším obrazům z 15.a 16. století patří Sv. Jiří od Andrea Mantegny, Sv. Jeroným a dárce od Piero della Francescy, Madonna a svatí od Giovanni Belliniho, Portrét Krista od Vittore Carpaccia a Madona pod pomerančovníkem od Cima da Conegliana. Za pozornost stojí rovněž Jan Křtitel a nádherná Pieta od Tiziana, Tintorettův Kain a Abel a Zázrak sv. Marka, Mystické manželství sv. Kateřiny a Večeře v domě Leviho od Paolo Veroneseho, Sv. Uršula od Vittore Carpaccia, a několik prací od Giambattisty Tiepoly.
.
Po rozlehlé okázalé bazilice Sv. Marka a výškách kostela Frari představuje kostelík Santa Maria dei Miracoli příjemnou změnu: je to mistrovské dílo raně renesanční architektury od Pietra Lombarda. Klenotnice vykládaného mramoru v pastelových barvách byla zbudována v letech 1481-1489 na uložení zázračného obrazu Panny Marie. Na rozdíl od jiných kostelů v Benátkách, jejichž fasády jsou zdobeny architektonickými prvky a sochami, Lombardo použil pouze mramor v pečlivě sladěných barvách pro vytvoření složitých vzorů, jako jsou rozety, kruhy, osmiúhelníky a kříže. Stejná metoda pokračuje i uvnitř, což zvyšuje ještě efekt stropu se zlatou kopulí vznášející se nad stěnami z šedého a korálově červeného mramoru. Kostelní loď je oddělena od kněžiště nádhernou raně renesanční balustrádou zdobenou postavami. Není divu, že je oblíbeným místem, kde obyvatelé Benátek uzavírají sňatky, vždyť jeho interiér patří k nejkrásnějším ve městě.
Adresa: Campo dei Miracoli, Benátky
Tak jako nám palác Ca‘ d’Oro umožňuje nahlédnout do života pozdního středověku, tak Palác Rezzonico nabízí obrázek života v období baroka a rokoka v 18. století. Palác, který navrhl a stavbu zahájil benátský mistr barokní architektury Baldassare Longhena, byl dokončen téměř o 100 let později v roce 1750 Giorgiem Massarim. Nábytek, vybavení a sbírky doplňují celkový obraz doby, včetně interiérové dekorace v podobě hedvábných obkladů stěn, elegantních detailů a vlámských tapiserií. Sbírka kostýmů zdůrazňuje význam výroby hedvábí v Benátkách od druhé poloviny středověku až do 18. století, kdy se mocným konkurentem stal francouzský Lyon. Byly dodržovány přísné technické předpisy, výsledkem čehož byly hedvábné textilie patřící k nejkrásnějším, jaké kdy byly vyrobeny. Hedvábí bylo tak důležité, že během válek s Turky prý dělaly linie válečných lodí místo, aby mohly proplout lodě naložené hedvábím. Muzeum seznamuje s významem luxusního zboží, především oděvů a módy, pro benátské hospodářství 18. století, kdy zde vyrobený brokát zdobený zlatými a stříbrnými vlákny byl ceněn v celé Evropě i v Novém světě.
Nejstarší osídlený úsek Benátek vznikl v 7. století na vnějším ostrově Torcello, kde se vdo 12. století rozvinulo vzkvétající obchodní město. Z jeho paláců, kostelů, loděnic a doků se dochovaly pouze dva kostely a pár domů rozesetých po ostrově. O významu Torcella si můžete udělat představu díky katedrále vysvěcené roku 1639 jako Santa Maria Assunta, která je považována za nejlepší dochovaný příklad benátsko-byzantské architektury. Rekonstruována byla v letech 834 a 1008 a její portico a dvě postranní apsidy byly přistavěny v 9. století; většina stavby pochází z 11. století. V interiéru je možné spatřit skvělé mozaiky, z nichž nejstarší se nacházejí v kapli napravo hlavního oltáře, kde andělé nesou medailon s Beránkem Božím (11. století) prozrazující silný byzantský vliv. Později byly přidány portréty Církevních otců, Sv. Řehoře, Sv. Martina, Sv. Ambrože a Sv. Augustina, spolu s Kristem v jeho Majestátu mezi dvěma archanděly. Mozaiky z 12. století v hlavní apsidě a Panna s Dítětem obklopená květinami nad vlysem 12 Apoštolů jsou všechny na zlatém pozadí. Západní stěnu pokrývají v řadách nad sebou byzantské mozaiky Posledního soudu z konce 12. a počátku 13. století. Kromě mramorových řezeb s nádhernými detaily na chórové přepážce si všimněte také mozaikové podlahy z 11. století a kazatelny, která byla ve 13. století složena ze starších fragmentů. Ke katedrále přiléhá kostelík Santa Fosca z 11. století s čistě byzantským centrálním plánem s portikem. Se zakoupenou vstupenkou se můžete podívat také do zajímavého malého historického muzea s artefakty od starověku až do 16. století.
Dlouhý pás písku (12 km) který odděluje benátskou lagunu od Jaderského moře, byl první skutečné plážové letovisko v Evropě a ve svém vrcholném období na počátku 20. století představoval nejmódnější rekreační útočiště královských rodin a celebrit své doby. Velké hotely, kde zůstaly, dodnes vítají hosty a střeží své úseky pláže s jemným pískem, které můžete za poplatek sdílet s hotelovými hosty. Veřejné pláže se nacházejí na severním konci ostrova nedaleko kostela San Nicolo, kde jsou uctívány relikvie sv. Mikuláše (San Nicolo). Má krásné ambity a uvnitř můžete spatřit obrazy od Palmy staršího i mladšího. Po pláži Lido se můžete vydat pěšky nebo na jízdním kole, které si můžete vypůjčit nedaleko přístaviště, kde vystoupíte po 10minutové plavbě lodí motonave (nebo delší vaporettem). Ostrov Lido je zaplněn secesními vilami a hotely; vily si můžete prohlédnout, když se vydáte některou z vedlejších ulic. V srpnu a září je Lido místem konání Benátského filmového festivalu, který probíhá v Palazzo del Cinema.
Impozantní fasáda paláce Ca‘ Pesaro shlížející na Velký kanál byla inspirována budovou knihovny Marciana, která stojí naproti Dóžecího paláce a byla postavena o století dříve. Okázalý interiér ve stylu benátského pozdního baroka ostře kontrastuje s vystaveným uměním, protože v paláci je dnes umístěna Galerie moderního umění (Galleria d’Arte Moderna). Je to jedna z nejlepších sbírek moderního umění v Itálii, která obsahuje práce od významných malířů a sochařů 19. a 20. století včetně Gustava Klimta, Marca Chagalla a Auguste Rodina. K hlavním atrakcím patří dekorativní umění 20. století, jako jsou artefakty ze skla od Carlo Scarpy z 30. a 40. let 20. století a vzácné kusy nábytku od secesního designéra Carla Bugattiho. Muzeum orientálního umění (Museyo d’Arte Orientale) je umístěno ve třetím patře paláce a vystavuje sbírky krásného i užitého umění z Asie. K nejzajímavějším patří čínské vázy a japonské smaltované nádoby + zbroj z období Edo. K paláci Ca´Pesaro se dostanete vaporettem ze zastávky San Stae u kostela Sant Eustachio (častěji známého jako San Stae). Když vejdete do kostela, spatříte obrazy od malířů počátku 18. století včetně Tiepola a Pellegriniho.
Adresa: Santa Croce, Benátky
Arsenal, loděnice Benátské republiky, byla největší a nejrušnější loděnice světa až do konce 17. století. Od svého založení v roce 1104 byla nepřetržitě rozšiřována až do vrcholného období, kdy zaměstnávala téměř 16 000 dělníků. Arsenal byl přísně střežen, aby se chránily tajné výrobní metody, které umožňovaly zbudování kompletní funkční lodi za jediný den, takže byl přístupný pouze jedním vchodem z pevniny a jedním z moře. Bezpečnost byla tak přísná, že se Benátské republice podařilo uchovat si své tajemství stavby lodí až do doby kolem roku 1550. U impozantního vstupu po souši se tyčí triumfální oblouk v renesančním stylu, který střeží lvi přivezení sem z Řecka coby válečná kořist po znovudobytí Peloponésu v 17. století. Větší lev na levé straně předtím střežil bránu přístavu Pireus, zatímco druhý lev stál u silnice z Athén do Eleusis. K loděnici přiléhá Muzeum námořní historie vystavující působivou kořist, kterou přinesla řada námořních válek vedených Republikou, a také fascinující sbírky zahrnující votivní obrazy na dřevěných panelech vytvořené jako poděkování za záchranu na moři. Tato díla jsou pozoruhodná tím, že znázorňují život na moři spíše svou uměleckou hodnotou. Dále můžete spatřit artefakty a modely spojené se stavbou lodí, modely typů plavidel používaných v době, kdy byly Benátky námořní velmocí, a modely benátských pevností kolem Jaderského moře. Za pozornost stojí především velký model legendární státní lodi Bucintoro/Bucentaur s oficiální dóžecí lodní kuchyní.
Adresa: Riva degli Schiavoni, Castello, Benátky
Zážitkové dárky a poukazy se staly velmi populárním způsobem, jak obdarovat naše blízké. Představte si,…
Pokud se zajímáte o to, kolik stojí metro ve Valencii, je důležité si uvědomit, že…
Valencie, rozprostírající se na pobřeží Středozemního moře, je třetím největším městem Španělska a díky své…
Po příletu na letiště ve Valencii, které je oficiálně známé jako Letiště Manises, se návštěvníci…
Valencie, toto nádherné španělské město nacházející se na pobřeží Středozemního moře, je místem, které oplývá…
Valencie, okouzlující město na východním pobřeží Španělska, je místem, které nabízí návštěvníkům nejen slunečné počasí…