Příběhů o zlatých časech na Gotlandu existuje spousta. Když budete ve Švédsku, stačí jediná zmínka o tomto baltském ostrově ležícím 90 km od pevniny a vyvolá typický švédský povzdech následovaný popisem, jaké je to skvělé místo. Dozvíte se, že krátká letní sezóna je nejlepší doba k jeho návštěvě; v té době je zde horko, zábava a spousta aktivit.
Tahle tvrzení jsou z velké části pravdivá: ostrov působí zřetelně mladistvým dojmem, kdy mladí mobilní obyvatelé Stockholmu v létě opouští metropoli a míří sem trávit bouřlivý čas na plážích. Období flower-power je stále přítomné díky hrstce retro (hippie) kempinkových mikrobusů VW vyjíždějících z trajektů, ale lesklá Volva je předčí počtem 50:1. Během léta jsou bary, restaurace a kempy plné, ulice se hemží bavícími se lidmi a pláže jsou plné opalujících se těl. Nemusí to však být „šálek kávy“ pro každého: abyste se zcela vyhnuli hektickému létu, vydejte se sem na konci května nebo v září, kdy – v závislosti na stupni Vaší odvahy – si stále můžete zaplavat v moři kolem ostrova. Ale budete-li chtít vidět místo v jeho nejfrenetičtější podobě, přijeďte v srpnu během Středověkého týdne, kdy lidé vynakládají obrovské úsilí na oblečení pro tuto příležitost.
Metropole Gotlandu Visby byla vždy dějištěm frenetické aktivity nějakého druhu. Její mírné klima a poloha přilákalo Vikingy už v 6. století a lukrativní obchodní trasy, které zde otevřeli (odtud až do Byzance a západní Asie), zaručovaly prosperitu ostrova. Po skončení nadvlády Vikingů následovalo „zlaté období“, kdy Gotlanďané udržovali svá obchodní stanoviště v zahraničí a podepisovali smlouvy s evropskými a asijskými panovníky jako rovný s rovným. Ale do konce 12. století byla jejich autonomie podkopána rostoucí mocí Hanzovní ligy. Pod jejím vlivem se Visby (úvodní foto) stalo jedním z velkých měst středověké Evropy, významné tak jako Londýn nebo Paříž a proslulé svým bohatsvím a strategickou mocí. V baladě z té doby se říká, že „Gotlanďané váží své zlato dvacetilibrovými závažími. Prasata jedí ze stříbrných koryt a ženy předou s pozlacenými přeslicemi.“
Dnes se všechno hýření, kterým Visby ožívá od konce června do konce srpna, odehrává v pozoruhodném prostředí jeho středověké architektury; asi 200 hanzovních skladišť je rozeseto mezi kamennými a dřevěnými domy, to vše umístěné za jeho starobylými hradbami.
Zbytek Gotlandu má své skutečné kouzlo: zvlněnou zelenu krajinu, silnice vedoucí lesy, pěkné pláže a malé rybářské vesnice. Venkovské krajině dominují kostely, což jsou zbytky středověkých sídel zničených při dánské invazi. Nikde jinde ve Skandinávii není tak vysoká koncentrace středověkých kostelů, z nich 93 je stále aktivně používáno; přitom představují jedinečný baltský gotický styl a skýtají nejtrvalejší připomínku dávného bohatství Gotlandu. Kromě kostelů se však se však jen velmi málo lidí vydává poznávat ostrov, možná kvůli přitažlivosti města Visby. V důsledku toho jsou hlavní silnice na ostrově příjemně prázdné a menší silnice bývají přímo opuštěné, což znamená, že jízda na kole je zde radost. Když budete cestovat, všimněte si ukazatelů směru, které zde byly vztyčeny v 80. letech 18. století, aby uváděly vzdálenost od Wisby (jak se píše podle starého pravopisu) ve švédských mílích, kdy jedna odpovídá 10 km.
Od poloviny 60. let 20. století až do jeho smrti v roce 2007 žil nejslavnější švédský filmový režisér a scénárista Ingmar Bergman často na ostrůvku Fårö u severního konce Gotlandu. Narodil se v Uppsale v roce 1918 jako syn luteránského pastora. Kombinace drsné výchovy, zájmu o náboženské umění ve starých kostelech a díla spisovatele Augusta Strindberga inspirovaly Bergmana k tomu, aby ve svých filmech stále zvažoval duchovní a psychologické konflikty života. Výsledky (v letech 1946-1983 vytvořil 40 celovečerních filmů) jsou jistě temné a pro mnohé velmi hluboce znepokojující a/nebo depresivní. Bergman učinil svůj první průlom na Filmovém festivalu v Cannes už v roce 1944, kdy získal Velkou cenu za svůj film Štvanice (Hets) založeném na jeho školním životě. K jeho nejznámějším filmům patří Sedmá pečeť (1957) v hlavní roli s Maxem von Sydow a Lesní jahody (také 1957). Dvěma nejrozšířenějšími tématy v jeho filmech bylo manželství + téma manželské nevěry, a pak předěl mezi zdravým rozumem a šílenstvím. Jeden z jeho nejlepších filmů, Fanny a Alexander (1982), zobrazuje měšťanský život ve Skandinávii na počátku 20. století; ve skutečnosti je založen na životě jeho prarodičů z matčiny strany a je to poslední velký film, který vytvořil. Bergman sám byl ženatý pětkrát, kdy svými s ženami rozvedl s výjimkou poslední, která mu zemřela v roce 1995.
Rušné a půvabné město Ljugarn představuje dobrou základnu pro cesty na Sjaustrehammaren, nejlepší pláž na Gotlandu, a ze všech měst na ostrově se nejvíce podobá resortu. Dostanete se sem z městečka Roma, když pojedete asi 30 km po silnici 143. Ljugarn je známý svými vápencovými formacemi (raukar) tyčícími se z moře. Z hlavní ulice je to jen 100 m na městskou pláž. V jiném případě příjemná procházka nebo jízda na kole po nábřežní ulici Strandvägen vede severovýchodním směrem přes les a mýtiny porostlé hadincem obecným (blåelden) s jasně modrými květy, kterými je oblast proslulá. Skalní formace kolem připomínají starodávné hrbáče s nohama omývanýma vodou.
Gotland je proslulý v celém Švédsku svými krásnými písečnými plážemi. Pobřeží mezi Ljugarnem a Sjaustrehammaren na východním pobřeží v pozadí s borovicovým lesem je nejlepší pláž na celém ostrově, rozsáhlý, neposkvrněný úsek zlatavého písku, zatímco jižní úsek před lesní přírodní rezervací Mullvalds strandskog je vyhledáván naturisty. Vydejte se autobusem č. 41 do oblasti Gammelgarn, odkud je to 15 minut na kole po silnici směrem na Ljugarn; pak pokračujte po jedné z úzkých lesních cest nalevo, které vedou dolů k pobřeží.
Visby je město stvořené k procházkám a pobývání nad šálkem kávy a kusem koláče. Ať už budete zdolávat okolní hradby nebo se toulat v bludišti kamenných svažujících se ulic, spatříte zde hodně zajímavého. Procházení se klikatícími se ulicemi a slézání působivých hradeb je něco, na co se jen tak nezapomíná, ale pokud potřebujete nějaký pevný bod, vyberte si okrsek Norra Murgatan nad katedrálou, kdysi jeden z nejtišších ve Visby. Konec ulice nejblíže brány Norderport skýtá nejlepší výhled na hradby a střechy města.
Visby je mnohem starší než jeho středověké dekorace naznačují: jeho jméno je odvozeno od slov „vi“, které znamená „posvátné místo“ a „by“, „sídlo“, což odráží jeho dávný status obětní lokality. Poté, co obyvatelé Gotlandu v 11. a 12. století založili cechovní domy, vznikla Hansa či Hanzovní liga, která zahrnovala skupinu měst, jež tvořila federaci k prosazování jejich zájmů a k ochraně námořního obchodu. Po založení německého města Lübeck (v 50. letech 12. století) začali němečtí kupci šířit své působení do oblasti východního Baltu, aby získali přístup na kýžený ruský trh. Obchodní smlouva mezi obyvateli Gotlandu a Ligou z roku 1161 jim dala právo volně obchodovat v celé saské oblasti, zatímco Němci se mohli usadit ve Visby, které se stalo hlavním centrem Ligy a místem, kde se setkávaly všechny větve baltského obchodu. S tím, jak se Visby proměnilo z ostrovní vesnice na mezinárodní město, to byli Němci, kdo ukazoval cestu v podobě architektury; budovali skladiště vysoká až 6 pater s kladkostroji směrem do ulice, která můžete vidět dodnes. V roce 1350 se Gotlandem prohnala Černá smrt a zanechala za sebou města duchů a celé prázdné farnosti; zemřelo víc jak 8000 osob. O 11 let později během mocenského boje mezi Dánskem a Švédskem obsadil dánský král Valdemar III. násilně Gotland a pokračoval k Visby. Měšťané a obchodníci ve městě, dobře si vědomi bohatství, které se zde nacházelo, zavřeli brány a přečkali celou řež, která se odehrávala venku, a vzdali se, až bylo po všem. Avšak nepřátelství a pirátství byly charakteristickými znaky následujících dvou staletí. V roce 1525 armáda z Lübecku zaútočila na značně oslabené Visby a zapálila severní části města. S příchodem Reformace a slabou místní ekonomikou už nebylo možné udržovat kostely a éra slávy Visby se nachýlila ke konci.
Během druhého týdne v srpnu se Visby stává dějištěm bouřlivé rekonstrukce dobytí ostrova Dány v roce 1361. Středověký týden znamená hudbu v ulicích, středověké pokrmy v restauracích (žádné brambory, ty ještě nebyly do Evropy dovezeny) a v neděli průvod představující Valdemarův triumfální vjezd bránou Söderport na náměstí Storatorget. Zde jsou lidé v roli měšťanů připraveni o své bohatství a průvod se pak ubírá k Panenské věži. Místní i návštěvníci berou festival velmi vážně, takže asi polovina lidí se vydává v kostýmech do ulic. Během července a na začátku srpna se navíc každý týden konají rytířské turnaje.
Samonivelační hmoty jsou klíčovým materiálem pro přípravu podkladů před pokládkou různých podlahových krytin, jako je…
Zážitkové dárky a poukazy se staly velmi populárním způsobem, jak obdarovat naše blízké. Představte si,…
Pokud se zajímáte o to, kolik stojí metro ve Valencii, je důležité si uvědomit, že…
Valencie, rozprostírající se na pobřeží Středozemního moře, je třetím největším městem Španělska a díky své…
Po příletu na letiště ve Valencii, které je oficiálně známé jako Letiště Manises, se návštěvníci…
Valencie, toto nádherné španělské město nacházející se na pobřeží Středozemního moře, je místem, které oplývá…